Standard pro dobrý knihovní fond

Standard pro dobrý knihovní fond je třetím metodickým pokynem Ministerstva kultury, který je určen nejen knihovníkům, ale také zřizovatelům/provozovatelům knihoven. Zatímco předcházející dva materiály – Standard pro dobrou knihovnu a Služby knihoven knihovnám jsou určeny všem knihovnám, nový standard je využitelný především ve veřejných knihovnách v obcích do 40 tisíc obyvatel. Tento materiál se pokouší vysvětlit postupy při práci s fondem, které by knihovny měly akceptovat, pokud chtějí uspokojovat potřeby svých uživatelů – mít dobrou a aktuální nabídku knihovního fondu a zároveň pohodlné a přiměřené prostory pro komunitní činnosti.

Potřeba vydat nový metodický pokyn vychází z poznání stavu knihovního fondu především v malých a středních knihovnách. Snaha knihovníků soustředit do „svých“ knihoven maximum knih, minimální vyřazování (mnohdy ovlivněné schvalovacími procesy ze strany zřizovatelů/provozovatelů knihoven), bezvýhradné přijímání knižních darů na straně jedné a malá orientace knihoven na rozvoj kulturních a vzdělávacích aktivit na straně druhé jsou hlavními překážkami přerodu knihoven v moderní informační a vzdělávací instituce.

Přípravné práce na standardu začaly před dvěma lety. Na poradě krajských metodiků v roce 2015 byla přijata myšlenka zpracovat nový metodický pokyn a poté byly provedeny rešerše k této problematice. V dalším roce byl koncipován text dokumentu a knihovníci z pověřených knihoven v Moravskoslezském kraji prováděli testovací propočty k aktivaci a obratu knihovního fondu. Po zpracování textu, konzultacích s krajskými metodiky a následné korekci Ministerstva kultury byl metodický pokyn poskytnut Svazu měst a obcí, Spolku pro obnovu venkova i Asociaci krajů k dalšímu připomínkování. Po zapracování podnětů byl materiál vydán jako metodický pokyn Ministerstva kultury pod č. j. 53667/2017.

Od roku 2015 do roku 2017 byl navrhovaný standard představován na mnoha setkáních knihovnické veřejnosti – např. na poradách krajských i regionálních metodiků, Sekci veřejných knihoven SKIP, na Knihovnické dílně (Praha 2016) či Workshopu pro pracovníky metodických oddělení (Olomouc 2017).[1] Již v době svého vzniku byl knihovníky hodnocen jako velmi potřebný a užitečný.

Nový metodický pokyn je vydán ve dvou variantách – jako textový dokument s oficiálním názvem Metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu doplňování a aktualizace knihovního fondu pro knihovny zřizované a/nebo provozované obcemi na území České republiky[2], a zároveň je vydána jeho komentovaná barevná verze s názvem Standard pro dobrý knihovní fond.[3]

Standard je prioritně určen knihovnám zřizovaným a/nebo provozovaným obcemi do 40 tis. obyvatel; ostatní knihovny jej mohou využít jako inspiraci s přihlédnutím k aktuálnímu stavu svého fondu, zaměření knihovny, demografickému složení města, jeho spádovosti a potřebám místa. Stává se pomůckou pro knihovníky, regionální metodiky, pro ředitele i vedoucí knihoven nebo jejich poboček. Je určen tzv. veřejným knihovnám – tedy nevztahuje se na fondy knihoven se specializovaným fondem, ale mohl by být vodítkem a nástrojem při aktualizaci fondu knihoven školních.

Nový metodický pokyn Ministerstva kultury přináší základní principy a pravidla pro stanovení rozsahu, obsahu a kvality knihovních fondů. Obsahuje celkem dvanáct článků, které se týkají všech oblastí práce s knihovním fondem a jeho životního cyklu. Standard se dotýká otázek typů a forem dokumentů v knihovním fondu, jejich rozsahu a složení. Upozorňuje na provázanost se Standardem pro dobrou knihovnu (oblast financování nákupu, procento obnovy fondu). Velká pozornost je věnována aktualizaci a vyřazování knihovního fondu v závislosti na hodnocení jeho využití. V závěru se metodický pokyn věnuje revizi knihovního fondu. Inspirací je řada odkazů na právní předpisy i doporučení.

