Současná polská literatura v českých překladech

Český čtenář má v současné době možnost seznámit se s řadou zajímavých děl z pera literátů země našich severních sousedů. Nabídka je vskutku pestrá a kvalitní, což je zásluha našich překladatelů, jejichž práce byla oceněna několika prestižními cenami.

V povědomí snad každého čtenáře jsou již dlouhodobě literární reportáže polských autorů. Zájem o ně před lety otevřel Mariusz Szczygieł svým prvním souborem reportáží Gottland reflektující vybrané osobnosti a události z naší historie. Jeho pohled z vnějšku, nezatížený stereotypy, byl pro našince nový a natolik poutavý, že se dílo brzy zařadilo mezi bestselery a dočkalo se mnoha dalších vydání. Zároveň však vedlo ke zvýšenému zájmu o tento žánr. Mariusz Szczygieł českému prostředí a dějinám věnoval také další knihy, které do češtiny přeložila Helena Stachová.

O české prostředí se rovněž dlouhodobě zajímá i Mariusz Surosz, Polák žijící v Praze, který je autorem knihy Pepíci: dramatické století Čechů polskýma očima a loni vydaného souboru Ach, ty Češky!, jehož překladatelka, Anna Plasová, získala výroční cenu nakladatelství Mladá fronta v kategorii nejlepší překlad. Autor se zaměřil na osud osmi žen, na jejichž pozadí ozřejmuje širší dobové souvislosti a odhaluje čtenáři obraz českého národa ze zcela jiné perspektivy, z takové, z jaké by se Češi sami na sebe zřejmě nepodívali. V podobném duchu píše rovněž Krzysztof Varga, publicista a autor literárních reportáží z maďarského prostředí Guláš z Turula.

Zůstaneme-li ještě u reportáží, nelze opomenout soubor Lydie Ostałowské vydaný pod názvem Akvarely pro Mengeleho, který upoutal pozornost jak v Polsku, tak i u nás. Ústředním tématem díla jsou osudy brněnské Židovky Diny Gottliebové, která byla z Terezína převezena do osvětimského tábora, v němž pořizovala věrné portréty vězňů romského původu. Romskou tematiku autorka rozvíjí i ve své další přeložené knize Cikán je cikán, která mapuje jejich život v několika vybraných zemích na příkladech, jež považuje za typické pro dané prostředí.

Na žebříčku nejčtenějších polských prozaiků se dlouhodobě drží Olga Tokarczuková, jejíž romány jsou do češtiny systematicky překládány a opakovaně vydávány. Jejím posledním česky vydaným románem jsou Knihy Jakubovy, rozsáhlé dílo přinášející strhující příběh a obraz Polska, ale i dalších evropských zemí, v 18. století. Román bezesporu zaujme nejen autorčiným neotřelým vypravěčským stylem, ale i svým obsahem a sdělením, v němž lze mezi řádky vyčíst i jistá varování a paralely se současným děním. Kromě románů a povídek mohou čtenáři sáhnout také po souboru esejí Okamžik medvěda, v němž autorka představuje své názory, postřehy, dokonce by bylo možné tvrdit, že soubor je spisovatelčiným politickým manifestem. Olga Tokarczuková si byla vždy vědoma vlivu literáta na čtenářskou obec a považovala jej za jeden z nejdůležitějších aspektů této profese. Proto se ve své tvorbě snaží reagovat na dění kolem sebe a sdělovat svůj postoj.

Méně známý, ale bezesporu zajímavý, je spisovatel Mikołaj Łoziński. Do češtiny byly přeloženy oba jeho romány, které doposud napsal. Druhý román s prostým názvem Kniha upoutá svou neotřelou formou vzpomínání na autorovu rodinu. V žádném případě se nejedná o memoár. Autorovi se prostřednictvím předmětů každodenní potřeby vybavují rodinné vzpomínky, komické situace, které líčí na pozadí velkých dějin.

Lidské osudy na pozadí velkých dějin nebo dějin dané lokality si za své ústřední téma zvolila Joanna Batorová. Volně navazující trilogie sleduje osud jedné rodiny (především v ženské linii) napříč několika generacemi. Na pozadí vyprávění zobrazuje proměny Polska a především (dnes již bývalého) hornického města Valbřich. Do češtiny byl přeložen první díl Pískový vrch, za nějž překladatelka Iveta Mikešová získala cenu Magnesia Litera za rok 2015.

Lidské osudy ovlivněné zlomovými událostmi velkých dějin se staly námětem tvorby Piotra Pazińského. Autor patří ke „generaci vnuků”, neboť se narodil až po válce a holocaust zná jen z vyprávění rodičů. Jeho osobní vzpomínky se staly námětem k románu Letní byt, v němž hlavní hrdina prožívá návraty do minulosti, střetává se s přeživšími a rozmlouvá s nimi. V rozhovorech na povrch vyplouvají nejen lidské osudy dané postavy, ale i náboženské otázky, téma pomíjivosti, paměti a ztrát. Podobné téma Paziński zpracoval ve svém dalším díle Ptačí ulice – čtyři povídky nabízí zajímavou procházku zmizelou Varšavou, její židovskou čtvrtí, krajinou polozapomenutých vzpomínek na předky.

