Nejoblíbenější dětské knihy první republiky

Od lidmila

Vytvořeno 2019-03-06 11:40

Autor:

Veronika Takácsová

Pavla Částková

Rubrika:

Konference/akce

Číslo časopisu:

1/2019

Vydáno:

2019-03-11 (All day)

Autoři citace:

TAKÁCSOVÁ, Veronika; ČÁSTKOVÁ, Pavla

V Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně jsme si připomněli stoleté výročí založení Československa projektem Knihy našich prarodičů – Literatura pro děti prvorepublikové éry. Vznikl za podpory Ministerstva kultury České republiky a probíhal po celý rok 2018. Součástí projektu byla anketa, odborná přednáška či program Dne pro dětskou knihu. Trvalou připomínkou tohoto významného výročí zůstává výstava, která je zčásti koncipována jako putovní. Zapůjčit si ji můžete v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně.

Na výstavních panelech jsme spolupracovali se 14|15 Baťovým institutem a dalšími institucemi a antikvariáty, které nám ochotně půjčily knihy či poskytly kvalitní skeny obálek knih tvořící významnou část výstavy. Knihy vydané za první republiky, tedy mezi léty 1918 až 1938, byly také vystaveny ve čtyřech vitrínách. Pozornost přitáhlo první vydání Dášeňky z roku 1933, které vyšlo s nepříliš známou obálkou Karla Teigeho. Raritou bylo také první vydání Povídání o pejskovi a kočičce, které naopak již poprvé v roce 1929 vydalo nakladatelství Aventinum s dnes světoznámou obálkou Josefa Čapka. Bez zájmu nezůstalo ani první vydání Poláčkova Edudanta a Francimora z roku 1933 či Klapzubova jedenáctka vydaná roku 1922. Tuto asi nejznámější knihu novináře a spisovatele Eduarda Basse si spojujeme rovněž s ilustracemi Josefa Čapka. S nimi vyšla ale až v dalším vydání v roce 1926.

Putovní výstavu tvoří 20 panelů o rozměrech A1 a mapuje vývoj dětské literatury v období první republiky. V té době je literatura pro děti „pole neorané“. Na počátku stojí časopis s příznačným názvem Úhor, v němž začínají vycházet články, diskuze a studie zaměřené na podporu převážně pedagogického poslání literatury pro děti a mládež, jejichž autoři podporují vznik umělecky hodnotné knihy místo triviálního zábavného čtiva. Právě po roce 1918 vstupují na literární pole spisovatelé a ilustrátoři, kteří začínají tvořit výhradně pro děti. Na rozvoji literatury pro děti a mládež se významně podílel pedagog, spisovatel, kritik Václav František Suk. V roce 1919 inicioval založení největší sbírky dětské literatury, která byla později na jeho počest pojmenována Sukova studijní knihovna literatury pro děti a mládež. V roce 1924 vydává své stěžejní dílo Dětská literatura česká.

Část panelů je věnována výsledkům ankety. Necelých čtyři sta hlasujících vybíralo z třinácti titulů poprvé vydaných právě v období první republiky. O první dvě příčky se strhl napínavý boj a nakonec u čtenářů vyhráli bratři Čapkové. Nejvíce hlasů získalo Povídání o pejskovi a kočičce, druhá skončila Dášeňka. Lovci mamutů a Ferda Mravenec se střídali na třetím medailovém stupínku, nakonec jej obsadil nesmrtelný chlapík z pera Ondřeje Sekory. Za bramborovými Lovci mamutů se zařadily hrdinky dívčích srdcí Gabra a Málinka regionální autorky Amálie Kutinové, jen o pár hlasů méně získali Foglarovi Hoši od Bobří řeky. Další místa patřila kocouru Mikešovi, Káju Maříkovi, v druhé polovině skončily knihy Malý Bobeš, Kubula a Kuba Kubikula, Klapzubova jedenáctka, Edudant a Francimor a Hanýžka a Martínek. Hlasující měli možnost uvést i jinou oblíbenou dětskou knihu prvorepublikové éry. Vzpomněli si na Marbulínka, Čaroděje Mury Bury, na pohádky o krejčíkovi Nitkovi či knížku o dvou neposedných sourozencích Dva haranti. Všech třináct knih jsme na části panelů podrobněji představili, skeny obálek jsou doplněny zajímavostmi, citáty, úryvky či dobovými ohlasy v tisku. Další panely se věnují vývoji jednotlivých žánrů, próze, poezii, pohádkám, folkloru, nezapomněli jsme ani na zlínský region, ilustrátory, nakladatele či překlady tehdy vydaných knih.

Dnes si dětskou knihu bez ilustrací ani nedovedeme představit a jsou jejich neoddělitelnou součástí. V období první republiky dochází k rozvoji obrázkové knihy a přibývá ilustrátorů věnujících se tvorbě pro děti. Mezi autory, kteří výrazně zasáhli do ilustrace dětských knih v meziválečném období, řadíme tři umělce, kteří vycházeli z karikatur a humoristických kreseb pro noviny, Josefa Ladu, Josefa Čapka a o generaci mladšího Ondřeje Sekoru. Jeho Ferda Mravenec se stal prvním hrdinou českého animovaného filmu díky Hermíně Týrlové, která o něm v roce 1942 natočila ve zlínských filmových ateliérech krátký černobílý loutkový film.

