Komunitní knihovny z nadhledu

Autorka ve svém textu rozebírá pojem „komunitní knihovna“. Zamýšlí se nad nad tím, co v praxi toto označení přístupu knihovny k uživatelům i občanům znamená. Na rozboru náplně „komunitní knihovny“ i zkušeností z praxe přichází s názorem, že knihovna musí tímto způsobem žít. Nejde o definici, jde o celkový, komplexní přístup knihovny v její každodenní práci a komunikaci s širokým spektrem uživatelů, jednotlivců i skupin v okolí její působnosti.

Pojem „komunitní knihovna“ zní v posledních letech už trochu zprofanovaně. Je tématem různých odborných konferencí, seminářů. Označení „komunitní knihovna“ dostává nová jména, nové nálepky, terminologicky se vymezuje, je předmětem už několika metodik. A to není špatně, naopak, je to dobře! Například pro společné prosazování našich cílů a projektů v někdy pro nás trochu nepřístupných, hůře přehledných a mísících se vodách resortů školství, kultury i v sociální oblasti, jsou zmiňované metodiky a definice potřeba. Je nutné pojmenovávat věci správným jmény.

Pojďme se jen vyhnout tomu, aby se „komunitní knihovna“ stala módním trendy slůvkem, které se dobře vyjímá v různých knihovnických brožurách a nikdo vlastně neví, co si pod ním představit. A čím jsou definice složitější, tím sílí obava, zda vlastně spadáme do správné kategorie či nikoli. Komunitní knihovna se nedefinuje, komunitní knihovna se žije. Možná je čas nemluvit o „komunitní knihovně“, ale o skutcích, činech, příbězích a aktivitách, které v našich knihovnách (veřejných i jiných) prožíváme. Bez škatulek, bez ohledu na to, co ještě je a co už není „komunitní“ a s ohledem na individualitu každé knihovny a každého místa, kde působí.

Následující text není odborným podkladem či metodikou, jak by měla „komunitní knihovna“ vypadat, pracovat a do jakých šablon, termínů či pojmů ji zasadit. Je to spíš malé zamyšlení vycházející ze zkušenosti knihovnice, která se s termínem „komunitní knihovna“ setkala poprvé v roce 2003 při svém nástupu do knihovny. Od té chvíle jsem se stala součástí skvělého týmu a také stále se měnícího a nekončícího procesu, kdy máme tu čest, povinnost, radost i starost „komunitní knihovnu“ denně prožívat.

Začnu-li se tedy zabývat podstatou komunitní knihovny za pomocí jakýchsi „klíčových slov“, ústředním slovem a srdcem komunitní knihovny jsou „lidé“. Knihomilové prominou, i já jsem naprostým zastáncem toho, že dobrá knihovna stojí a padá s kvalitním fondem a kvalitním poskytováním knihovnických a informačních služeb. Až když ty dobře fungují, může se jít dál.

Stojím si za slovem „lidé“, zaznívá-li však v předešlé větě slůvko „informační služby“ tedy „informace“, nabízí se jasná spojnice. Vždyť citujeme-li jen nám všem dobře známý knihovní zákon z první kapitoly: „knihovnické služby by měly být snadno dostupné všem uživatelům. Jsou to služby, které mají umožnit každému občanovi rovný přístup k informacím a informačním zdrojům, které má daná knihovna k dispozici. Služby by měly být přístupné bez rozdílu všem členům společnosti stejně, bez ohledu na rasu, národnost, věk, pohlaví, náboženství, jazyk, invaliditu, ekonomické postavení, zaměstnání a dosažený stupeň vzdělání…“ propojení slov „lidé“ a „informace“ dává jasný směr. Tedy: že informace poskytujeme, jak je poskytujeme, s jakým zážitkem, emocí, přesvědčením, komu a s jakou přidanou hodnotou. K této otázce již musí přibýt další slova a to je „potřeba“, „komunikace“, „místo / lokalita/ jedinečnost“ a „sociální / společenství / komunita“.

