1918 – průkopníci veřejného knihovnictví: Jaroslav Frey

Jaroslav Frey

KNIHOVNÍK MĚSTA HODONÍNA – VYDAVATEL PRVNÍHO ČASOPISU PRO ČTENÁŘE – BADATEL PSYCHOLOGIE A ČETBY MLADÝCH ČTENÁŘŮ – PROPAGÁTOR VOLNÉHO VÝBĚRU A POJÍZDNÝCH KNIHOVEN

Představitel obecních knihoven Jaroslav Frey (22. 5. 1902 Znojmo – 20. 3. 1983 na Znojemsku) vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity a svou profesní dráhu začínal co učitel na jedné střední škole v Brně. Lákalo jej ovšem být knihovníkem, v roce 1926 složil zkoušku na jednoroční Státní knihovnické škole a údajně z podnětu Jiřího Mahena se jím stal, když se na podzim 1926 přihlásil na konkurs a nastoupil do Městské knihovny v Hodoníně. Dalo by se však o něm říct, že nikde dlouho nepobyl. Od dubna 1930 pracoval rok v pražské dětské knihovně, kterou řídil profesor J. V. Suk, od května 1931 do února 1932 byl knihovníkem Baťovy závodní knihovny ve Zlíně a od května 1932 byl knihovníkem Ústřední knihovny hl. m. Prahy. Tam působil až do roku 1950, kdy jeho levicové názory se promítaly do jeho odborné činnosti a přesto, že jako pracovníku Ústředního vědecko metodického kabinetu při Státní knihovně ČSR mu byl dáván prostor k tvůrčí činnosti, pozornost si dnes zaslouží spíše jen jeho práce z meziválečné doby.

V období po vzniku Československé republiky vycházelo několik časopisů pro knihovníky, Jaroslav Frey však jako první realizoval časopis vydávaný knihovnou pro své čtenáře. Usiloval jím o zvýšení zájmu veřejnosti o příslušnou knihovnu především uveřejňováním přehledů nové literatury, která tvořila její přírůstek. Pod názvem Knihovna vyšlo tohoto měsíčníku v osmerkovém formátu po 12 stranách pět ročníků od ledna 1927 do února 1931, vydavatelem byla knihovní rada za redakce městského knihovníka Freye. Jeho náklad 500 výtisků hradily inzeráty a poplatky z prodlení vybírané od čtenářů, kterým byl rozdáván zdarma. Pro knihovnu to byl způsob, jak od mechanického půjčování knih přispět ke skutečné osvětové a kulturní práci. Knihovna vydáváním vlastního časopisu získávala na významu i respektu.

Ve vzdělávacích kurzech pro knihovníky veřejných knihoven byl dáván hlavní důraz na procvičení Příručky pro veřejné knihovny, kterou vydávalo Ministerstvo školství a národní osvěty od roku 1920. Jde o propracovaný návod jak třídit a značkovat knihy, zpracovávat seznamy pro čtenáře, provádět katalogizaci, postupovat při výpůjčním procesu, vést statistiku a účetnictví. Návod byl sice dokonalý, knihovníci se mu však často bránili, neboť vyžadoval příliš velkou administrativu na úkor vlastní práce se čtenářem a personální obsazení v městských knihovnách spočívalo zpravidla na jedné osobě knihovníka, který si hledal dobrovolné pomocníky z řad školní mládeže. Příkladem praktického a snadnějšího postupu při administrativě se stala příručka Jaroslava Freye z roku 1932 Základy československého knihovnictví vydaná ve Zlíně, která vzbudila v odborném tisku zájem a pochopení (viz Časopis československých knihovníků, 1933). Frey patřil k prvním propagátorům volného výběru, když si svou práci usnadnil zpřístupněním knih čtenářům ve volně přístupných regálech, v nichž beletrii i naučnou literaturu sestavil v jedné řadě abecedně podle autorů. Tím prakticky vyloučil potřebu jmenných katalogů a odpadlo vyhledávání knih podle žádanek čtenářů. Smysl veřejných knihoven viděl v půjčování zábavné literatury, proto svou příručku doplnil o seznamy beletrie v další příručce Čtenářův průvodce knihovnou (Zlín 1932), v níž ovšem poprvé najdeme u každého z 1500 věcně utříděných českých knih také stručné vystižení obsahu. Ve spojení beletrie s naučnou literaturou v jedné řadě na regále spočíval ovšem také jeho záměr, aby vzal čtenář odbornou literaturu častěji do ruky a vypůjčil si ji. V obecních knihovnách bylo pravidlem, že v knihovním fondu mělo být 20 % naučné literatury, její výpůjčky však dosahovaly jen 3 % z celkového počtu.

Ještě za Freyovy činnosti v hodonínské knihovně vyšla jeho nejrozsáhlejší studie Psychologie čtenáře (Hodonín 1929). Po důkladném seznámení s naší i zahraniční literaturou k tématu hodnotil v ní důvody, které čtenáře vedou při výběru knihy, posuzoval proces četby, jaký vliv mají na čtenáře jednotlivé žánry, a konečně hodnotil následky četby na čtenáře, ať již by šlo o získání požitků z četby, nebo zapomenutí na současný život, či zda jejím cílem byl odpočinek, a to vzhledem k věku čtenáře. Celá práce směřovala ke zhodnocení významu knihy z hlediska vzdělávání čtenáře, posuzovala jeho mravní názory a jednání.

