Otokar Březina a jeho knihovna

V září letošního roku jsme si připomněli výročí 150 let od narození významného českého symbolistního básníka Otokara Březiny (1868–1929). Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý, se narodil v obci Počátky nedaleko Jindřichova Hradce. Od roku 1894, kdy složil učitelské zkoušky v Soběslavi, působil jako venkovský pedagog a souběžně se věnoval literární činnosti. Proslul především pěticí básnických sbírek z let 1895–1901 (Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu, Ruce), v nichž je reflektován jeho postupný duchovní vývoj a které představují vrchol českého symbolismu.

Březinův odkaz nespočívá pouze v jeho básnické a esejistické tvorbě či v rozsáhlé korespondenci, ale je významně spojen i s jeho osobní knihovnou, která postupně vznikala od 80. let 19. století a jež reflektuje proměny Březinových zájmů. Básníkova knihovna čítala celkem 3.074 titulů ve 4.407 svazcích a byly v ní zastoupeny knihy a časopisy nejrůznějších žánrů z domácí i zahraniční produkce. O hodnotě knihovny vypovídá i Březinův zájem o její další osudy. V září roku 1928 sepsal Václav Jebavý závěť, ve které se vypořádával vedle svého hmotného majetku, hotovosti a autorských práv i s dalšími osudy své knihovny. Ta měla být po jeho smrti rozdělena na dvě části, kdy měly být odborné a cizojazyčné knihy předány do správy knihovny Masarykovy univerzity v Brně, zbylé knihy měly připadnout do žákovské a profesorské knihovny na státním reálném gymnasiu v Moravských Budějovicích. Po Březinově smrti v březnu 1929 byl podle pokynů závěti sestaven itinerář knihovny a byly podniknuty přípravné kroky k jejímu rozdělení.

Polemiky nad osudem Březinovy knihovny pronikly i do denního tisku, kde proběhla v letních a podzimních měsících roku 1929 série článků obhajujících či naopak kritizujících její rozdělení mezi dvě instituce. Diskuzi otevřel v Lidových novinách Otakar Fiala článkem „Kdo zachrání Březinovu knihovnu?“, ve kterém zdůrazňoval, že knihovna má svědeckou hodnotu o Březinově duchovním vývoji a měla by tedy zůstat nerozdělena. Opačný názor zastával v pořadí poslední příspěvek do této diskuze, který byl publikován na konci října v Národních listech. Jeho autorem byl Březinův přítel František Jech, který v článku „Co chtěl říci Otokar Březina rozdělením své knihovny?“ zdůrazňoval, že na zřeteli má být před zachováním jednoty knihovny básníkova poslední vůle. Březinova knihovna byla rozdělena na začátku léta 1930, kdy bylo do Moravských Budějovic převezeno celkem 625 titulů v 890 svazcích. Zbylé knihy byly na podzim převezeny do Zemské a univerzitní knihovny v Brně, kde byly podle Březinových pokynů zapsány do fondu jako ucelená sbírka.

Březinova knihovna zůstala rozdělena až do přelomu 60. a 70. let. Roku 1968 se Miloš Papírník, ředitel Státní vědecké knihovny v Brně, obrátil na Střední všeobecně vzdělávací školu v Moravských Budějovicích a požádal její zástupce o informace o dalších osudech druhé části Březinovy knihovny. V návazné komunikaci však vyplynulo, že knihy předané do Moravských Budějovic v roce 1930 již na střední škole nejsou a byly předány do správy muzea v Moravských Budějovicích, které je mělo následně předat do Jaroměřic nad Rokytnou. Po dalším zkoumání vyplynulo, že část Březinovy knihovny z Moravských Budějovic byla toho času bez majitele, na což zahájil Miloš Papírník jednání o jejím převezení do Státní vědecké knihovny v Brně, aby byla Březinova knihovna po více než čtyřiceti letech znovu spojena a zpřístupněna veřejnosti.

V současné době je Březinova knihovna uložena ve fondech Moravské zemské knihovny pod signaturami OB1 113.301 – 114.965, OB1 685.105 – 686.023, OB2 113.300 – 114.696, OB2 685.857 – 686.022, OB3 113.563 – 114.967 a OB3 685.947 – 686.028. Spolu s knihovnou Jakuba Demla a zlomkem knihovny Josefa Floriana představuje badatelsky unikátní materiál, který poukazuje na duchovní vývoj významných kulturních osobností z konce 19. a první poloviny 20. století.