MVSkové reminiscence

Když jsem v dubnu roku 1989 nastoupila do oddělení meziknihovních služeb tehdejší Univerzitní knihovny Státní vědecké knihovny v Brně, bylo nás na MVSce pět knihovnic a způsob zpracování požadavků jak od čtenářů, tak z knihoven byl zcela odlišný od dnešní praxe. Poštou nám denně docházely hromady balíků a obálek polepených poštovními známkami a měly pro mě nádech světa dálek. Pracovním nástrojem byla tužka, papírová žádanka, psací stroj, katalogizační lístek a vrcholem techniky v té MVSkové kanceláři s výhledem na Žerotínovo náměstí byl dálnopis. Dohledávaly se signatury konkrétních vydání a exemplářů v lístkových katalozích a v tomto kouzlení nás zaučovali starší kolegové, na které dodnes vzpomínám. Byla to škola k nezaplacení. Citace vypadala jako nedohledatelná (v dnešním jazyce DDS služeb: zamítnuto – nelze uskutečnit), ale stačilo rozluštit pár zkomolených zkratek na správný název sborníku a hned se dalo dopátrat dál ke správnému názvu díla. Časem jsem zjistila, že je k této detektivní práci potřebná mysl otevřená pro různé úhly pohledu, variabilita přístupů k citacím a také pečlivost, důslednost a chuť dohledávat ve všemožných jazycích anebo v azbuce či švabachu.

Čas plynul, dálnopis nahradila emailová pošta, Státní vědecká knihovna byla přejmenována na Moravskou zemskou knihovnu a se současným miléniem jsme se přestěhovali do nově postavené budovy na Kounicově ulici. Zde se fond bývalé „Univky“ spojil s fondem Pedagogické a Technické knihovny a ze skladu byla část převedena do studoven, čímž mnoho svazků dostalo prezenční status a tyto knihy nelze v rámci MVS zasílat do jiných knihoven. S narůstajícím vývojem automatizace a internetu se naše oddělení ustálilo v obsazení tří knihovnic. Za více než 15 let jsme si postupně vytvořily stabilní vazby s kolegy napříč knihovnami a státy. A čtenáři? Dříve studenti, dnes sami na fakultách učí, píší, bádají a nadále využívají naše služby, které v dnešní době plné databází a elektronických knih jsou zcela odlišné. Ano, hlavním výstupem naší činnosti je stále dodaná kniha či článek, ale postupně se k nim přidávají také informační služby typu ověřování správnosti citací, dohledávání článků, nasměrování badatele k volně dostupnému textu. Zpětná vazba našich uživatelů nám dává impuls pro další snažení. Dostáváme různé druhy poděkování za naši práci. Mimo jiné také ve formě nově vydaných separátů a knih, které vznikly díky materiálům získaným prostřednictvím naší meziknihovní služby. Velmi nás překvapil email s gratulací pražského kolegy, který nás upozornil na novou publikaci ve fondu jejich knihovny, v jejímž úvodu autor děkuje našemu oddělení. Svým způsobem tato naše účinná pomoc při opatřování literatury také pomáhá zpřístupňovat poznání, což nás těší.

K tomuto zamyšlení mě inspirovali dva lidé. Paní doktorka Libuše Foberová v předchozím čísle DUHY zmiňující měnící se role knihovníků, kdy se stáváme osobními asistenty uživatelů. A pan profesor Andrew Lass, když na jedné přednášce v naší knihovně vyprávěl o své fakultní knihovnici Amy, již osobně nikdy nespatřil, ale která mu vmžiku sežene vše, co potřebuje. Tehdy mě ta slova zaujala a začala jsem používat spojení „jako Amy“. Tedy Amy jako neviditelná knihovnice, jejíž práce inspiruje a rozšiřuje vědomosti nejen druhým, ale i sobě. V této souvislosti jsem pro naše kolegy z PR v rámci propagace meziknihovních služeb vytvořila vývojový diagram.

Nakonec bych chtěla poděkovat svým dvěma kolegyním, že vydržely všechny průvany a že je práce na MVSce i po těch letech stále baví. Také děkuji knihovnám a čtenářům, že se na nás stále s důvěrou obracejí a nadále využívají naše služby. Doufám, že je nezklameme a jak mi napsaly kolegyně z Clevelandu, seženeme nesehnatelné.