Inkubátor sociálních inovací v knihovnách

Projekt Sociální inovace v knihovnách Kabinetu informačních studií a knihovnictví letos organizuje druhý ročník mentorských inkubačních programů pro knihovny. Inkubačních proto, že týmy knihovnic a knihovníků v nich vezmou svůj záměr, a ověřenými postupy jej ze zárodku postupně vyvíjejí v konkrétní návrh a plán služby nebo aktivity s maximální pravděpodobností úspěchu. Takovým záměrem může být např. navrhnout coworkingový prostor, nastartovat spolupráci s jinými organizacemi, oslovit mládež, pomáhat lidem poznat pravdu od lži, pomáhat jakkoli znevýhodněným lidem, nebo prostě dělat aktivity tak, aby lidi zajímaly.

Užitečnost lidem venku, spokojenost lidem uvnitř

Program chce pomoci knihovnám, a především lidem v nich pracujícím, být pro občany svých měst užitečnější, a se sebou samotnými spokojenější. Vše, co se v inkubátorech děje, jsou způsoby, jak toho dosáhnout. A ostatní jevy, jako např. efektivnější způsoby práce, rozvoj týmové práce, navazování a rozvoj spolupráce a partnerství, či posilování pozice knihovny v obci, jsou možné důsledky této změny.

Chybovat je dobré

Citace absolventky: „Odnesla jsem si, že dělat chyby není špatné, člověka to může naopak posunout správným směrem.“

Z prvního ročníku si odnášíme spoustu ponaučení, nějakou tu chybu jsme udělali. Vždy jsme však měli možnost ji hned na místě pojmenovat, a v přímé spolupráci s účastníky program vylepšit. Víte, co se díky tomu stalo? Lidé pocítili, že program je opravdu jejich. Vytvářeli jsme jej tím totiž společně. Pro účastníky inkubátoru chyby neexistují, dokonce ani neúspěch. Jen včasné ponaučení o tom, že buď jdou správnou cestou, nebo že něco nemá cenu dělat. Jenom samotní účastníci našich programů jsou totiž odborníci na to, co jim a jejich knihovnám může nejlépe pomoci. Proto kromě plánování a organizace workshopů opravdu velké množství času trávíme vyptáváním se knihovnic a knihovníků na vše, co se týká jejich situace a co jim může pomoci.

Kdo je tady odborník?

Citace absolventky: “Nemyslete si, že vaše uživatele dobře znáte.”

Právě tento zmíněný princip se snažíme ukázat účastníkům inkubátorů. Tedy že bez aktivního zájmu o své uživatele, o to, jaké problémy řeší, a bez neustálého ověřování toho, že jim jejich služby opravdu pomáhají, jde jen těžko poskytovat skvělou službu. Občas se i bez tohoto postupu podaří vymyslet a nastavit něco, co se lidem líbí. Jenže líbit se může být málo. Libost se časem nasytí, podobně jako dítě omrzí hračka. Tím spíš, když jich má na výběr příliš. A když knihovny o pozornost lidí soutěží s dalšími subjekty. Hodnota služby jde totiž dobře vyjádřit představou situace, kdy o ni člověk přijde, kdy přestane fungovat. Jak moc pak komu bude chybět to, co děláme? Největšími odborníky na to, co lidé potřebují a chtějí, jsou oni sami. Ptejme se jich. Největšími odborníky na to, jak by měly služby fungovat, jsou lidé, pro které je děláme. Učme se od nich. Proto se v inkubátorech snažíme ukázat, že jít za lidmi a správným způsobem se jich ptát je dobré a může to být tou nejzajímavější a nejužitečnější částí práce.

