Knihovny a nová média

STÝBLO, Zbyšek. Knihovny v době nových médií. Praha: ČVUT, 2018. ISBN 978-80-01-06335-4.

Na pultech knihkupců se objevila nová kniha s názvem Knihovny v době nových médií. Vydalo ji nakladatelství ČVUT, fakulty architektury a my máme možnost zjistit pohled architekta na tisíciletý vývoj staveb sloužících potřebám knihovnictví.

Kniha je přehledně členěna do tří částí (pomineme-li nezbytné rejstříky), první část je obecný průvodce historií a tvorbou budov knihoven, dále polovinu publikace zabírají příklady a shrnuto je v části C – společné parametry.

Dějinný vhled je příjemný, provede nás ve zkratce kompletně historií knihoven na příkladech od centrálního prostoru pro několik polic se svitky, přes knihovny středověkých vzdělanců v klášterech, revoluci díky knihtisku, seznámí nás s „trojčlenností“ knihovny dle Leopolda Della Santy až ke knihovnám současnosti s rozsáhlými volnými prostory pro čtenáře. Následné rozdělení současných knihoven dle typu a kapitola tvorba budov je přehledná a dostačující, podává ucelený, byť na omezené ploše knihy zjednodušený přehled.

Grafické zpracování knihy je na vysoké úrovni s logickými vazbami a odkazy napříč knihou. Příjemné jsou drobnosti typu časová osa při horní hraně nebo členění kapitol pomocí grafických značek, které zpřehledňují orientaci v knize. Nicméně na úvod chybí jakýsi „manuál užívání“ pro méně graficky zdatné čtenáře, a tak mnoho z jemných specifik může být přehlédnuto. S mírnou nadsázkou je to daň za to, že knihu zpracovávali architekti.

Co se však ukázalo jako velká slabina jinak povedené publikace, je volba malého formátu A6. Kniha je sice velmi příjemná do ruky a případné zájemce neodradí „bichlovitostí“, nicméně velice tím utrpěla kvalita obrazového doprovodu – přiložených fotek, půdorysů, schémat. Taktéž popis příloh je vskutku minimalistický a tím omezuje okruh spokojených čtenářů na architekty, případně čtenáře architektonicky znalé. Běžnému čtenáři můžou klikyháky, krabice či černobílé fota částí zdí činit potíže při rozeznávání.

Určení knihy se tedy zdá být spíše pro studenty architektury. Nejenom pro ně, ale v podstatě pro všechny čtenáře bude nevýhodou citování pouze starších zdrojů (do roku 2012). Je škoda, že autor nesáhnul po Architektuře knihoven Ladislava Kurky, či nedávno zpracovaných metodikách, týkajících se např. knihovního fondu. Proto také čtenář najde v knize informace, které podle nových standardů již neplatí.

Obrazový doprovod se soustřeďuje povětšinou na velké a velmi velké knihovny z celého světa, což je na jednu stranu příkladně osvětové, nicméně se snižuje využitelnost poznatků v českých reáliích. Mohlo by také být věnováno více prostoru vysvětlujícím skicám.

Komplexní náhled, jaký lze v problematice očekávat, vývoj a trendy, však chybí citelně. Nová média (a jejich knihovny) jsou vysvětleny na pouhých několika příkladech. Nutno však na obhajobu autora říci, že jich je opravdu celosvětově málo, případně se ukazují jako slepé uličky překotného vývoje. Závěrem můžeme konstatovat, že kniha dobře poslouží pro hrubou orientaci všem zájemcům v rozsáhlém oboru architektury knihoven. Nečekejme však příliš objevů.