Nerad se nudím – rozhovor s Jiřím Padevětem

Jsi úspěšný beletrista, autor rozsáhlých a oceňovaných historických prací a nad to vše ještě i ředitel jednoho z největších českých nakladatelských podniků. O tom všem se budeme bavit, ale teď mi jen prosím Tě řekni, jak to může jeden člověk zvládnout?

Tomáši pomalu s tím úspěšným beletristou. Pravda je, že moje první knížka krátkých historických povídek, nebo snad hádanek Poznámky k dějinám je rozebraná, ale to nic neznamená. Pokud jde o moje historické práce, jsou poměrně ceněny a mají skvělou prodejnost, ale zase je to vlastně jen sběr faktů z archivů, literatury a od pamětníků. Nejsem vykladač historie, jsem jen zapisovatel toho, co se stalo. Ředitelem jsem velmi rád, nakladatelská práce, ještě k tomu nakladatelská práce pro Akademii věd České republiky je, odpusť mi to slovo, povznášející. A jak to mohu stihnout? Děsně nerad se nudím a tak pořád něco dělám. Kromě toho, když třeba jedu na výlet nebo dovolenou, cílem je většinou nějaká temná destinace, související s mou tvorbou.

Když jsi přebíral nakladatelství Academia, mělo nejenom finanční problémy, ale současně bylo vnímáno jako vousaté nakladatelství vydávající literaturu akademických ústavů. Ty jsi jej proměnil na nakladatelství, které je komerčně úspěšné a které vydává žánrově a oborově pestrou literaturu, navíc samo podněcuje vznik popularizačních titulů, které se pokoušejí zpřístupnit složitost vědy širšímu čtenářstvu. Jak moc bolestivý to byl proces?

Když jsem značku Academia přebíral, měla spoustu starostí. Všech se nám spolu s mými spolupracovníky snad podařilo Academii zbavit a udělat z ní něco, co přináší vědomosti, ale i radost nejen vědcům, ale i široké čtenářské obci. Proces to nebyl ani tak bolestivý, protože jsme měli s mými spolupracovníky plnou důvěru našich nadřízených, jako spíše zdlouhavý. Jsem totiž, někdy Bohu dík, někdy Bohu žel, člověk velmi netrpělivý, takže všechno ženu rychle dopředu. Někdy bez ohledu na drobné ztráty. Naštěstí jsem obklopen lidmi, kteří tuhle moji vlastnost, použitelnou ku prospěchu spíše v knihkupectví, kde jsou výsledky změn vidět hned, než v nakladatelství, které je vždycky během, nebo spíše usilovným pochodem na dlouhou trať, dovedou korigovat a smysluplně využít. Troufám si tvrdit, že ten proces už je pár let ukončen a v Academii budujeme standardní vědecké a popularizační nakladatelství.

Založili jste řadu edic, z které z nich máš jako ředitel i jako čtenář největší radost?

Mám velkou radost třeba z edice Europa, ve které vydáváme zásadní díla evropské vzdělanosti, která dosud mnohdy znal český čtenář jen z citací v jiných dílech. Tato edice snese i vydání krásné literatury, věd společenských i přírodních. Když jsme u děl, o kterých u nás kdekdo mluvil, ale nebyla v češtině dostupná, mám na mysli Spenglerův Zánik Západu, který měl i neuvěřitelný obchodní úspěch, a třeba dílo Cesare Lombrosa. Velkou radost mi dělá také poměrně nová edice 1938-1953, která se týká nejméně radostného údobí našich moderních dějin, kdy se na vývoji naší země podepsaly nacistická a komunistická totalita. Vzhledem k tomu, že podle mého názoru následky neseme dodnes, považuji tuto edici za velmi potřebnou.

Není tajemstvím, že k nejprodávanějším knihám nakladatelství Academia patří Tvé historické tituly, které představují nejenom výsledek mimořádně pečlivé a náročné archivní práce, ale současně zpřítomňují traumatické okamžiky českých dějin. Jaký máš ohlas na tuto část své práce? Nemyslím teď ceny Magnesia litera a podobně, které jsi získal, ale ten bezprostřední, čtenářský.

