Třikrát o španělské literatuře s Athenou Alchazidu

Čím je pro Vás španělská literatura výjimečná?

Je klíčem k branám do mnoha různých a vzájemně velice odlišných kultur, což se přirozeně odráží i v literární tvorbě, která v příslušných oblastech vzniká. V současné době se stále více prosazují dvě tendence, které jdou zdánlivě proti sobě, které však odrážejí vývoj v naší západní společnosti. Na jedné straně jde o projevy globalizační odkazující na společné celosvětově známé referenční prvky v hudbě, ve filmu a právě i v literatuře. Na straně druhé jde o posilování projevů úzce lokálních navázaných na přesně vymezený regionální prostor, které se v současném snadno propojitelném světě dostávají dále za hranice regionu či kulturního areálu a děje se tak mnohem rychleji, než tomu bývalo dříve. V případě španělsky psané literatury se nejedná jen o tvorbu autorů z Pyrenejského poloostrova, ale i o nesmírně zajímavý kulturní areál na americkém kontinentu sahající od Mexika po Argentinu. Přitom každá ze zemí, které se nacházejí v tomto obrovském a kulturně rozmanitém hispanofonním prostoru, každoročně nabízí řadu velice zajímavých titulů.

Objevují se v této literatuře aktuálně nějaká silná témata?

Vzhledem k nesmírně širokému vymezení geografickému i kulturnímu se jen obtížně hledají jednotící témata. Celkově se ale dá prohlásit, že v mnoha hispanofonních zemích rezonují témata spojená s aktuálním děním ve společnosti, v nichž se odráží hlavní společenské problémy té které země. Často se objevují témata jako postavení žen a etnických menšin ve společnosti, sociálně vyloučené skupiny obyvatel, organizovaný zločin a s ním spojený nárůst násilí a korupce prorůstající do struktur místních samospráv a podobně.

Který současný titul by podle Vás neměl chybět ve fondech našich veřejných knihoven?

Za pozornost stojí prozaická tvorba mj. těchto španělských autorů: Julia Llamazarese, konkrétně romány Vlčí měsíc (Acropolis, 2017) nebo Slzy svatého Vavřince (Acropolis, 2018), Fernanda Iwasakiho, Pohřební výbavička a Davida Llorenteho Miluji tě, protože mě živíš (Argo, 2017).

Athena Alchazidu se kromě pedagogické a výzkumné činnosti věnuje i překladatelské praxi.