Téma paměti a snahu zachytit osudy svých předků, aby neupadly v zapomnění, ve svém románu Lala zajímavým způsobem rozvinul Jacek Dehnel. Autor líčí příběh své babičky, která mu vyprávěla o sobě a svých předcích, z něhož vzešla plastická mozaika, humorná i vážná, babiččina života, ale i světa, v němž žila.

Poláci poměrně neradi střílí do vlastních řad a neradi odhalují i své stinné stránky. Autor Szczepan Twardoch vystoupil z řady a ve svém díle Morfium vytvořil naprostého antihrdinu, který svůj život prohrává na všech frontách – vysmívá se vlastenectví a historii polského národa, selhává jako manžel a otec. Touží jen po další dávce morfia a návratu k neřestnému a bezstarostnému životu, nicméně píše se rok 1939 a on se velmi neochotně zapojuje do bojů. Autor v knize vykreslil odvrácenou stranu polského patriotismu a stvořil slabého a rozervaného hrdinu, cynika.

K oblíbenému žánru patří detektivky a thrillery. Z nejnovějších zmiňme kupříkladu Mazací tramvaj z pera Magdy Stachulové. Hlavní hrdinka téměř vůbec nevychází ze svého bytu a veškeré dění pozoruje prostřednictvím kamer. Až obsedantně sleduje muže jezdícího mazací tramvají. Sledování je pro ni únikem před vlastním životem a před nefunkčním manželstvím. Posléze zažívá několik nečekaných situací a přichází na to, že i ona je sledována.

Výraznou autorkou píšící thrillery představuje také Katarzyna Puzyńská. Do češtiny byl přeložen zatím jeden její román Motýl, autorčina prvotina. Hlavní hrdinka opouští město, míří na venkov, kde hledá především klid a odpočinek, z něhož je vytržena nálezem těla zemřelé jeptišky. Vyšetřování se ujímá značně nesourodý tým, který postupně odkrývá skutečnosti sahající až do minulosti. V knize se tak mísí dvě roviny – příběh v minulosti a vyšetřování v současnosti. Autorka před čtenáři tají rozuzlení celého případu takřka do poslední stránky.

Katarzyna Bonda je v Polsku označována za „královnu detektivek“, její knihy obsahují napětí, záhadná úmrtí, vraždy, složitá vyšetřování a zároveň přiblížení polského podsvětí i jeho napojení na policejní a politické špičky. Z tetralogie přibližující prostředí mafiánů vládnoucích baltskému pobřeží byl do češtiny přeložen první díl Dívka o půlnoci. Rozvětvený příběh plný postav se postupně skládá, propojují se události z minulosti s přítomností, aby se v závěru (ne)objasnila záhadná smrt. Závěr je skutečně překvapivý, autorka si ponechává pootevřená vrátka pro další pokračování.

K výrazným mladým autorům se řadí rovněž Zygmunt Miłoszewski. Do češtiny byly přeloženy již tři díly (Zapletení, Zrnko pravdy a Nezaplatitelný) ze série s vyšetřovatelem Teodorem Szackým. Autor je velmi často přirovnáván k Danu Brownovi nebo i Umbertu Ecovi. Jeho kriminální příběhy v sobě propojují minulost a přítomnost, vyšetřovatelé otevírají nevyjasněné případy z minulosti, které mají nečekaná rozuzlení, se špetkou nadsázky, absurdity, konspiračních teorií.

Závěrem zmiňme zajímavý počin autorské dvojce Aleksandry a Daniela Mizielińských, kteří se takřka na celém světě proslavili především svým netradičním atlasem Mapy. Atlas představuje 42 zemí na 4000 obrázcích. Kreslená mapa každého státu kromě měst, řek a pohoří představuje typické atributy, významné osobnosti, historické události, národní jídla a tamní faunu a flóru. Nádherné ilustrace vybízí k putování za kulturou a historií, originální a vtipnou formou přibližují země všech kontinentů. Na úspěch Map navázali další knihou Pod zemí, pod vodou. S knihou, kterou lze číst a prohlížet z obou stran, se čtenáři postupně noří hlouběji a hlouběji pod zemský povrch a pod hladinu, až se ve středu knihy ocitnout u zemského jádra. S podobným nápadem přišel také polský ilustrátor Piotr Socha, který ve své knize Včely na velkoformátových kresbách představuje svět včel doplněných mnoha zajímavými a poučnými informacemi.

V posledních letech máme možnost se seznamovat s dalšími díly a autory (nejen s M. Szczygiełem) tvořícími tzv. polskou reportážní školu, jež má u našich severních sousedů dlouholetou tradici. Můžeme také kromě skandinávských detektivek objevovat ty polské, které nás zavedou do polského podsvětí nebo do zapadlých venkovských končin. Polští literáti jistě uspokojí i čtenáře hledající příběhy obyčejných lidí plynoucích na pozadí velkých dějin, tzv. rodinné ságy. Tato díla umožňují proniknout do nitra polského národa a lépe pochopit jeho kulturu.

Markéta Páralová Tardy je absolventkou oboru archivnictví, historie a polonistika na Masarykově univerzitě. V současné době se věnuje překladům odborných historických publikací (např. Sudetští Němci 1848–1918, Strach, Dobrovolným vězněm v Osvětimi) a beletrie (např. Potkani a vlci, Naděje umírá poslední).