Rozhovor s ing. Jitkou Hladíkovou

V roce 1989 se uskutečnila reforma územní veřejné správy a Česká rada přijala zákon o obcích (č. 367/1990 Sb.). Následující zákon o vytvoření vyšších územně správných jednotek (č. 347/1997 Sb.) vymezil 14 krajů a byl platný od 1. 1. 2000. Na tyto změny reagoval Knihovní zákon č. 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001. S účinností od 1. 1. 2002. Nástupnickou organizací okresní knihovny se tak stala 1. ledna 2002 Krajská knihovna Vysočiny. Zřizovatelem Krajské knihovny Vysočiny je Kraj Vysočina.

Paní ředitelko, co tato zásadní změna znamenala v praxi knihovny? Od roku 1974 (citujeme z historie knihovny) ke své funkci městské veřejné knihovny v Havlíčkově Brodě přibrala knihovna i funkci okresní a později také střediskové knihovny. Jistě nebylo možné okresní knihovnu změnit na knihovnu krajskou takříkajíc „ze dne na den“.

Okresní knihovna se na převzetí funkce krajské knihovny připravovala po stránce administrativních kroků a legislativních opatření, které byly nutné ke změně zřizovatele. Dalším důležitým krokem bylo navazování kontaktů s krajskými knihovnami a získávání zkušeností z jiných krajů a řady dalších institucí včetně Národní knihovny ČR. Uskutečnila se celá řada formálních i neformálních setkání s veřejnými knihovnami v kraji ohledně vymezení kompetencí a navázání spolupráce. Vzhledem k tomu, že veřejné knihovny v Kraji Vysočina původně spadaly do tří různých krajů, bylo pro knihovny a knihovníky Kraje Vysočina mnohem složitější vytvořit si vzájemné vazby a navázat spolupráci. Jednání k bezproblémovému přechodu pod nového zřizovatele a k převzetí odborných kompetencí v síti veřejných knihoven v Kraji Vysočina probíhala i na úrovni tehdejšího Okresního úřadu v Havlíčkově Brodě a Krajského úřadu v Jihlavě a zastupitelstvo kraje schválilo tyto kroky na svém jednání 20. prosince 2001.

Jak se s novými povinnostmi a úkoly vypořádali pracovníci knihovny? Absolvovali vzdělávací kurzy, přišli noví zaměstnanci?

K původním povinnostem tehdejších zaměstnanců havlíčkobrodské knihovny se přiřadily povinnosti spojené s krajskými regionálními funkcemi. Personální obsazení se postupně začalo měnit až v 2. polovině roku 2002 a na začátku roku 2003, do té doby knihovna funkci krajské knihovny vykonávala se stejným počtem zaměstnanců. Změny nejvíce ovlivnily fungování metodického oddělení a oblast vzdělávání, ale v téhle oblasti zafungovaly nasbírané zkušenosti a tak na prvním společném setkání s profesionálními knihovnami Kraje Vysočina v lednu 2002 byla nejen představena první koncepce fungování sítě veřejných knihoven, ale řešila se otázka celoživotního vzdělávání knihovníků, fungování regionálních funkcí krajské knihovny, postavení pověřených knihoven atd. Připomínám, že náš kraj tvoří pět bývalých okresů, které spadaly do původního Východočeského, Jihočeského a Jihomoravského kraje a ve 3 okresech byl výkon regionálních funkcí zcela zrušen (okresy Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou), v době vzniku Kraje Vysočina v těchto okresech nefungoval střediskový systém. Přesto se v krátkém čase podařilo vytvořit funkční síť knihoven v Kraji Vysočina, která funguje dodnes.

Automatizace knihovny začala již v roce 1994, kdy byl instalován systém SW Lanius určený pro veřejné knihovny, a bylo zahájeno automatizované zpracovávání knihovního fondu. Jak se dále rozvíjel proces automatizace knihovnických činností a s jakým systémem pracujete v současné době?

