Don Quijote a „ti další“: co nabízí španělsky psaná literatura v českém překladu

Španělská a hispanoamerická literatura si získala u českých čtenářů oblibu zejména díky žánru magického realizmu, který ve druhé polovině 20. století vzbudil všeobecný zájem a otevřel dveře dalším literárním proudům a autorům, a to nejen z prostředí Latinské Ameriky, ale i ze samotného Španělska. I v současné době španělsky psaná literatura dostává stále víc a víc prostoru v českých nakladatelstvích, a to jak v podobě reedic „zlatého fondu“, tak i v podobě objevování současných autorů.

20. století ve španělské literatuře: poválečná léta, diktatura a láska

Konec 19. století přinesl Španělsku zlomové události, které se odrazily ve všeobecném pocitu zmaru – byla jimi především ztráta posledních zámořských kolonií a definitivní konec někdejšího slavného impéria, kde slunce nikdy nezapadalo. Jedním z významných autorů této doby je Miguel de Unamuno, který se prosadil i u nás díky překladům románů Mlha a Ábel Sánchez. Jedná se o filozoficky laděná díla zkoumající nejhlubší nitro člověka. Mlha je existenciální novela, ve které protagonista Augusto Pérez zpochybňuje své vidění světa i své prožívání, načež po konfrontaci s autorem zjistí, že je skutečně jen fiktivní postava. Také román Ábel Sánchez se věnuje tématu identity a niterního boje protagonisty se sebou samým.

Následující období je ve španělských literárních dějinách poznačeno především tragickou zkušeností občanské války, která vyústila do nastolení Frankovy diktatury trvající 40 let. Přestože literatura prvních poválečných let se nese v méně či více originálním zpracovávání témat spjatých s válkou a všeobecným strádáním, postupně se objevují i díla, která z tohoto proudu vyčnívají. Takovým je i existencialistický („tremendistický“) román Paměti Pascuala Duarteho, jehož autorem je nositel Nobelovy ceny za literaturu Camilo José Cela. Základní osou románu je vyprávění hlavního hrdiny, který ve svých vzpomínkách zpětně reflektuje události, jež ho dovedly do vězení a před soud. Na pozadí „velkých dějin“ se rozvíjí příběh člověka formovaného strádáním a násilím, které se stává jeho pevnou součástí. Paměti Pascuala Duarteho je tíživý román zobrazující napjaté období španělských dějin na přelomu 19. a 20. století.

Na španělskou literární scénu ve druhé polovině 20. století vstupuje také víc a víc silných ženských autorek, mezi něž patří i Carmen Laforet. Její román Nic lze také zařadit mezi existencialistickou prózu, kterou lze číst vícero způsoby – jako příběh mladičké Andrey přicházející studovat do Barcelony, přičemž se vrací do domu svého dětství, kde se musí vypořádat s tlakem rodiny, stejně jako příběh samotné Barcelony a její dramatické proměny po skončení občanské války. V Andreiných vzpomínkách se odehrává konflikt mezi minulostí a přítomností, mezi konzervativním a liberálním smýšlením, mezi upadající buržoazií a rodící se novou společností pod tlakem diktatury. Román také reflektuje téma ženy a její postavení v tradičně maskulinní španělské společnosti.

Latinskoameričtí „magičtí“ nobelisté

Tvorbu kolumbijského spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Gabriela Garcíi Márqueze snad není nutné českému čtenáři podrobně představovat. Jeho povídky i romány jsou v českém prostředí už důvěrně známé, a to díky početným překladům z pera hned několika význačných překladatelů. Magický realismus v Márquezově podání přenáší čtenáře do okouzlujícího, tajuplného, ale i krvavého a násilného světa Latinské Ameriky, kde je vše možné. Jakousi „vstupní branou“ do literárního světa autora může pro čtenáře být kratičká novela Kronika předem ohlášené smrti, která popisuje události předcházející vraždě Santiaga Nasara. Spíše než o detektivku se však jedná o mrazivý náhled do psychologie kolumbijské společnosti 20. století a jejích tradic, včetně zvykového práva, které donutí bratry svedené dívky vykonat na jejím údajném svůdci krevní mstu. Prostřednictvím rekonstrukce událostí sledujeme řetěz náhod, špatných rozhodnutí nebo i vědomého ignorování nebezpečí, které vedou k nevyhnutelnému tragickému konci, o kterém dopředu ví celé městečko, kromě oběti.

Vrcholným dílem Márquezovy tvorby je pak román Sto roků samoty, právem označovaný za jeden z velkých románů 20. století. Román vypráví příběh několika generací rodiny Buendíů, přičemž na pozadí jejich životů se tragicky prolínají malé dějiny s velkými. Jedná se skutečně o mistrovské dílo, které do češtiny neméně mistrně převedl Vladimír Medek. I díky jeho pečlivé jazykové práci se čtenář může doslova ponořit do mystického světa smyšleného městečka Maconda, do kterého autor umístil vícero ze svých příběhů. Z další autorovy tvorby, která vyšla v českém překladu lze zmínit například romány Láska za časů cholery, Podzim patriarchy, Plukovníkovi nemá kdo psát nebo povídkové sbírky Pohřeb velké Matky či Dvanáct povídek o poutnících.

