Život s knihou

Párkrát mě napadlo, jak by můj život vypadal bez knih. Vlastně si na dny bez potištěných stránek vůbec nepamatuju. Provází mě od prvních let. Vzpomínám si na prohlížení obrázkových knih s babičkou, maminčiny příběhy před usnutím, rozbalování pohádkových knih při oslavě narozenin a pod vánočním stromečkem. Vybavuji si okamžik, kdy jsem si uvědomila, že už umím číst a nejsem odkázaná na předčítání ostatních.

Od chvíle, kdy jsem se naučila číst, jsem se ani na chvíli nenudila. Naopak – začalo se mi nedostávat času na přečtení všech těch báječných příběhů, které se v knihách ukrývají. Čtení se stalo mou vášní a mnohdy ubíralo čas věcem, kterým po právu patřil. Roky, kdy jsem četla tolik, že jsem sama zapomínala žít, se střídaly s léty, kdy jsem si chvíle na knihy musela střádat a na každou minutu strávenou s knihou jsem se těšila a užívala si ji jako malý svátek.

Když jsem začala knihy sama psát, můj pohled na ně se proměnil. Stále se dokážu ponořit do příběhu a nechat se strhnout dějem, ale občas se přistihnu, že zkoumám stavbu příběhu, způsob, jakým autor přibližuje čtenáři postavy a popisuje prostředí. Stala jsem se poučenou čtenářkou a částečně jsem tím narušila kouzlo, kterým kniha dokáže čitatele ovládnout. Poodhalila jsem roušku tajemství a nahlédla na knihy z té druhé, méně romantické strany, protože teď už vím, jaké úsilí a nesnáze se za zdánlivě lehce plynoucím příběhem skrývají, jakým úskalím se musí autor vyhýbat a s jakými těžkostmi se potýká.

Přemýšlím nad tím, jestli pisatel stejně jako já každé ráno sedal ke klávesnici počítače, trápil se nad stránkami textu, přepisoval a upravoval, aby druhý den zjistil, že výsledek není takový, jaký ho chtěl mít. Jestli po napsání kapitoly začal znovu, protože věřil, že to dokáže lépe, ale nakonec se vrátil k původní verzi. A jestli po dvou letech práce s napětím čekal na odezvu svých čtenářů, aby se přesvědčil, že čas prosezený u počítače nebyl ztracený a že ho přece jenom neměl raději strávit s lidmi, které má rád, nebo s knihou, kterou už někdo napsal, aby jiným lidem poskytl pár hodin radosti.

Knihy jsou součástí mého života, přinesly mi do něj hodně dobrého, a proto jsem ochotna příběhu odpustit, když se mi text při psaní vzpouzí a dělá mi těžkou hlavu, a jen doufám, že i já výsledkem své práce někoho potěším.

Skládání slov do vět a vytváření příběhů někdy není jednoduché, ale je to život, který jsem si vybrala. Život s knihou.

Alena Mornštajnová (nar. 1963) je spisovatelkou a překladatelkou.