Nezbytná je dobrá spolupráce s knihovnou pověřenou výkonem regionálních funkcí, a to v oblasti akvizice, práce s výměnnými soubory, ale především posuzování aktuálnosti fondu. Následné vyřazování musí probíhat dle ustanovení zákona 257/2001 Sb., § 17 a prováděcí vyhlášky č. 88/2002 Sb.

Existuje mnoho důvodů, proč pravidelně aktualizovat a vyřazovat fond. Jak uvádí dr. Richter, „analýzy výpůjček veřejných knihoven prokazují, že zájem o literaturu vydanou před šesti a více lety podstatně klesá.“[4] Přesto tím základním kritériem je především poškození (chybějící části) dokumentů, nadbytečnost (duplicita, multiplicita), ale hlavně klamavá a/nebo faktická nepřesnost obsahu; v knihovnách by v žádném případě neměly být nabízeny neplatné právní dokumenty, zastaralé cestopisy s neaktuálními informacemi a další dokumenty z oblastí, kde došlo k zásadním změnám v poznání (astronomie, medicína počítačová literatura aj.). Dalším důvodem je kapacita knihovny, ve které má být přiměřený prostor pro konání vzdělávacích a kulturních aktivit, prostor pro čtení a trávení volného času. Fondy ani služby by neměly být ideologicky, politicky, ani z náboženských důvodů cenzurovány a neměly by být pod komerčním tlakem.

Otázky týkající se obsahu knihovního fondu jsou tématem mnoha diskuzí. V současné době jsou připravovány seznamy kánonu české i světové literatury, které by měly tvořit jádro knihovního fondu. Nabídka knih především v menších knihovnách je často spojena se čtenářským vkusem konkrétního knihovníka, někde je spojena s určitou podbízivostí majoritní skupině čtenářů. Nově přicházející uživatelé pak v knihovně ne vždy naleznou to, co by je zaujalo. Fond knihovny by měl budovat knihovník na základě profesionálního úsudku, s přihlédnutím k potřebám místa, ve kterém knihovna působí. Kromě toho mají veřejné knihovny za úkol shromažďovat literaturu a další dokumenty o své obci či regionu, například publikace vydané obcí, svazky obcí či mikroregionů. Tyto dokumenty se uchovávají, i když se příliš nepůjčují. Shromažďují se také informace o zajímavostech v obci a okolí, např. literatura o naučných stezkách, událostech a osobnostech.

Knihovna je stále měnící se organismus a vývoj sbírek je důležitou součástí knihovnických služeb. Podstatné je mít pro uživatele i alternativní nabídku – meziknihovní výpůjční službu nebo knihy a další dokumenty v elektronické podobě. Mnozí z nás pracují v knihovnách, protože máme rádi knihy a práci s informacemi. Možná budeme muset překonávat své vlastní pocity, které máme při vyřazování knih. Knihovny ale nejsou založeny na hromadění knih – důležitý je jejich obsah a aktuálnost a špatně udržované knihovní sbírky mají negativní dopad na spokojenost uživatelů. I proto je nezbytná dobrá spolupráce s knihovnami pověřenými výkonem regionálních funkcí, které poskytují odbornou pomoc ve všech oblastech knihovnické práce.

Na závěr…

• Knihovní regály by měly být zaplněny maximálně na 75 %.
• Vystavení knih obálkou dopředu zvyšuje zájem čtenářů.
• Oprava knihy by neměla trvat déle než 10 minut.
• Prostory knihovny by neměly být zastavěny regály plnými knih.
• S přiměřeným množstvím dokumentům dochází i k úspoře času zaměstnanců.

Otevřený a přátelský prostor doplněný vhodným nábytkem je znakem dobré komunitní knihovny.

[1] Dostupné z: http://www.svkos.cz/data/soubory/2017_standardolomouc-1.pdf

[2] Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms_library/2017_metodicky-pokyn-mkdef-7674.pdf

[3] Standard pro dobrý knihovní fond: Metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu doplňování a aktualizace knihovního fondu pro knihovny zřizované a/nebo provozované obcemi na území České republiky. Praha: Národní knihovna České republiky, 2017. ISBN 978-80-7050-689-9. Dostupné též z: http://ipk.nkp.cz/docs/standard-pro-dobry-knihovni-fond

[4] Richter, V. - Co se půjčovalo ve veřejných knihovnách v roce…