Nápad je jen domněnka

Citace absolventky: „Je dobré znát co nejdříve reakce uživatelů, abychom nešli špatným směrem.“

Mnohým z nás se stalo, že jsme pro naše uživatele připravili něco extra, investovali do toho čas, peníze, energii. A oni “nepřišli”. Nevzali to za své, netrefili jsme se. “Připravila jsem pro mladé volnočasovou aktivitu kolem tvorby manga - sehnala peníze, režiséra, lektora, techniku. Přišli dvakrát a pak už ne.” V procesu, kterým v inkubátoru pracujeme, je každé rozhodnutí postaveno na ověření a důkazu, že budoucí uživatelé služby ji budou potřebovat, používat, mít rádi. Nejistota je riziková a vyčerpává. Abychom v navrhování všeho, co děláme, měli jistotu úspěchu, děláme s účastníky malé kroky. Po každém z nich se rozhlédneme kolem a ptáme se lidí, co na to říkají, kolegů a partnerů, zda vidí něco, co my ne, a ptáme se také sebe, jestli nás to baví a naplňuje. Protože jít slepou uličkou je plýtvání časem a penězi. Protože dělat něco, v čem se necítíme dobře, je plýtvání energií. A čekat, až bude vše dotažené do detailu, se nemusí vyplatit. Lidé rádi používají věci a služby, které si vymyslí a “vyrobí” sami, na jejichž vzniku se podílí.

Ven s tím

Citace absolventa: „Mám větší důvěru v tým a v sebe sama.“

Když čekáme na nápad, představujeme si jeho příchod jako blesk z čistého nebe, dotek múzy. Jenže za těmi nejúspěšnějšími nápady bývá hodně práce. A nikdy nejde o práci jednotlivce. Nejlepší nápad bývá tím posledním v řadě mnoha nápadů mnoha lidí, kteří na sebe vzájemně reagují, a kteří se nakonec na něčem dohodnou. Nejlepší nápad může vzniknout tím, že se spojí dohromady několik výjimečných nápadů. V inkubátoru lidem ukazujeme, jak se navzájem inspirovat, jak přivádět nápady na svět, jak vybírat ty nejlepší, jak je spojovat, a jak zajistit, aby stály na pochopení uživatelů a toho, čím by jim měly pomáhat. Ale také jak nápady „prodat“ - tedy představit je kolegům a šéfům, aby je správně pochopili, a představit je uživatelům, abychom zjistili, co oni na to. A to nejlépe hned. Nápady totiž mají omezenou trvanlivost. Pokud si v hlavě nebo v šuplíku nějaký hýčkáme dlouho, máme k němu vybudovaný citový vztah. V takovém případě nám jej už nikdo nevymluví, i když není zrovna dobrý. Proto bychom měli s nápady vyjít na světlo co nejdříve, i když nejsou domyšlené, i když návrh není dotažený. Dělat malé kroky, podělit se s kolegy i s uživateli, a nechat je dotvářet jej. Možná už potom nebude tak úplně náš a bude si žít vlastním životem, ale bude fungovat - uživatelům pomáhat, a knihovnice a knihovníky naplňovat a motivovat.

Na podzim třeba právě u vás

To jsou některé hlavní znaky způsobu práce, který se v programu snažíme zážitkem i pomůckami předat. Není toho málo, a chceme, aby si to všechno účastníci aktivně zažili. Proto trvá dohromady pět dní a ještě mají účastníci v mezidobí drobné úkoly. Proto jsme rádi, když se programu z jedné knihovny účastní více lidí, i někdo z vedení. A proto pociťujeme naplnění, když se absolvent vyjádří slovy: „Inkubátor mě posunul nejen v mém profesním životě, ale i v mém osobním vidění lidí okolo mne.“ V červnu tohoto roku pomocí inkubátorů pomáháme knihovnám Karlovarského a Ústeckého kraje, protože odtamtud vzešel největší zájem. Na podzim bychom rádi uspořádali ještě jeden program. Kde to bude, s kým a pro koho možná ještě stihnete ovlivnit tím, že vyjádříte svůj zájem na webu http://komunitni.knihovna.cz/inkubator/.