Ve zlínském regionu je hned několik významných osobností, které zasáhly do vývoje dětské literatury a vydaly klíčová díla literatury pro děti a mládež. Jedním z nich je zlínský rodák František Bartoš, který patřil k prvním propagátorům myšlenky umělecké výchovy dětí knihou a bojoval o ni ve svých článcích. Sám se také snažil taková díla dětem do ruky dát a spolu s Adolfem Kašparem připravil krásný výbor z lidových říkadel, hádanek, písní a pohádek Kytice z lidového básnictva, jehož páté vydání vychází právě v meziválečném období. Blízký vztah ke zlínskému regionu měla Amálie Kutinová, autorka jednoho z nejpopulárnějších děl pro děti Gabra a Málinka, Božena Benešová či přední organizátorka luhačovického kulturního dění Marie Calma, jejíž Zrzánek měl čestné místo v nejedné dětské knihovničce té doby. V Hrubé (dnes Velké) Lhotě u Valašského Meziříčí působil dvacet let farář Jan Karafiát a v klidu valašské vesnice dokončil proslulé Broučky. O svém pobytu podrobně píše ve svém nejrozsáhlejším spise Paměti spisovatele Broučků. Rodným Slováckem se při své tvorbě inspiroval autor povídek a loutkových her pro děti, básník a prozaik Bedřich Beneš Buchlovan, Josef Kalus psal poezii oslavující rodné Valašsko. Jan Kobzáň vypravuje dětem krásné báje O zbojníkoch a o pokladoch z moravského Valašska.

Polemické stati o vhodnosti pohádek se objevují již v 70. a 80. letech 19. století. K vyvrcholení sporu o pohádku dochází na stránkách Úhoru a v prvním čísle roku 1913 vychází negativní recenze na vydání Erbenových pohádek. Odpůrci pohádek varují před mravní škodlivostí takového čtiva, které má na dětského čtenáře retardační účinky a odtrhuje ho od reality. Reakcí byla vlna umělých, autorských, pohádek, které napsali např. bratři Čapkové, Josef Lada, Vladislav Vančura či Karel Poláček a které se staly modely moderní pohádky. Přestože zavádějí čtenáře svých knih do moderního světa, dokázali zachovat vyprávění, ustálené rozvržení pohádkových postav i nezbytnou kouzelnou symboliku. V období první republiky je velmi rozšířená pohádka přírodní, hlavními představiteli byl Jan Karafiát či Jiří Mahen. Mezi alegorické pohádky řadíme kouzelnou Knížku o Pampelišce Jaroslava Kvapila, nejplodnějším autorem humoristických pohádek byl v té době Bohumil Schweigstill, jehož pohádky o krejčíkovi Nitkovi jsou známé dodnes.

Nejvíce autorů se zaměřuje na prozaickou tvorbu pro děti a mládež. Vycházejí realisticky zaměřená díla Jindřicha Šimona Baara, vznikají prózy se sociálním laděním, mezi které řadíme díla Marie Majerová, Josefa Věromíra Plevy či Václava Řezáče, populární byly a stále jsou cykly s dětskými hrdiny, jako byl Kája Mařík, Gabra a Málinka či Pepánek nezdara. Po roce 1918 se objevila také nová témata, dochází k rozvoji literatury s legionářskou a historickou tematikou. Zvláštní druh dobrodružného historického románu založil Eduard Štorch, který svůj tvůrčí život zasvětil románu s tematikou prehistorie. Jeho knihy byly od počátku určeny dětským čtenářům. Nejznámější Lovci mamutů vyšli poprvé v roce 1918, avšak s typickými ilustracemi Zdeňka Buriana je čtenáři dostali do rukou až v roce 1937, a to ve vydání rozšířeném o tři povídky. Stalo se základem dodnes vydávaných verzí. Největší vydavatelské a čtenářské oblíbenosti se u nás v meziválečném období těšila dobrodružná literatura a dobrodružně cestopisná próza. Vycházejí Trosečníci na kře ledové Františka Běhounka, oblíbené dodnes zůstávají dobrodružné knihy pro mládež českého etnografa, botanika, cestovatele a spisovatele Alberta Václava Friče, které přinášejí autentické poznatky ze života jihoamerických indiánů. Na literární pole vstupuje dnes již kultovní Jaroslav Foglar. O své mladé příznivce nepřichází próza s přírodní tematikou.

V období první republiky vycházela řada časopisů věnujících se tvorbě určené výhradně dětem různého věku. Vedle těchto časopisů často obsahoval dětskou přílohu i denní tisk. Periodika se stávají hlavním všeobecným zdrojem informací a zábavy pro dětské čtenáře. V meziválečném období vycházejí např. časopisy Malý čtenář, Punťa, Mladý hlasatel, Kašpárkovy noviny či Srdíčko. Dětské knihy známých autorů nejsou oblíbené jen u českých dětí, ale i ve světě. Svědčí o tom řady překladů vydávaných až do současnosti. Nejspíš nikoho nepřekvapí, že mezi nejpřekládanější knížky patří Dášeňka a Povídání o pejskovi a kočičce od bratří Čapků.

Jak uvedl v anketním lístku jeden ze čtenářů na adresu vybraných třinácti titulů, „všechny knihy jsou skvostná díla“. A měl jistě pravdu. Byla radost výstavu připravovat, vrátit se v čase o sto let zpátky a na chvíli se ponořit do vzpomínek na dětská léta, kdy jsme tyto knihy četli nebo nám je předčítali rodiče a prarodiče, či vzpomenout na své děti, vnoučata, kterým z těchto knih mnozí rádi čteme dodnes. Výstavní panely si může zapůjčit jakákoli knihovna či jiná instituce. Podrobnosti o výstavě a podmínky půjčování najdete na webových stránkách Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně www.kfbz.cz.

Fotografie: