Rozhovor s Ing. Tomášem Přibylem

Letos uplyne padesát let od okamžiku, kdy poprvé člověk vstoupil na jiné kosmické těleso, než na naši Zemi. Jak přelomová událost nejen v dějinách kosmonautiky ale i lidstva to byla, vystihuje nejlépe známá věta Neila Armstronga, prvního člověka na Měsíci: „Je to malý krok pro člověka a velký skok pro lidstvo“. Můžeš přiblížit, co všechno výzkum Měsíce a jeho dobývání lidmi znamenalo?

Těch rovin je mnoho. Historická – jde o zlomový okamžik v dějinách lidstva a také v poznávání vesmíru. Společenská – přistání na Měsíci byla událost historického významu, jejíž vznik bylo možné sledovat v přímém přenosu. Technická – cesta na Měsíc se stala ohromným katalyzátorem pokroku. Vědecká – posunuly se naše znalosti nejen o Měsíci, ale prakticky ve všech oblastech lidského života, od lékařství až třeba po řízení projektů. Velký úkol jménem cesta na Měsíc měl zkrátka i velké množství rozměrů.

Víme, že v té době soupeřily o Měsíc dvě velmoci, USA a Sovětský svaz. Jak to probíhalo a s jakými důsledky?

Pro to období se vžilo označení „kosmické závody“ – a myslím, že je velmi výstižné. Obě velmoci se předháněly ve sbírání různých prvenství. První družice, první sonda k Měsíci, první automaty k Marsu nebo Venuši, první let s člověkem, první let s dvoučlennou posádkou, s tříčlennou posádkou... Ovšem nejvyšší metou byla pilotovaná výprava na Měsíc. Vedla k tomu obrovská mobilizace lidí, techniky, zdrojů. Bráno dnešními měřítky, šly do kosmonautiky neuvěřitelné peníze. Třeba rozpočet NASA představoval v roce 1966 více než čtyři procenta HDP Spojených států. Dnes je to zhruba půl procenta. Kosmonautika byla skutečným bitevním polem studené války a z toho profitovala. A v konečném důsledku jsme pak z pokroku měli přínos všichni.

Proč se to Sovětům nepovedlo, objasňuješ ve své přednášce, která zahajuje letošní cyklus „Mimořádné události, mimořádné osobnosti, mimořádná setkání“. Zvu do něj odborníky vědeckého a kulturního světa, s nimiž mohou návštěvníci Moravské zemské knihovny přímo diskutovat o poznatcích i novinkách z různých oborů. Na dobývání vesmíru se dnes ovšem kromě USA a Ruska podílí především Čína, Japonsko, ale i další země. Jak vidíš situaci do budoucna?

Vesmír se mnohem víc než dříve otevírá i menším hráčům. Platí to jak z hlediska zemí, tak z hlediska organizací. Zatímco dříve výroba družice představovala velkou mobilizaci zdrojů na národní úrovni, dnes vyrábí malé satelity jako studentské projekty – s mírnou nadsázkou - každá druhá univerzita v Asii nebo Africe.

Kromě toho je tady ještě jeden trend, který si neuvědomujeme a který započal už před desítkami let, ale který ještě více poroste. Komerční kosmické lety. Dnes je celosvětový rozpočet na kosmonautiku zhruba 360 miliard dolarů. Ale jen čtvrtina z toho jsou státní peníze, zbytek jde z kapes soukromých investorů. Kde se ty peníze berou? Opravdu nepoužíváme v mobilu nebo autě družicovou navigaci? A vyrobila ji státní nebo soukromá firma? Co třeba satelitní mapy na internetu, družicová komunikace, satelitní televize? Každá parabolická anténa na balkónu paneláku nebo za komínem rodinného domu je součástí soukromého kosmického sektoru.