Ale pojďme si to ještě maličko probrat. Slovo „lidé“ můžeme v tomto kontextu chápat z různých pohledů. Začněme u lidí – zaměstnanců knihovny. Pro zaměstnance komunitní knihovny je jejich práce posláním. Napříč odbornostmi a různými úseky, jsou motivovaní, vzděláváni a uvědomují si, že pracují pro lidi a stojí za svým krédem, které naplňují slova: důvěryhodnost, otevřenost, spokojenost, knihovna jako srdce komunity, místo setkávání, vzdělávání, podpory čtenářství a kreativity, otevřená novinkám. S touto věcí úzce souvisí také PR a marketing knihovny. Začíná se od každého zaměstnance, jeho přesvědčení, osobního kontaktu jak s uživateli, tak i s lidmi mimo knihovnu, schopnosti vnímání, empatie, rozeznání potřeb a umění pomoci, poradit, nasměrovat. Přes další důležité slovo „komunikace“ se dostáváme k lidem jako uživatelům, potenciálním uživatelům, aktivizátorům, partnerům atd., kteří jsou příslušníky komunity. Lidé a definice „komunity“ by vydala na celý článek. Vycházejme z komunity jako ze společenství lidí, které spojuje lokalita, zájem, potřeba, vztah. Čímž se dostáváme ke společenskému aspektu komunitní knihovny a její sociálně integrační funkci.

Zde přichází v důležitost slovo „potřeba“. Ta je v každém místě jiná. Vychází z minulosti, současného života lokality, ale také vnímá budoucnost, novinky, trendy. Na to vše musí správná komunitní knihovna reagovat, znát perfektně svoji regionální historii, osobnosti, život své obce s úspěchy i problémy napříč všemi oblastmi (kultura, školství, sport, politika, ekonomika, ekologie, filantropie, turistický ruch, sociální oblast, zdravotnictví, dobrovolnictví a neziskový sektor) i cílovými skupinami (děti a mládež, rodiny s dětmi, senioři, aktivní pracující, zdravotně či sociálně handicapovaní, cizinci, menšiny atd.). Nesmí se bát i trochu riskovat jít do nových nápadů, technologií, projektů, přijímat výzvy, číst dopředu rychlý vývoj a životní a společenské změny. Proto je i každá knihovna unikátní.

A na všechno toto nemusí být sama, ale síťuje se a oslovuje / nechá se oslovit partnery, ať se jedná o jednotlivce či skupiny, organizace, firmy. Pro „partnerství“ někdy stačí poskytnout jen prostor, propagaci, přímluvu, důvěryhodnost a dobré jméno, někdy je zapojení větší (akce či projekty se organizují společně), někdy je iniciátorem sama knihovna a hledá partnery, kteří pomůžou. S tím souvisí i schopnost hledání zdrojů a zaštítění aktivit finančně, personálně, technologicky, informačně, poskytnutím know-how či jakkoli jinak. Dílčí aktivity knihovny je důležité začlenit do priorit, cílů a opatření na vyšší strategické úrovni – obce, kraje, stát. Být zastoupen v různých komisích či poradních orgánech, místních akčních plánech, komunitních plánech sociálních služeb, „zdravých městech“, místní agendě, rozvoji venkova či dalších dokumentech, programech a projektech a podílet se tak na řízení, plánování, prezentaci s uměním dobré komunikace se svým zřizovatelem.

Velmi těžké, ale důležité je však i umět sobě či druhým říci „ne“. Jsme partnery v mnoha sociálních projektech, spolupracujeme s charitami, azylovými domy, nemocnicemi, stacionáři a někdy si klademe otázku: Je toto ještě úlohou knihovny? Ano, pokud na to má dostatečné kapacity. Nejsme ale nízkoprahovým centrem či neziskovou organizací s potřebným vybavením, znalostmi. Jsme stále knihovnou a věci někdy lépe prospějeme, umíme-li některá řešení přesměrovat na ty správné profesionály.

Žijme své knihovny, ať jsou obýváky měst, srdcem komunity, ať nás naše práce stále baví a lidé to poznají a ocení. Buďme unikátní a sami sebou, vycházejme z potřeb našeho místa, ale dobrou praxi mezi sebou sdílejme a inspirujme se vzájemně v aktivitách a procesech, které jsou přenosné a dobře proveditelné i jinde. Podělme se o své zkušenosti a mějme radost, když to jde i v jiných knihovnách, a čím více nás je, tím lépe.