Dalším význačným představitelem latinskoamerického literárního „boomu“, k němuž se řadí i Márquez, je Peruánec Mario Vargas Llosa. I tento laureát Nobelovy ceny za literaturu proslul díky překračování hranic realizmu a experimentování s narativními formami. Do češtiny byla přeložena značná část jeho díla, kromě jiných i autorův snad neslavnější román Zelený dům. Román, v němž se prolíná hned několik dějových linií, se odehrává v amazonském pralese i na peruánském pobřeží a zachytává proměny a různorodost peruánské společnosti ve 20. století. Pantaleón a jeho ženská rota představuje komičtější polohu Vargasova Llosova literárního talentu. Protagonista románu má za úkol vybudovat pro peruánské vojáky utábořené v amazonském pralese nevěstinec. Nevěstky ale nejsou nazývány pravým jménem, nýbrž označované jako visitadoras, čili návštěvnice. Román je satirou armádní byrokracie i obyčejného lidského pokrytectví. Kniha měla u čtenářů velký ohlas, o čemž svědčí i několikeré filmové či divadelní adaptace. Humor je nedílnou součástí také románu Tetička Julie a zneuznaný génius s prvky autobiografie. Protagonista se v něm proti vůli rodiny ožení s o 14 let starší „tetičkou“, do které se bezhlavě zamiluje.

Aktuální latinskoamerická literatura se i přes dávno překonaný „boom“ pořád rozvíjí dál a mezi celosvětově nejznámějšími autory z této geografické a kulturní oblasti se objevuje pořád víc ženských jmen. Českému čtenáři jsou díky překladům známy zejména dvě – Mexičanka Laura Esquivel (její román Malinalli – Otrokyně bílého pána vychází z příběhu Malinche, dívky, která provázela Hernána Cortése při jeho dobývání Aztécké říše, kvůli čemu byla později považována za zrádkyni a termín malinchismo ve smyslu nekritického obdivu k všemu cizímu dodnes rezonuje zejména v mexické kultuře) a Chilanka Isabell Allende, jejíž romány a povídky se také obvykle řadí do žánru magického realizmu. Její nejznámější (a debutový) román Dům duchů mapuje na pozadí několika generací rodiny senátora Estebana Trueby pohnuté dějinné události v Chile minulého století. Do češtiny byl přeložen také román Dcera štěstěny i s volným pokračováním s názvem Sépiový portrét odehrávající se v 19. století nebo Inés, má drahá, reflektující téma dobývaní Chile Španěly v 16. století.

Současná španělská literatura? Detektivky, thrillery a historické romány

Literatura ze španělské části Pyrenejského poloostrova přinesla v posledních letech několik bestsellerů, které u tuzemských nakladatelství pomyslně otevřely dveře dalším autorům. Jedná se zejména o díla řadící se k detektivnímu či historickému žánru.

Čekání na Roberta Capu španělské spisovatelsky a publicistky Susany Fortes mapuje setkání a životní osudy dvojice fotografů Roberta Capy a Gerdy Taro, kteří stáli u zrodu válečné fotografie, a to na pozadí španělské občanské války.

S žánrem válečného zpravodajství má zkušenosti i další současný španělský autor, Arturo Pérez-Reverte, který se jako válečný zpravodaj v 70. až 90. letech účastnil několika válečných konfliktů. Ze svých zkušeností čerpá i ve své literární tvorbě. Kromě válečné tematiky je mu blízká také historie – z historických románů Péreze-Reverteho lze zmínit například Obléhání z období napoleonských válek, detektivně až thrillerově laděné jsou zas díla Vlámský obraz nebo Dumasův klub.

Thriller a detektivku v sobě pojí také román Stín větru původem katalánského spisovatele Carlose Ruize Zafóna. Román odehrávající se v Barceloně a čerpající z tématu španělské občanské války se stal světovým bestsellerem a autora, který se mimo literaturu věnuje také scenáristice, vynesl mezi nejpřekládanější a nejúspěšnější současné španělské spisovatele. V románu se prolínají historické a gotické prvky s napínavou detektivkou a čtenář sleduje osudy mladého Daniela Sempereho a tajuplného Juliána Caraxe, autora knihy Stín větru, kterou Daniel nalezne na pohřebišti knih. V češtině vyšla také volná pokračování románu Andělská hra, Nebeský vězeň a na vydání se aktuálně připravuje i čtvrtý díl série Labyrint duchů.

Milovníky historických románů by také mohla zaujmout Katedrála moře z pera španělského právníka a spisovatele Ildefonsa Falconese. Epický román mapuje výstavbu velkolepé barcelonské katedrály, kterou ve 14. století svépomocně vystavěli nejchudší obyvatelé Barcelony. Na jejím pozadí se odehrává příběh Arnaua plný lásky, utrpení a boje dobra proti zlu a nepráví. Do středověké Barcelony se autor vrací i v románu Dědicové země. Román Ruka Fátimy je naopak situován do Córdoby 16. století a tematizuje komplikované spolužití křesťanské a maurské komunity. Bosá královna zas sleduje osudy dalších skupin stojících na okraji španělské společnosti 18. století – bývalé černošské otrokyně a cikánky, díky čemuž autor otevírá další bolestná témata, avšak podává je nenáročnou, poutavou formou.

Španělská a španělsky psaná literatura se v současnosti dostává čím dál víc do popředí a českému čtenáři může mnohé nabídnout, ať už jej láká napínavá detektivka, historie Španělského království, kolonizace amerického kontinentu či další témata, to vše přepleteno univerzální lidskou zkušeností, která i z neznámé a možná poněkud exotičtější literatury dělá něco blízkého, v čem se můžeme sami poznat.

Mgr. Bc. Eva Lalkovičová je překladatelka ze španělštiny a angličtiny. Vystudovala mediální a komunikační studia, španělskou a katalánskou filologii a na magisterském stupni absolvovala studium překladatelství. V současnosti působí jako interní doktorandka na Ústavu románských jazyků a literatur na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a zabývá se českými a slovenskými překlady děl Gabriela Garcíi Márqueze.