Na cestu DUHU

Zatímco třeba ve Francii či v Německu dostává překladová tvorba k dispozici asi 30 procent knižního trhu a zbytek dokáží tyto silné národní literatury vyplnit samy, v České republice je situace odlišná, respektive zcela opačná. Překlady jednoznačně dominují. Měli bychom tedy být spokojeni, jak velký vzorek světové literatury se jejich prostřednictvím do české kultury dostává. Ke spokojenosti však není důvod, a to především z dvojí příčiny.

Tou první je skutečnost, že množství neznamená totéž co kvalita. Jak přispívají k poznání kulturní rozmanitosti nekonečné série fantasy? Co nám o francouzské literatuře prozradí škvár červené knihovny? Jak nám přibližuje anglické myšlení o současné společnosti nekonečná řada podprůměrných detektivek? A skutečně jsou všichni Skandinávci sadističtí zvrhlíci korumpující a korumpovaní politikou, jakými se zdají býti podle syžetu oné tsunami severských krimi, která narazila s plnou silou i na naše břehy? Ne, to co myslíme, když říkáme světová literatura, je spíše ona podoba písemnictví, které nám podává zprávu o stavu jiné kultury a vlastně i světa. O tom, jak jej vnímají naši sousedé, kterými jsou v globalizovaném světě Poláci stejně tak jako Gruzínci či Tajvanci. O tom, co nás může obohatit svojí růzností či jinakostí. A uvědomíme-li si to, najednou zjišťujeme, že nám vlastně chybí nástroje, jak v té kupě objevit jehlu. Jistě, někdy je tím magnetem na tušenou jehlu recenze (ale noviny už dávno přestaly v této souvislosti plnit roli spolehlivých zpravodajů), jindy doporučení přítele – jenomže ani jedno nemá povahu systematického přístupu k rozšiřování naší „slovní zásoby“ světové literatury. A jak si s tím pak mají poradit knihovny, od nichž se jistá odbornost očekává i v tomto směru?

Je tu však ještě jedna příčina – a daleko záludnější. To, co se k nám dostane v překladu je jen pověstná špička ledovce. Skutečné bohatství, skutečný rozsah světové literatury nám z mnoha důvodů zůstává a někdy i zůstane skryt. Ale neměly by právě knihovny usilovat o to, aby jejich čtenáři nemuseli být závislými na překladu? Vždyť knihovny jsou nástrojem vzdělávání, a poznání těch druhých je jedním z jeho klíčových podob. Ale jestliže ještě v prvním případě bylo možné se spolehnout alespoň na nějakou podobu pomoci ze strany literárních novin či žurnálů, v druhém případě i tato pomoc selhává.

Moravská zemská knihovna již čtvrtým rokem realizuje projekt doplňování cizojazyčné literatury do fondů českých knihoven. A otázky, které zazněly výše, byly jedněmi z klíčových otázek, které bylo třeba si položit pro jeho úspěšné plnění. Jejich řešením se stala spolupráce mezi odborníky a knihovníky. Ti první vědí, co se děje v kulturách, které soustavně sledují, ti druzí zas něco vědí o čtenářských kompetencích. Výsledkem jsou fundované seznamy původní literatury z vybraných světových jazyků, které slouží jako nástroj doporučující obsahy pro budování fondu zahraničních literatur v našich knihovnách. Jejich záměrem není jen posílit jazykové kompetence, ale především prohloubit poznání jiných kultur, a to nikoliv povrchní, turistické, ale hloubkové, čtenářské.

Letošní zvláštní, tedy páté číslo Duhy je zaměřeno na tento fenomén. Požádali jsme naše kolegy, aby nejenom knihovníkům představili, co se aktuálně děje v těch národních literaturách, které trvale ovlivňovaly českou kulturu a jejichž přítomnost je vlastně už součástí její identity. A nešlo nám jen o literaturu velkých jazyků jako je francouzština, němčina či angličtina. Ona i italština nám dala více než jen přihlouplé kuchařské seriály. Co by byla česká literatura bez magického realismu, který k nám přišel přes španělštinu? A jak je možné, že v Polsku vychází ročně kolem pětadvaceti překladů z české literatury a my víme tak málo o současné polské literatuře?

Letošní pátá Duha je pěšinkou do rozmanitosti světové literatury, chce Vám nabídnout jistotu odborného vedení, alespoň pro prvních pár kroků. A třeba Vás strhne k větší výpravě. A vezměte si na tu výpravu velký batoh, bude do něj co ukládat.