Pišme si deník… čtenářský deník

Na začátku loňského školního roku jsem se ptala studentů sexty, co četli o prázdninách. Velmi ochotně odpovídali a pak mě zaskočili otázkou: „Co jste četla vy?“. Skvělá příležitost, jak jim představit těch několik skvělých titulů, s nimiž jsem v létě trávila čas. Ještě ve mně dozníval intenzivní pocit z četby, ponoření do příběhu, radost z nových světů i nadšení, že jsem nečetla jen detektivky… a to bylo tak jediné, na co jsem si vzpomněla. Žádné jméno, žádný titul, jen nejasné emoce. Možná po chvíli jsem zmínila Pohřbeného Obra a snad i „něco“ od Henryho Jamese. Skoro to vypadalo, že jsem nečetla vůbec nic, a jen se to snažím zakrýt. Nevzpomněla jsem si ani na My z ostrova Saltkrakan, který jsme s dcerou o prázdninách četly snad třikrát.

O pár týdnů později jedna studentka požádala o schůzku ke knize Zločin a trest. Měla připravený seznam otázek k obsahu a výtek vůči autorovi. Dala jsem si pár týdnů času a knihu si znovu přečetla. Vyzvala jsem také další studenty, kolegy a rodiče, aby si přišli v rámci „čtenářské snídaně“ o knize popovídat. Sešlo se nás pět – studentka, jeden, dvě kolegyně (jedna z nich z I. stupně) a já. Snažili jsme se diskutovat, argumentovat, já naštěstí měla knihu v čerstvé paměti. Ne tak kolegyně Šárka, ta četla Dostojevského před pár lety, ale prostě si otevřela zápisky z četby, které si dobrovolně vedla na vysoké škole, a plynule navázala na své tehdejší čtenářské já. Vycházela z poznámek z oblasti literární teorie, ale i z těch, kterými se vymezovala vůči tématu a motivům, které ji ve své době zaujaly, a vlastně tak trochu tvořily skrze reflexi četby i její vlastní osobní deník.

Výzvu k psaní čtenářského deníku/zápisků z četby obvykle v rámci čtenářsky zaměřených projektů Nové školy, o.p.s., (Školní čtenářské kluby a Učíme se příběhem) neadresujeme jen k žákům, ale i ke spolupracujícím pedagogům a knihovníkům. A už několik měsíců ji opakovaně a důsledně připomínám i sobě. Nový školní rok mě zastihne připravenou – zmínit můžu Amatku Karin Tidbeckové, Na počátu bylo moře Tómase Gonzálese, Lišku lovce Herty Müllerové či Cukrárnu u Šilhavého Jima od Marka Tomana. S radostí se u mladších ročníků rozhovořím o Knize prachu Philipa Pulllmana… dokonce můžu popsat i zážitky z letního výletu do Bassana del Grappa a proložit to citacemi ze Sbohem armádo. Tak jen doufám, že je to bude zajímat a i letos se zeptají: „ A co jste četla vy?“