Rozhovor s PhDr. Zdeňkou Friedlovou

Kolik let jsi strávila ve zlínské knihovně? V jakých pozicích jsi působila?

Ve zlínské knihovně působím od konce roku 1995, nejprve jako vedoucí služeb a od roku 1999 jako ředitelka – tehdy to byla Knihovna Františka Bartoše ve Zlíně a měla okresní působnost. V roce 2002 vznikla Krajská knihovna Františka Bartoše, absolvovala jsem úspěšně výběrové řízení na pozici ředitele a jako ředitelka pracuji v knihovně dosud. V oboru působím od roku 1979, pracovala jsem ve středisku vědecko-technických informací firmy Incoma a v Oborovém informačním středisku n. p. Svit ve Zlíně.

Jaká byla Tvoje pracovní praxe před nástupem do zlínské knihovny? Vím, že jsi nějaký čas pracovala na odboru sociálních věcí města Zlína. Ovlivnila praxe v sociální oblasti i tvůj pohled na knihovnu, knihovnictví, čtenáře?

V letech 1992–1995 jsem pracovala na odboru sociálních věcí Magistrátu města Zlína a byla to pro mne významná životní zkušenost. Poprvé jsem řídila tým lidí, moje oddělení mělo odpovědnost za vyplácení sociálních dávek a poskytování sociálních služeb zdravotně znevýhodněným, starým lidem v nouzi a nezaměstnaným. Najednou jsem se ze světa zpracování adresných informací a rešerší dostala do světa lidí v obtížné životní situaci a závislých na sociální pomoci. Devadesátá léta byla dobou nastavování těchto služeb, jejich budování. Měla jsem možnost se hodně naučit od svých kolegyň a kolegů včetně komunikace s komplikovanými klienty a uvědomila jsem si, jak zásadní je správné nastavení pracovních procesů, znalost legislativy, odborné kompetence, ale především vytváření týmu, který má společný cíl a může se na sebe spolehnout. Jsem ráda, že jsem tuto pracovní etapu mohla prožít a v dalších letech jsem si mnohokrát uvědomila, jak je užitečné, když si pracovníci knihovny vyzkouší i jinou profesi.

Co Tě přimělo ke změně – od sociální oblasti ke knihovnictví?

Oslovili mne ze zlínské okresní knihovny. Absolventů z oboru knihovnictví, který jsem vystudovala na FF UK, nebylo ve Zlíně mnoho, a přesvědčili mne, abych využila své znalosti v oboru. Měla jsem chuť pracovat o oblasti veřejných knihoven, věnovat se i kulturním aktivitám, ke kterým jsem měla vždy vztah.

Od roku 1999 jsi pracovala ve funkci ředitelky. Jaká byla knihovna tehdy?

Knihovnictví – tak jako jiné obory, které využívají soudobé informační technologie, prodělalo zásadní a poměrně rychlý vývoj. Pamatuji si čekání na internetové připojení z jednoho počítače v knihovně přes telefonní linku, budování optické trasy do knihovny, vytváření knihovní databáze a online katalogu, první digitalizační projekty, napojení na centrální služby atd. – všechny etapy využívání informačních technologií, kterými postupně prošly a procházejí veřejné knihovny. Technologický pokrok výrazně zasáhl do rozvoje oboru, poskytl mu nové nástroje a možnosti, na druhou stranu internet a mobilní zařízení odvedly z knihoven část uživatelů, respektive omezily využívání jejich služeb. A to nejen tím, že nabídly operativní možnost dostat se online k informacím, ale i komunikovat prostřednictvím sociálních sítí, bavit se a vzdělávat. Klasické knihy a periodika doplnily elektronické zdroje a e-knihy. Čas máme každý jen jeden a vybíráme si, čemu ho budeme věnovat. Na začátku tisíciletí se knihovny označovaly jako informační centra a zdůrazňovaly, že neposkytují jen klasické výpůjční služby. Později se velká část veřejných knihoven přihlásila k roli komunitních center a v současnosti zdůrazňují svou roli v celoživotním vzdělávání. 

Už za Tvého působení prošla knihovna zásadními změnami – Zlín se stal krajským městem a z okresní knihovny vznikla ze dne na den knihovna krajská. Za Tvého působení se knihovna přestěhovala z budovy staré školy do areálu Baťovy továrny. Jak hodnotíš tyto změny?

Obě změny – vznik krajské knihovny i přestěhování do nových prostor – hodnotím jako pozitivní. Zlínská knihovna se dlouhodobě soustředila na budování široce koncipovaného knihovního fondu, v naučné literatuře především v oblasti humanitních oborů. Oproti vědeckým knihovnám v jiných krajích měla handicap, že celostátní povinný výtisk periodického tisku a monografií vydaných ve Zlínském kraji získala až v roce 2003. Bylo důležité, že se vznikem Univerzity Tomáše Bati vznikla z fakultních knihoven moderně koncipovaná univerzitní knihovna a krajské město má dvě výkonné knihovnické instituce. Hodně úsilí stálo po vzniku krajské knihovny udržení městské funkce, kterou jsme měli jako okresní knihovna, nastavení pravidel financování, správy majetku obvodních knihoven a poboček. Je to trvalý proces. Stejně tak bylo potřeba nastavit poskytování regionálních služeb knihovnám ve Zlínském kraji. Zásadní byla možnost se opřít o celostátní metodiku poskytovanou Knihovnickým institutem při Národní knihovně ČR a knihovnická obec jako celek velmi dobře spolupracovala. Ve Zlínském kraji jsme zachovali teritoria působnosti pověřených knihoven podle území okresů, a mohli jsme se tak v zajištění regionálních služeb opřít o velmi dobře fungující bývalé okresní knihovny v Kroměříži, Uherském Hradišti a Vsetíně.