Psychologie čtenáře se nadlouho stala pro J. Freye tématem, kterému se odborně věnoval. Když začal pracovat v pražské dětské knihovně, vyptával se malých čtenářů, co se jim v knihách líbí, rozebral statistiku četby dětí u žáků s horším školním prospěchem a hledal mezi jejich četbou a vzděláváním souvislosti. Tak vznikla jeho drobná knížka Čtenářský výzkum pražského dítěte (Hodonín 1931). Svou metodu nazýval nenápadný rozhovor, když při vracení knih se vyptával, zda se kniha líbila či nikoliv. Podobně zpracoval Výzkum četby průmyslového dorostu (Hodonín 1933), který vytěžil v době svého působení ve Zlíně. Tamní Baťova knihovna patřila k moderním svým volným výběrem a bohatou nabídkou. Navštěvovali ji především žáci tří ročníků Baťovy školy mladých mužů, kterých bylo na pět set a bydleli v závodních internátech. Ke svému výzkumu využíval knižní lístky, na kterých při vracení si označoval oblíbenost knihy a z toho pak vyvozoval statistické závěry. Tímto způsobem získával jako knihovník dobrý přehled o knihovním fondu a se čtenáři mohl pracovat se znalostmi, jaká četba je pro ně nejvíc zajímavá. Těžiště četby u mládeže převažovalo v četbě amerického dobrodružného románu a detektivek, o další třetinu se dělil zájem mezi historickými romány včetně příběhů ze světové války a jen 10 % četby spočívalo v jiných novelách. Autor porovnával zlínský čtenářský průzkum s předchozím pražským a vyvodil z nich proměny zájmu o jednotlivé druhy četba vzhledem k věku mládeže, při které naučná literatura byla zcela okrajovou záležitostí. Dospěl k závěru, že četba je něčím významnějším než jen pouhou zábavou. Je pro mládež odpočinkem, rekreací a posilou pro život a práci. Své zájmy o výzkum četby přenesl také do Časopisu pro psychologii a pedagogiku čtenáře, kterého byl vydavatelem i redaktorem, vyšla ho však jen čtyři čísla v roce 1933.

Další oblastí, jak zaujmout čtenáře, se pro Jaroslava Freye staly literární mapy. Již v Hodoníně zpracoval velkou nástěnnou mapu českých zemí, která se stala podkladem soutěže čtenářů o tom, kde se odehrával děj některých knih. Podobně v pražské městské knihovně inicioval ve vestibulu umístění mapy Literární místopis Moravy a Slezska (vyšla tiskem, Brno 1933) s legendou vysvětlující, kteří spisovatelé a které knihy se vztahují k jednotlivým místům. Podobně v roce 1937 vyšla Literární mapa Čech, kterou vydala pražská městská knihovna společně se Svazem knihkupců a nakladatelů a byla spojena s křížovkářskou soutěží. Mapy sledovaly nejen zvýšení zájmu o výpůjčky literatury v knihovnách, ale také její prodej v knihkupectvích. Tuto činnost se snažil popularizovat článkem Literárně-propagační úkoly našich knihoven (Osvětový věstník Podbrdska, 1935) a tato topografická činnost měla své vyvrcholení v sestavení Literárního místopisu země České a Moravskoslezské, který Freyovi vydalo Státní nakladatelství v roce 1938.

V roce 1928 se podařilo řediteli Janu Thonovi dokončit výstavbu nové ústřední městské knihovny. Pojetí knihovny však bylo nešťastné, spíše by vyhovovalo odborné knihovně než lidové. Čtenář měl k dispozici zejména rozsáhlý tištěný katalog, podle kterého si mohl vybírat knihy. K tomu, aby se dostal ke knize a mohl si ji vypůjčit, ovšem hodina při návštěvě knihovny nestačila, neboť na množství čtenářů nestačil personál. Knihovna odebírala celou domácí knižní i časopiseckou produkci v mnoha výtiscích, ale náročná administrativa a vyhledávání knih ve skladištích bylo zdlouhavé jak pro čtenáře, tak pro knihovníky. J. Frey se stal organizátorem služeb půjčovny, ale moc nevymyslel. Snad jen výběrový regál v půjčovně s naučnou literaturou. K větší reorganizaci a tím urychlení provozu došlo v knihovně až po druhé světové válce.

Když v roce 1939 si městská knihovna nechala upravit autobus na pojízdnou knihovnu, stal se J. Frey jejím knihovníkem a objížděl s ním za čtenáři po pražských předměstích. V článku Okresní pojízdné knihovny (Osvětová Morava, 1939) takovou činnost propagoval, ale pražský první bibliobus zkonfiskovaly úřady pro potřeba vojska již po půl roce. Své zkušenosti popsal Jaroslav Frey v pamětech Knihovnická kronika (Praha 1967), ale v jeho vyprávění převažuje politika nad věcností. Naproti tomu nápady i výsledky jeho odborné práce v meziválečném období v mnohém svůj význam neztratily.

Fotografie: 

Frey_2.jpg

Frey_3.jpg