Ještě v roce 2001, kdy byla naše knihovna knihovnou okresní, jsme opustili automatizovaný knihovní systém Lanius a přešli jsme na systém Clavius. Navíc se v naší knihovně testovaly první verze tohoto programu, takže to nebylo úplně jednoduché období. Nicméně automatizovaný knihovní systém Clavius používá naše knihovna dodnes. Občas dodavateli tohoto knihovního systému způsobujeme vrásky, protože potřebujeme některé „na míru šité“ úpravy, ale vzhledem k našim prostorovým podmínkám je to nevyhnutelné. Nyní stojíme před rozhodnutím, jak dál. Vývoj tohoto AKS bohužel končí a rozhodování nám nijak neusnadňuje ani to, že se přiblížil termín zahájení stavby nové budovy krajské knihovny a výběr nového AKS musí logicky odpovídat našim stávajícím i budoucím potřebám.

Jaký význam má automatizace a modernizace knihovnických činností na rozvoj služeb knihovny? Zkvalitňují a rozšiřují se služby i v knihovnách vašeho regionu?

Zásadní – pokud chceme poskytovat základní knihovnické a informační služby ve 21. století, potom jsou automatizace a modernizace knihovnických činností nezbytné. Jednou z priorit Krajské koncepce výkonu regionálních funkcí knihoven v Kraji Vysočina je právě podpora automatizace a procesů souvisejících. K 31. 12. 2017 jsme evidovali v Kraji Vysočina 612 knihoven, z toho 428 knihoven s automatizovaným knihovním systémem (viz dotační program VISK MK ČR). Díky automatizaci a modernizaci se knihovny rozvíjejí, můžeme poskytovat nové služby našim uživatelům (on-line služby), řada činností se díky automatizaci zrychlila a zefektivnila (katalogizace, revize fondu). Pracujeme s moderními komunikačními prostředky, samozřejmostí jsou webové stránky knihoven, profily na sociálních sítích apod. Knihovny v Kraji Vysočina se pravidelně účastní celostátních soutěží (Městská knihovna roku, Knihovna roku, Biblioweb) a získávají ocenění. Knihovny modernizují svůj vzhled a stále více nabízejí služby komunitního charakteru.

Krajská knihovna Vysočiny je již řadu let známá svými specializovanými službami pro zdravotně nezvýhodněné dětské i dospělé čtenáře. Od roku 1997 v knihovně pracuje oddělení zvukových knih pro nevidomé a těžce zrakově postižené uživatele. Můžete nám tyto služby přiblížit?

Je pravdou, že Krajská knihovna Vysočiny má dlouholeté a bohaté zkušenosti s prací s uživateli s handicapem. Ještě jako okresní knihovna byla první veřejnou knihovnou, která zpřístupnila nevidomým a slabozrakým občanům PC stanici s přístupem na internet a se speciálním software pro nevidomé. Naší snahou bylo stát se konzultačním střediskem pro ostatní veřejné knihovny. V současné době u nás funguje oddělení specializovaných služeb, které se dlouhodobě zaměřuje na poskytování služeb zdravotně znevýhodněným, nevidomým a slabozrakým, kterým zprostředkováváme dokumenty na různých nosičích (kazety, CD, MP3), knihy v Braillově písmu, hmatové knihy, komentované filmy pro nevidomé. Dokumenty doručujeme poštou nebo zajišťujeme donáškovou službu ve spolupráci s dobrovolníky. Na oddělení mají uživatelé k dispozici stolní lupu, pro práci na počítači slouží zvětšovací program ZOOMText, nevidomí mohou používat hlasový odečítač JAWS, portál Friendly Vox. Na oddělení pro dospělé čtenáře jsme instalovali indukční smyčku, která usnadňuje komunikaci s uživateli s naslouchacím zařízením. Hodně se věnujeme vzdělávání v této oblasti, pořádáme kurzy znakového jazyka, připravujeme vzdělávací programy pro děti (školy) s cílem odstranit bariéry v kontaktu s handicapovanými. Budujeme fond odborné literatury s tematikou handicapu, spolupracovali jsme při vytváření standardu Handicap Friendly. Dlouhodobě spolupracujeme s organizacemi a sdruženími osob se speciálními potřebami.

