Jak se stane z koníčka pořádná kobyla

Děti nikdy nedocení,
že je čtení v lepší změní.
Ať je čtení, jak chce mění,
jaké budou – v knihách není.

Celý život jsem něco psal a mnohokrát se přesvědčil, jaký je náš jazyk krásný a tvárný. Ač nejsem žádný jazykozpytec, hraní se slovy, mě vždy velice bavilo. Například homonymum ve vtipu.: „Co je to? Je to u kolejí a má velikou kliku? No to je přece koza, která se pase u kolejí a má kliku, že ji nepřejel vlak.“ Hraní se slovy se mi stalo, a to v dobrém smyslu slova, i osudným.

V životě každého člověka je mnoho věcí, které by chtěl získat, užívat, či vlastnit. Ale jsou to všechno pouze věci. Když se nad tím člověk zamyslí, tak zjistí, že mnoho z těchto lákadel k životu vůbec nepotřebuje. Co mu nejvíc obvykle chybí je jeho spokojenost se sebou samým. Je velmi dobré, pokud má člověk i nějakou berličku, ať má jakoukoli podobu lidské činnosti. To sice neznamená, že mu narostou třetí zuby, či dorostou vlasy do hustoty lví hřívy, ale bude se mu snáze žít a dýchat. Vím, je to velmi těžké, ale kdo se do své záliby "neopře naplno", tak výsledek bývá nevalný a povrchní. Člověk musí dokázat zvážit své možnosti, sám sebe pravdivě ohodnotit a občas si i vyrábět "Těšínská jablíčka" o dobrém výsledku a jít i přes neporozumění jiných, které je mnohdy spojeno s posměšky, závistí, či záští, a přitom všem neztratit ze zřetele daný cíl. Nesmí se vzdát, i když není ve znamení berana, ale v této situaci se jako beran musí chovat. Vždyť každý člověk má v sobě něco originálního a nemusí to být zrovna literární tvorba. Může jiné lidi něčím obohatit, jen nesmí lhát sám sobě, rozhodnout se a vědět, že to jeho rozhodnutí je správné a trvalé. Když jsem se ocitl v těžké životní situaci, našel jsem svoji berličku v psaní, především pro děti.

Cítím smutek nad tím, jaké dětství mají mnohé dnešní děti. Jejich vlastní znalosti, jak si mnohdy myslí, jsou všechny uloženy na internetu a jejich komunikace s okolím je založena na zkratkách. Místo běhání u potoka, lezení po stromech, stavění chat, či pohybu po hřišti, vysedávají u tabletů, či telefonů a čtení knih je příliš nezajímá. Při tom je zřejmé, že čtením si budují zásobu slov, učí se pravopisu, vyjadřování a dávají vyniknout představivosti a fantazii. O čtivosti dětí se mnoho mluví, v poslední době i mnoho dělá, jen si nejsem jist, zda všechno to snažení nynější stav zvrátí. Ani nechci domyslet, až se jednou zbortí internet a lidé budou hledat řešení pro přežití. Nikdo dnes neví, jak dlouhou životnost mají digitální záznamy. Člověku pak zůstane pouze jediný zdroj vědění – knihy. Buďme tedy rádi za to, že nám knihovny tuto jistotu poskytují. Jen bych se velice přimlouval, aby si i dnes knihy pro děti, zvlášť pro ty nejmenší, zachovaly klasickou, tedy papírovou podobu s pravdivými obrázky.

Psaní pro děti se mi stalo koníčkem, který se časem proměnil v obrovskou kobylu. V knihách pro děti hledám přijatelnou formu, která jim napomůže jak při výuce čtení a správném mluvení, tak i v poznávání světa takového, jaký ve skutečnosti je. Bez pokémonů nebo fialových krav a rád bych dětem psal a nabídl knížky, které by je neohlupovaly, nějakým způsobem kultivovaly a zároveň bavily. Docela velký důraz kladu na spisovnost, protože děti se dnes, mnohdy i díky sdělovacím prostředkům, nesnadno orientují v tom, co to vlastně spisovný jazyk je. Dodám jen, že dětem nejvíc dáme, když jim poskytneme svůj čas a vzdělání. A základem vzdělání je čtení, protože kdo dobře čte, snadněji získává informace. Dětem zlepšuje prospěch ve škole a ony lépe vědomostmi odolají všem nástrahám života. Vzdělaný člověk najde snadněji i dobré uplatnění v dospělosti. Zvlášť u dětí nesmíme zapomínat na to, že úsměv a smích jsou kořením života a lidé by ho měli používat co nejčastěji i proto, že nikdo nikdy neví, kdy je to naposled. Přitom úsměv i smích bývají nakažlivé a přinášejí optimistické uvolnění a na chvíli dovolí zapomenout na momentální starosti života. Člověka nic nestojí, a přesto přinášejí nervové soustavě příjemný balzám, dodávají optimismus a jsou pro nás jedny z mála, námi vítaných nákaz. Patří k posílení lidského ducha a radosti ze života. Usměj se na někoho, usměje se také.

Přeji Vám, kteří toto povídání čtete, vše, co člověk k životu nejvíc potřebuje, pevné zdraví, hodně toho, co mnohý celý život hledá, štěstí, ale hlavně toho, bez čeho člověk žít prostě nemůže, hodně lásky. Věřím i ve Vaše úspěšné hledání opěrné berly, tedy pokud ji zatím hledáte. Vzpomínám, jak rád jsem poslouchal „V rozhlasu po drátě“ moudrého pana Františka Nepila, kterému zcizím jeho pozdrav na rozloučenou: „Přeji Vám i Vašim dětem hezký den“.

Zdeněk Železný (nar. 1954) je autorem knih pro děti.