Omlouváme se!.... Omluva přijata

Chceme, aby se děti do knihovny těšily? Aby jim knihovna poskytovala zajímavé zážitky? Autorka nás seznamuje s aktivitami čtenářských klubů. Inspirace, které knihovníci mohou doporučit spolupracujícím školám i začlenit do vlastní činnosti. Podstatné je, že jsou děti při těchto čtenářských setkáních aktivní, diskutují a sdílejí své čtenářské zkušenosti a prožitky.

Čtenářské snídaně

Na Lauderových školách působí dva čtenářské kluby – jeden navštěvují žáci I. stupně a druhý je otevřený pro studenty II. stupně a gymnázia. Mladší děti se scházejí na hodinu a půl a pracují podle zaběhnutého schématu, věnují se čtení společného textu a část klubu si čte každý svou knihu podle vlastního výběru, své čtenářské zážitky sdílejí.

Čtenářský klub pro starší žáky trvá jednu vyučovací hodinu a scházejí se v něm žáci, kteří čtou rádi a těší je hovořit o četbě, o čemž svědčí už to, že jsou ochotni přijít na nultou hodinu. Pravidelně připravují čtenářské akce pro své spolužáky – různé odpolední hry inspirované knihami a tzv. čtenářské snídaně. Pozvání jsou všichni – od malých dětí až po učitele. Přibližně 3 týdny před snídání členové klubu rozvěsí plakáty, v nichž informují o názvu knihy, které se chtějí věnovat. Některými plakátky se snaží oslovit spolužáky, jinými učitele a rodiče (Milí rodiče, nemáte čas se bavit o knihách, a přitom byste rádi? Přijďte s námi posnídat a pohovořit o knize….). Důležitou součástí čtenářské snídaně je i občerstvení, kakao, káva, čaj a sušenky.

Poslední ranní čtenářská chvilka byla věnována knize Dárce – první části dětské dystopické tetralogie. Už samotný začátek probíhal v duchu knihy – „rada starších“ složená z členů čtenářského klubu rozdělila přítomné do jednotlivých skupin. Stejně jako v knize měla na mysli hlavně „blaho účastníků“, aniž při tom přítomným umožnila projevit svobodnou vůli. Naštěstí v našem případě bylo dělení jen dočasné a ve skutečnosti bylo založeno na tom, zda účastníci čtenářské snídaně knihu četli či nikoliv. V první skupině diskutovali čtenáři a kromě studentů se zde o významu jednotlivých částí dohadovalo i několik učitelů. V druhé skupině se nad vybranými úryvky zamýšleli studenti nižšího gymnázia taktéž s několika učiteli. Většina z nich ale knihu dosud nečetla a chtěla se pro čtení nechat zlákat. Ostatní děti, z I. stupně, poslouchaly předčítání svého staršího spolužáka a vůbec nechtěly skončit. Vyzývaly ho, aby jim četl dál a dál, a to i přesto, že kniha je určena starším žákům. V pouhých 45 minutách jsme zažili čtenářské společenství, kdy každý z přítomných dával najevo, že knihy jsou pro něj důležité a čtení chce věnovat čas, a to bez ohledu na povinnosti, práci, množství učení… Nerozdělovali jsme se v tu chvíli na učitele a žáky. Učili jsme se od sebe navzájem.

První radostný okamžik čtenářského rána nastal už v okamžiku, kdy jsme se rozdělovali do skupin a omluvili se shromážděným, že začínáme o pár minut později: „Omlouvám se za pozdní začátek“. A většina zúčastněných odpověděla: „Omluva přijata“ – přesně tak, jak lidé ze společenství v dystopické knize Dárce odpovídají na jakoukoliv omluvu.

Pozvánka pro učitele:

Mým učitelům
Bylo Mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z B-í milosti jsou mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílu Dárce a uchránil Svoje národy před těžkými obětmi a břemeny konzumní literatury.
V radě prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto. Pletichy protivníka plného nevzdělanosti nutí Mne, abych na obranu cti vzdělanosti a zabezpečení jejích držav ve Vašich životech Vám doporučil přijít na „Čtenářskou snídani“ 8. 2. 2018 v 7:30, kde se bude probírati literární dílo Dárce. A důvěřuji Vám, že včas přijdete do 3. patra a že kvalitní literatuře dopřejete vítězství.

Fotografie: 

1.jpg

4.jpg