Jsou možnosti vzdělávání knihovníků na stále náročnější úkoly, na práci s novými technologiemi i požadavky na komunikaci s uživateli, podle vás dostatečné?

Nároky na pracovníky v knihovnách se neustále zvyšují, celoživotní vzdělávání je pro knihovníky nezbytné, pokud chceme poskytovat kvalitní služby, musíme se stále učit. Pokud jde o možnosti vzdělávání knihovníků – nabídka je pestrá, náročnost a úroveň různá. Výhodou je široké spektrum forem vzdělávání od odborných škol, přes rekvalifikační a inovační kurzy až po e-learningové kurzy a samostudium. Bohatá je nabídka z hlediska obsahu od kurzů ICT dovedností přes knihovnickou problematiku, rozvíjení měkkých dovedností (především komunikace) až po složité řízení projektů. Musíme si uvědomit, že vzdělávání je časově náročné a nesmíme zapomínat ani na to, že řešíme otázku, jak se efektivně vzdělávat a zároveň zajistit provoz v jednotlivých knihovnách. Výhodou velkých knihoven je pořádání vzdělávacích seminářů v místě, z menších knihoven to znamená za vzděláváním zpravidla cestovat a s tím spojenou časovou a finanční náročnost. Standard pro dobrou knihovnu udává, že každý knihovník by měl dalšímu odbornému vzdělávání věnovat minimálně 48 hodin ročně. Věřím, že snahou každé knihovny, každého knihovníka je poskytovat kvalitní služby a tudíž se neustále vzdělávat.

Ještě se, paní ředitelko, zeptám, jaké plány máte v knihovně v nejbližším období?  Na jakých úkolech pracujete, připravujete změny v činnosti knihovny?

Po 16 letech jsme před zahájením stavby nové budovy KKV. Od roku 2002, kdy v Havlíčkově Brodě vznikla krajská knihovna, jsme usilovali o to, aby knihovna získala větší prostory. První snaha o stavbu nové budovy z roku 2006 ztroskotala, od té doby uplynulo dlouhých 12 let. Nyní se má stavět podle nového projektu, na kterém jsme pracovali takřka 2 roky. Na základě výsledků výběrového řízení na dodavatele stavby vybral Kraj Vysočina vítěze, se kterým by měla být uzavřena smlouva. Stavba by měla být zahájena v letošním roce a dokončena by měla být do 2 let. Nás tak čekají práce na harmonogramu výběrových řízení na vnitřní vybavení budovy a následně jejich vypsání, dále budeme připravovat harmonogram stěhování do nové budovy.

Z hlediska knihovnické práce nás v nejbližší době čeká příprava 28. akvizičního semináře (4. - 5. 10. 2018) a dále spolupráce na přípravě doprovodného programu 28. podzimního knižního veletrhu (5. - 6. 10. 2018) a s ním spojené tradiční vyhlášení vítězů soutěže o nejkrásnější knihy veletrhu (obě akce proběhnou v Týdnu knihoven) a řada dalších aktivit.

Na závěr bych chtěla poděkovat kolegyni PhDr. Ivaně Štrossové, která mi pomohla odpovědět na úvodní otázky z období založení Krajské knihovny Vysočiny, v té době jsem v knihovně ještě nepracovala.

Děkuji za rozhovor.
Jana Nejezchlebová

Ing. Jitka Hladíková absolvovala Gymnázium K. V. Raise v Hlinsku v Čechách. Studovala na Vysokém učení technickém v Brně, ukončila studium na Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a ve studiích pokračovala doplňujícím pedagogickým studiem. Od 1. 1. 2003 pracuje v Krajské knihovně Vysočiny – v letech 2003 až 2008 jako ekonom, od roku 2008 do roku 2011 ve funkci ředitelky a od roku 2011 do roku 2014 na pozici ekonom a zástupce ředitele. V roce 2014 byla jmenována ředitelkou Krajské knihovny Vysočiny.