Bezprostřední čtenářský ohlas je velký a naštěstí převažují pozitivní reakce. Píše mi velké množství lidí, doplňují svými rodinnými příběhy události, které jsem zpracoval, a doplňují události nové, které často nejsou vůbec zachyceny v archivech, ani v kronikách. Především u poválečných násilností na Němcích, ale také na Češích a Moravanech ze strany vojáků Rudé armády se dozvídám nové a nové příběhy. A jak jsem přesně předpokládal, část lidí, která mne poplácávala po zádech za knihu Krvavé finále, ve které popisuji násilí od března do května 1945, tedy především násilí ze strany ozbrojených složek nacistické třetí říše, mne za pokračování této knihy, tedy Krvavé léto, ve které popisuji především násilí na českých a moravských Němcích a násilí ze strany vojáků Rudé armády proti civilistům a válečným zajatcům, mne označuje za slouhu landsmanšaftu a nepřítele národa. Nikdy se nezavděčíš všem. Přitom, jak jsem už zdůraznil výše, ty knihy události nehodnotí, pouze popisují, co se kde stalo a kdo byl obětí, případně pachatelem. Takže i pouhá připomínka toho, že ne vždy jsme byli holubičí povahy, některé pseudovlastence nesmírně dráždí.

Nedá mi to, abych se Tě nezeptal jako člověka, který svými historickými pracemi vlastně sleduje českou povahu. Jak se Ti jeví současný stav české společnosti?

Nejsem sociolog, ale stav společnosti podle mne není v tuto chvíli optimální. O čem svědčí i poměrně výrazná podpora extremistům v posledních parlamentních volbách. Neznepokojuje mne ani tak extremistická scéna, ať už komunistická, nebo fašistická, ale spíše to, že většinová společnost, ano, pořád věřím tomu, že většina obyvatel České republiky jsou normální lidé, k projevům extremismu mlčí. Základem každé totality je kromě tajné policie a silného vůdce právě mlčící většina, ze které pak totalita začne krájet takové menšiny, jaké si usmyslí. Rozhodně netvrdím, že tady nastupuje nějaká totalita, ale překvapuje mne velmi často, k jakým verbálním excesům extremistů jsme si zvykli přistupovat jako k tolerovatelnému folklóru.

Předpokládám, že pracuješ na další historické práci. Co to bude? Nebo chystáš i román?

Román bych chystal moc rád, ale na psaní delšího textu je podle mne potřeba pořádná kontemplace, a ta mi opravdu chybí a vlastně doufám, že ještě nějaký čas chybět bude. Z historických prací vyjde nejdříve kniha Za dráty, což bude opět průvodce, který zavede čtenáře na místa, kde byl v letech 1938 až 1945 koncentrační, internační, nebo zkrátka jiný tábor, kde byli lidé nacisty, nebo protektorátními úřady kráceni na svých právech. Na podzim by měl konečně vyjít Průvodce stalinistickou Prahou, který volně navazuje na Průvodce protektorátní Prahou, a v květnu soubor krátkých povídek Ostny a oprátky. Rozpracovaný mám rukopis Krvavý podzim 1938, který zavede čtenáře na místa, spojená s německými, polskými a maďarskými útoky proti Československu v září 1938, a rukopis o komunistických pracovních táborech na našem území na konci čtyřicátých a na začátku padesátých let. Vždyť jsem už říkal, že se nerad nudím.

Pak tedy přeji Tobě i Tvým čtenářů a spolupracovníkům, aby ses nudil co nejméně.
Tomáš Kubíček

Jiří Padevět původním povolání knihkupec, profesí historik a spisovatel, pracuje jako ředitel jednoho nejprogresivnějších a nejrenomovanějších českých nakladatelství – Academia. Historiky i širokou čtenářskou obcí jsou ceněny jeho výpravné a na rozsáhlé heuristické práci založené publikace Průvodce protektorátní Prahou, Krvavé finále, Krvavé léto. Tato řada se brzy dočká pokračování v podobě vyhlíženého Průvodce stalinistickou Prahou. Svojí odbornou prací Jiří Padevět nejenom otevírá traumatické místa v české minulosti, ale současně vyvrací stereotypy týkající se české národní povahy – o tom svědčí nejenom kniha rozhovorů Pod tíhou historie, ale i publikace Anthropoid či Tři králové.