Jsi známý jako přední odborník a oblíbený popularizátor kosmonautiky. Vím, že byla Tvým velkým koníčkem už od útlého věku…

Kosmonautice se věnuji od svých deseti let. Oslovila mě dvěma věcmi. Ta první je šíře záběru. Kosmonautika sama o sobě vlastně neexistuje, je to ohromná sbírka všech možných oborů. Od zcela očekávaných jako je matematika, fyzika či chemie, přes předpokládané (geologie, lékařství), až po na první pohled odtažité obory (archeologie, umění, sociologie). Druhá úžasná věc na letech do vesmíru je to, že nic neodpouští. Neexistuje žádné „to nějak dopadne“, „to ošidíme“, „na to nikdo nepřijde“. Buď je vše do posledního šroubku v odpovídající kvalitě – nejen technicky, ale i promyšleno – nebo máte smůlu. V tom je vesmír drsný a nekompromisní, nic neodpouští. Ale za tuto vysoko nastavenou laťku nabízí opravdu bohatou odměnu. Dříve nebo později nám všechny pozemské zdroje dojdou: polární oblasti, oceány... Jediný směr pro lidstvo je tedy vzhůru do vesmíru.

Ale to jsem trochu utekl z otázky. Můj zájem o kosmonautiku se probudil v „době předinternetové“. A navíc v době, kdy byl přístup k informacím i jinak omezený. Odborné týdeníky či měsíčníky – pokud vůbec byly k dispozici – docházely do knihoven s půlročním i větším zpožděním. Objednat kvalitní knihu ze zahraničí nešlo. A když už se k ní člověk dostal, dalo se to srovnat s výhrou v loterii. Když jel někdo z rodiny na Západ, jiní chtěli přivézt oblečení, elektroniku, čokolády… Já si vždy přál nějaký časopis, stačil zpravodajský Time, Newsweek. Právě knihy a časopisy byly jediným zdrojem informací. Tehdy jsem si k nim vytvořil hlubší vztah.

Stejně tak jsem měl velkou podporu rodiny. Když je vám deset nebo dvanáct, tak rodiče mohou – a oprávněně – předpokládat, že za týden člověka začne bavit něco jiného. Přesto mě rodiče všemožně podporovali. A já u kosmonautiky zůstal. Teď se snažím o totéž u dětí: podporuji je v tom, co je zajímá. A že od toho nakonec třeba i odejdou? Nechť. Pořád lepší, než aby předstírali, že je baví něco, co jim je „proti srsti“. Stejně by se to jednou zhroutilo jako domeček z karet.

Kromě přednáškové činnosti jsi také autorem řady populárně naučných knih. Jak vše při své velké pracovní vytíženosti stíháš? Máš na to nějaký recept? A chystáš pro své čtenáře něco nového?

Osobně mám přesně opačný pocit. Nemohu se zbavit dojmu, že nic nestíhám a že kolem je tolik krásných věcí, které by stálo za to udělat. Na stíhání tak opravdu nemám žádný zázračný recept. Ale mám jiný: dělám věci, články, knihy či přednášky, na které bych sám s chutí chodil, kupoval si je nebo poslouchal. A přesně v tom duchu je i má nejnovější kniha, která má vyjít v polovině letošního roku. Bude se věnovat padesátému výročí přistání člověka na Měsíci, historické výpravě Apollo 11. A pochopitelně i tomu, co jí předcházelo nebo následovalo. Nejde přitom jen o historický význam letu Apollo 11, který změnil svět jako málokterá událost v historii. Troufám si tvrdit, že větší část informací o vlastní misi nebo celém programu Apollo se k českému publiku ještě vůbec nedostala. Kniha chce toto bílé místo alespoň z části zaplnit.

Zvídaví čtenáři se tedy mají na co těšit! Přeji Ti hodně energie a sil ke všem Tvým aktivitám a děkuji za rozhovor.

Zveme Vás na akci:
Ing. Tomáš Přibyl: SCHODY NA MĚSÍC
30. května 2019 v 19.00, konferenční sál MZK v Brně

Ing. Tomáš Přibyl
Publicista v oblasti kosmonautiky a autor mnoha knih literatury faktu (Smrt měla jméno Challenger, Rudé hvězdy ve vesmíru, Příběh stanice Mir, Den, kdy se nevrátila Columbia, Spanilá jízda po Marsu nebo Poklady kosmonautiky). Působí jako kurátor letectví a kosmonautiky v Technickém muzeu v Brně. Osobně navštívil všechna kosmická střediska NASA, potkal více než 260 kosmonautů, viděl startovat všechny americké raketoplány.