Jiří Mahen v množném čísle

Osmdesáté výročí smrti Jiřího Mahena, které připadlo na středu 22. května 2019, připomněla některá média (například Brněnský deník, Mladá fronta DNES, KAM v Brně, Starobrněnské noviny, Český rozhlas), impozantní výstava v Moravské zemské knihovně a také dvoudenní mahenovská konference. Konala se ve dnech 21. a 22. května v Knihovně Jiřího Mahena, která ji zorganizovala spolu se Společností Jiřího Mahena pod názvem Jiří Mahen v množném čísle. Záštitu nad ní převzala primátorka města Brna Markéta Vaňková.

Program prvního dne zahájil autor této zprávy, působící na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Ve svém referátu nazvaném Básník životní celistvosti (takto Mahena nazval Arne Novák v Lidových novinách den po jeho smrti) nejprve připomněl poslední mahenovskou konferenci, jež se konala v Brně 7. prosince 1982 a z níž v následujícím roce vyšel sborník. Poté podal nástin Mahenova života i mnohostranné tvorby a publiku ukázal některé Mahenovy portréty a karikatury. Nakonec osvětlil okolnosti jeho sebevraždy a její ohlas: v dobových periodikách vyšlo zhruba sto čtyřicet různých nekrologů, vzpomínek a zpráv; mimoto vzniklo několik básní, jejichž autory byli Karel Toman, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl či František Halas.

Druhý referát přednesl Jiří Kudrnáč z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dal mu název Utváření Mahenova obrazu v literární historiografii, přičemž zhodnotil první mahenovskou monografii, kterou napsal Artuš Drtil, a soudy několika literárních kritiků o Mahenově tvorbě. Zaměřil se hlavně na kritické projevy F. X. Šaldy, jenž mimo jiné pochválil Mahenovy Balady (1908), ale odsoudil hru Janošík (1910). Kudrnáč se věnoval rovněž soudům Arna Nováka, Vítězslava Nezvala a dalších osobností.

Tematicky na něj navázal Martin Tichý z Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, neboť i on hovořil o soudobé kritické odezvě Mahenova díla. Soustředil se na ohlas románu Kamarádi svobody (1909) ve spojitosti s recepcí dalších dvou románů: Šrámkova Stříbrného větru (1910) a románu Zdenky Háskové Mládí (1909), který je ve srovnání s oběma předchozími romány už téměř zapomenutý, což platí i o jeho autorce, ženě Viktora Dyka. Publikum pak velmi upoutalo vystoupení Martina Tomáška z Filozofické fakulty Ostravské univerzity pojmenované Toulky vzpomínkami. Šlo o interpretaci textů z Mahenovy knížky Toulky a vzpomínky (1931), podanou s velkým osobním zaujetím.     

V dalším bloku zaznělo šest referátů. Ondřej Sládek, který působí na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a na Ústavu pro českou literaturu AV ČR, objevně promluvil o shodách Jiřího Mahena a Jana Mukařovského v uvažování o prozaické tvorbě, divadlu či jazyku. Po něm vystoupil Vladislav Raška, bývalý ředitel Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově. Posluchačům přiblížil činnost proslulého vyškovského tiskaře Františka Obziny, s nímž spolupracovala řada známých nakladatelů (například Josef Florian nebo Otakar Štorch-Marien) a který tiskl knihy bratří Čapků a mnoha dalších tvůrců včetně Jiřího Mahena. Publikum ocenilo, že několik Mahenových děl vzešlých z Obzinovy tiskárny mu Raška ukázal.

Tři následující referáty se týkaly sféry dramatu a divadla. Rektor Janáčkovy akademie múzických umění Petr Oslzlý objasnil spojitost Divadla Husa na provázku s Mahenovým stejnojmenným souborem takzvaných filmových libret z roku 1925. Vyzvedl roli teatrologa Bořivoje Srby při vzniku uvedeného divadla, jež své působiště mělo řadu let v brněnském Domě umění, osvětlil korespondenci jeho poetiky s řečenou Mahenovou knížkou, ale poukázal i na občanskou nepodlehlost jeho aktérů, které právem přiřkl mahenovské rysy.

Veronika Valentová z Moravského zemského muzea poté charakterizovala obecně málo známé rané hry Jiřího Mahena. Patří k nim například Juanův konec (1905), Úspěch (1906), Klíč (1907), Josef se vrátil (1919) či Náměsíčný (1919). Valentová tyto krátké hry, jež zčásti tvořily součást repertoáru slavného kabaretu Červená sedma (Juanův konec, Josef se vrátil), interpretovala jako reflexe dobové reality i jako manifestaci šíře Mahenovy dramatické tvorby.

Marek Lollok z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity pak obrátil pozornost obecenstva na současný návrat k této tvorbě: posoudil inscenaci Mahenova Janošíka (1910), kterého ovšem Martin Františák roku 2018 uvedl v Mahenově divadle v osobité podobě pod názvem Janošík Revisited. Lollok poukázal – s odkazem na anketu divadelních kritiků a teatrologů v Milíři 15/2013 – na problematičnost inscenování Mahenových dramat a nutnost tvůrčího přístupu, k samotné Františákově úpravě se však vyjádřil dost kriticky.