Prostory v historické budově z roku 1896 na tř. Tomáše Bati knihovna užívala do roku 2013, knihovníci i čtenáři měli tuto budovu rádi díky její jedinečné atmosféře i umístění v parku. Budova však už řadu let nevyhovovala prostorově, neumožňovala některé služby a měla řadu stavebních problémů. Velká část fondu byla umístěna v detašovaných skladech a musela se dovážet. Nová knihovna tyto problémy vyřešila a můžeme fungovat v moderním prostoru koncipovaném pro knihovnické služby a realizovat řadu akcí, které v bývalé budově nebyly možné. Důležité je, že knihovní fond je pod jednou střechou a operativně dostupný uživatelům.

Které období bylo nejtěžší?

Složitějších období bylo více, nejnáročnější byla ze zpětného pohledu etapa přípravy působení knihovny v nových prostorách, jednání o provozním modelu fungování a financování s městem a krajem a zároveň koncipování služeb knihovny a organizace vlastního stěhování. Nejvíce si vážím toho, že tým pracovníků knihovny je kvalitní, různorodý a spolehlivý, každý má svou roli a poslání a můžeme se o sebe opřít.

Co se Ti jako ředitelce nejvíce povedlo a co bys z dnešního pohledu udělala jinak?

To, co se povedlo, je výsledkem práce týmu. Mám radost, že knihovna plní svoji roli i v kulturním životě města, letos např. pořádáme už 10. ročník festivalu Literární jaro Zlín. Některé věci bych dnes při koncipování fungování knihovny v nových prostorách řešila jinak (např. výšku regálů ve volných výběrech), není úplně ideální nastavení provozního modelu, ale i to je možno v budoucnu změnit.

Jak se změnili za dobu Tvého působení čtenáři?

Postupně se zmenšuje skupina náruživých čtenářů, kteří si odnášejí z knihovny 10 – 20 knih a časopisů měsíčně. Lidé si více vybírají, využívají možností rezervace a objednávek konkrétních titulů, čas je stále vzácnější. Lidé výrazně více navštěvují knihovnu jako místo pro svoje kulturní vyžití, úspěšné jsou klubové aktivity, přednáškové cykly a nejrůznější akce. 

Pokud pohlédneme na knihovnu obecně, čím by podle Tebe měla být?

Zaměřím se nyní pouze na veřejné knihovny. Měly by být užitečným místem pro svou obec a město, základnou pro podporu formálního i neformálního vzdělávání, místem kultivace společnosti, kulturního života a měly by podporovat soudružnost komunity. Knihovny by měly společně s rodiči a školami vyvinout maximální a dlouhodobé úsilí, aby se četba souvislých textů a znalost literatury nestaly znovu záležitostí pouze úzké skupiny obyvatelstva.

Kam směřuje podle Tvého názoru knihovnictví, jak bude vypadat knihovna budoucnosti?

Netroufám si předvídat. Za zásadní považuji, aby knihovny udržely kontakt s vývojem společnosti, nabízely jí to, co potřebuje pro vzdělanost svých občanů. Aby i v době elektronických informačních zdrojů byly informace, znalosti a kulturní dědictví dostupné všem. Největší úkol v současnosti vidím ve spravedlivém vybalancování autorských práv a práv občanů na přístup ke kultuře a vzdělávání. Tam by měl efektivnější roli sehrát stát.

Co bys popřála zlínské knihovně do dalších let?

Aby se jí dařilo naplňovat své poslání, měla dostatek finančních prostředků a podporu veřejnosti, dobrý a výkonný tým a hlavně spoustu nadšených a věrných čtenářů a návštěvníků.

Co bys vzkázala čtenářům časopisu Duha?

Velkou část čtenářů Duhy tvoří knihovníci a knihovnice, jako já. Přála bych nám, abychom si zachovali nastavení pro spolupráci a vzájemnou inspiraci, ke které Duha výrazně přispívá.

Děkuji za rozhovor
Helena Gajdušková

Redakce časopisu Duha připojuje gratulaci paní ředitelce PhDr. Zdeňce Friedlové u příležitosti jejího pracovního výročí působnosti v oboru, z toho dvacet let na pozici vrcholového manažera Krajské knihovny Fr. Bartoše ve Zlíně, s přáním mnoha dalších úspěchů a tvůrčího elánu při naplňování budoucích vizí knihovny, v minulosti tak často odvážných a inspirativních.

PhDr. Zdeňka Friedlová dokončila v roce 1986 studium oboru Knihovnictví a vědecké informace na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 1998 pracuje jako ředitelka nejprve Okresní knihovny ve Zlíně, od roku 2002 jako ředitelka Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně. Je členkou Ústřední knihovnické rady ČR, poradního orgánu ministra kultury. V roce 2014 byla za významný přínos k rozvoji českého knihovnictví oceněna Medailí Z. V. Tobolky.