Paměť nedávné doby

BRUMMER, Alexandr – KONEČNÝ, Michal. Brno okupované. Průvodce městem v letech 1968 – 1969. Brno: Host, 2018. 192 s. ISBN 978-80-7577-580-1.

Dva mladí brněnští dokumentaristé již několik roků zachycují populární formou novodobou historii moravské metropole. Zásluhou téhož zdejšího nakladatelství, pod sjednocujícími názvy i formáty a v obdobné grafické podobě, postupně připravili sérii speciálních knižních „průvodců městem“: Brno nacistické (2013), coby nejobšírnější Brno stalinistické (2015), /s nacismem/ účtující (2017) a k padesátému výročí srpnové invaze (snad nikoli poslední) titul Brno okupované (2018).

Úhledná publikace na křídovém papíře (s dobovým kalendáriem a mapkou zmiňovaných lokalit na obálce) je po Úvodu rozdělena do 34 zhruba stejně dlouhých, přiléhavými názvy opatřených a faktograficky spolehlivě podložených kapitolek (odbornou pomoc poskytl Archiv města Brna). V informativní mozaice výstižně, zajímavě a čtivě rekapitulují společensky, politicky i kulturně velmi rušné období let 1968 – 1969, kdy demokratizační naděje „obrodného procesu“ na „socialismus s lidskou tváří“ náhle přerušil vpád pěti zahraničních armád Varšavské smlouvy 21. srpna a po něm následovala rychle přituhující „normalizace“.

Rozsahem menší pozornost věnují autoři úlevnému jarnímu „tání“ po lednovém nástupu Alexandra Dubčeka do funkce prvního tajemníka KSČ. Připomínají jeho tehdejší návštěvy Brna, kdy ho ještě v září 1968 jásající davy zasypávaly květinami, spontánní prvomájové oslavy s účastí předsedy Národního shromáždění Josefa Smrkovského, postavy reformních (Josef Špaček) i konzervativních (Karel Neubert) stranických funkcionářů. Stranou nezůstaly ani (stále doutnající) snahy Moravanů po trialistickém zemském uspořádání republiky, nálezy ostatků obětí politických procesů na Ústředním hřbitově nebo ocenění brněnských kulturních revuí Host do domu a Index. Podle potřeby jsou osudy zmíněných osob a institucí hned „protaženy“ i do budoucna.

Těžiště knihy spadá do následujících měsíců sovětského vojenského potlačování „kontrarevoluce“, kdy hrdinský odpor sdělovacích prostředků i obyvatelstva záhy nahradily spolupráce s okupanty a husákovské normalizační „bezčasí“. Zajímavá montáž citací a střípků událostí celostátního významu s epizodami místními nebo soukromými začíná zabráním tuřanského vojenského letiště příslušníky KGB již večer 20. 8. a přistáním 75 letadel s dobře vyzbrojenými výsadkáři. V Tuřanech si bezohledný okupační velitel, jistý generál Ivanov, zřídil hlavní štáb, kam za ním představitelé našich rozličných orgánů, zejména jejich „zdravé síly“, dojížděli. Sledujeme rychlé ranní a dopolední obsazení klíčových bodů města a projevy živelného občanského (na VAAZ či ve Slatině ojediněle i důstojnického) odporu, který si vyžádal také několik životů, v kontrastu s kolaborantskými snahami SNB. S napětím čteme o statečnosti novinářů a dobrodružných aktivitách zejména televizních pracovníků v kontaktech s rakouskou ORF; pikantní perličkou je, že za přepadové noci měl v rozhlase náhodou službu pozdější nechvalně proslulý agent StB Pavel Minařík. Projevy dohasínající občanské rezistence byly např. sebeupálení Jana Palacha, nepokoje při sportovních akcích (mistrovství světa v hokeji a dráhové cyklistice), a především krvavě potlačené demonstrace v srpnu 1969.

Množství méně známých detailů ilustrují v Brnu okupovaném četné identifikované fotografie; nechybí výběrová bibliografie. Kromě odcházejících pamětníků si tedy dnešní Brňané mohou uvědomit, kudy v jejich bezprostředním okolí kdysi procházely dějiny.