Jednání prvního dne uzavřel Pavel Večeřa z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Zaměřil se na Mahenovu báseň Pozdrav svobodné vlasti, jež vyšla v Lidových novinách 30. října 1918. Provedl její diskurzivní analýzu, přičemž nejprve objasnil teoretické a metodologické podloží svého přístupu k této básni, založeného na koncepci diskurzivní analýzy J. P. Geeho. Analyzoval motivy vlasti, jedince, osudu nebo identity, a to poněkud jinak, než poezii interpretují literární vědci.

Druhý den mnozí účastníci konference nejprve navštívili Mahenův památník, kde si prohlédli všechny jeho zrekonstruované místnosti se zasvěceným výkladem pracovnice Knihovny Jiřího Mahena Martiny Kolaříkové. V Mahenově pracovně je zaujaly knihy různých autorů s Mahenovými poznámkami, které dotvářejí jeho portrét a mohou být východiskem dalších odborných prací (například o Mahenovu vztahu k Vladislavu Vančurovi či k Janu Mukařovskému).

V Knihovně Jiřího Mahena potom zazněly poslední čtyři referáty. Ředitelka této knihovny Libuše Nivnická nazvala své vystoupení Na návštěvě u Mahenů. Připomněla, že uvedená instituce nese Mahenovo jméno od roku 1959. Podrobně se zabývala historií Mahenova památníku a zdůraznila významnou roli, kterou při jeho budování sehrál Mahenův synovec Oldřich Haselmann. Přidala také osobní zkušenosti z knihovnické práce, v níž lze stále těžit z Mahenových názorů a aktivit.

Jiný charakter měl referát Jana Laciny z Ústavu geoniky AV ČR, který již několik let publikuje v Milíři, zpravodaji Společnosti Jiřího Mahena, reportážní příspěvky o Mahenových krajinách. Přiblížil je i účastníkům mahenovské konference, a sice jako krajinný ekolog: soustředil se na Mahenovo rodné Čáslavsko, na Slovácko a Brno, ale neopomenul ani krajiny, do nichž Mahen vyjížděl ze svého brněnského působiště, tedy Českomoravskou vrchovinu, Beskydy a jižní Moravu.

Po Janu Lacinovi, synovci malíře Bohdana Laciny, vystoupil bývalý ředitel Moravské zemské knihovny Jaromír Kubíček. Charakterizoval Mahenovu Knížku o čtení praktickém (1924) a jeho činnost ve Spolku veřejných obecních knihovníků, přičemž se zmínil i o dalších knihovnických spolcích a o čelných osobnostech meziválečného knihovnictví. Zvláštní pozornost věnoval Mahenovu vztahu k jihlavskému knihovníku Stanislavu Rambouskovi (též na základě jejich korespondence), jehož loni zesnulý syn Jiří Rambousek patřil k významným znalcům Mahenova života a díla.

V posledním referátu se Marek Krejčí z pražského Centra pro slovanská umělecká studia zaměřil na Mahenova mladá léta a známé i méně známé osobnosti ovlivněné v mládí anarchismem. K těmto „kamarádům svobody“ náleželi například S. K. Neumann, Fráňa Šrámek, František Gellner a Karel Toman, ale i Josef Mach, Jaroslav Hašek či Z. M. Kuděj. Krejčí tak vytvořil náležitý kontext, jímž se sám Mahen zabýval ve své Kapitole o předválečné generaci (1934).

Název konference Jiří Mahen v množném čísle, který je narážkou na surrealistickou sbírku Mahenova přítele Vítězslava Nezvala Žena v množném čísle (1936), vyjadřuje velkou šíři Mahenových aktivit a sfér, do nichž zasáhl. Jak známo, psal poezii, prózu i dramata a jiné, žánrově osobité knížky, byl novinářem, knihovníkem, pedagogem na konzervatoři, divadelním režisérem a dramaturgem, kulturním organizátorem a vášnivým rybářem. Mahenovská konference, z níž vyjde sborník, samozřejmě mohla reflektovat jen část této šíře. Některé příspěvky připomněly – vzhledem k zmíněnému výročí náležitě – věci povýtce známé, jiné však obohatily obraz Mahenova života a tvorby. Mnohé z nich potvrdily inspirativnost jeho odkazu, který je nutno popularizovat a rozvíjet.

Konstantin Biebl
IN MEMORIAM

Všechno je stín všechno je blud
Ubohý rybář Jiří Mahen
Stínem je řeka stínem je jeho prut
Stínem jsou i ti kapři z bahen

Sbohem buď sbohem falešný světe
Není to kapr není to štika není to lín
Všechno co chytneš ve vodách Lethe
Všechno je stín všechno je stín

Všechno je stín všechno je blud
Ubohý rybář Jiří Mahen
Stínem je řeka stínem je jeho prut
Stínem jsou i ti kapři z bahen

Fotografie: 

Mahen1.jpg

Lacina1.jpg

Mahen2.jpg

Janosik.jpg