PhDr. Iva Vlčková jubilantkou

V Moravské zemské knihovně pracovala po celou dobu své profesní kariéry. Narodila se ve Zborovicích u Kroměříže v roce 1935, ale své dětství prožila ve Střelicích u Brna, kde její otec Miroslav Butula byl farářem československé církve husitské. Zde také navštěvovala obecnou školu, která se jí do paměti zapsala jejím učitelem doc. Aloisem Gregorem. Ve studiu pokračovala na dívčím reálném gymnáziu v Brně, kam dojížděla rok. Maturovala však na kroměřížském gymnáziu v roce 1953, když se její rodiče přestěhovali do hanácké metropole. Po maturitě podala přihlášku na vysokou školu. Přijata byla na filologické fakultě Karlovy univerzity, obor knihovnictví-čeština, která úspěšně dokončila v roce 1958 a na umístěnku nastoupila do brněnské tehdejší Univerzitní knihovny. Závěrečná diplomní práce o dějinách kroměřížské zámecké knihovny byla natolik nosným tématem, že po jeho dopracování je obhájila při doktorátu filozofie v roce 1971.

Její specializací v knihovnickém oboru byla katalogizace periodik a speciálních fondů. Nešlo jen o průběžné zpracování nových přírůstků, ale také o výuku této problematiky v knihovnických kurzech knihovny, jak o tom svědčí sylaby přednášek Jmenná katalogizace nepravých periodik (1969), Jmenná katalogizace publikací OSN (1969), Katalogizace (1974, 1978, 1980), Předmětový katalog (1976). Zaučování nových katalogizátorů a výuka knihovnického minima bylo její stálou činností.

Z dějin knihovnictví má badatelský význam několik studií: Karel z Liechtenštejna-Kastelkornu a založení zámecké knihovny v Kroměříži (In: Příspěvky ke starší literatuře na Moravě, 3, 1968) a Dějiny zámecké knihovny vKroměříži od roku 1770 až po současnost (publikováno ve Vlastivědném věstníku moravském ve třech pokračováních 1970, 1971 a 1976), dále Selské knihovny na Moravě (Čtenář 1982) nebo Karel Klíč (In: Knihtisk v Brně a na Moravě 1987). Ke Kroměřížsku se vrátila studiemi Dr. Antonín Breitenbacher a Kroměříž (VVM 1970), Osudy české reálky v Kroměříži od 16. září 1898 až do 8. září 1942 (Kroměříž 1973) a Pamětní spis u příležitosti výročního sjezdu v budově bývalé reálky dne 27. 6. 1998 (1998). Její medailónky historiků vystihovaly charakter osobností, jako P. Balcárka, F. A. Moravce či Jana Skutila, ke kterému zpracovala rozsáhlou personální bibliografii. Přátelský vztah měla ke své kolegyni PhDr. Věře Bednářové, knihovnici a historičce ženského pokrokového hnutí, jak svědčí její biografie publikovaná i v našem časopisu (Duha 1999 a VVM 1994, 2007).

Dr. Vlčková pochází z rodiny písmáků, sběratelů pohádek a pověstí, které se rozhodla zpracovat a publikovat. Jak k tomu došlo popisuje v práci Objev rukopisné sbírky moravských pověstí a pověrečných povídek v Kroměříži (VVM 2000) a Ukázky pověstí, pověrečných povídek a vyprávění z rukopisné sbírky prof. Aloise Beni (Sborník SOkA Přerov 2002). Šlo o pozoruhodnou pozůstalost jejího dědečka. Z pozůstalosti svého otce Miroslava Butuly vydala pod jeho jménem tři sličně vypravené knižní soubory: Stříbrné pohádky (1993), Dobrý hastrman a jiné pohádky (1995) a Vodní pohádky (2000), což nejen edičně, ale i ekonomicky bylo náročným činem.

Již za svého knihovnického působení se živě zajímala o dění ve společnosti a své poznatky často publikovala také v krátkých zprávách v deníku Svobodné slovo. Když v roce 1992 ukončila pracovní poměr v knihovně, věnovala se zejména ediční činnosti z tvorby svých předků, zpracovává kroniku rodu Butulů od 18. stol. a velkým uznáním pro ni bylo, když jednomu z nich, Františku Butulovi, učiteli, hudebnímu skladateli a spolužáku Bedřicha Smetany byla v Chotěboři v roce 1994 odhalena pamětní deska. Bylo by ještě mnoho zajímavého, co o své kolegyni ještě nevíme. Tak jí přejeme hodně zdraví a tvůrčí pohody i nadále.