Setkání EoD v Plečnikově Lublani

Dne 3. a 4. června 2019 se v kulisách slovinské metropole Lublaně uskutečnilo další setkání poskytovatelů služby Ebooks on Demand (EoD). Smyslem této služby je usnadnění digitalizace a zpřístupnění volných děl z fondů evropských knihoven. (Pokud se o službě chcete dozvědět více, doporučuji návštěvu stránek Moravské zemské knihovny v Brně nebo webu EoD) Každoroční setkání účastníků projektu slouží k rekapitulaci a zhodnocení uplynulého roku, sdílení zkušeností, představení činností a projektů souvisejících s digitalizací či k uvedení nových členů. Ústředním tématem tohoto ročníku byla digitalizace a rozpoznávání textu. Setkání pro 25 účastníků ze 16 knihoven z 10 evropských zemí organizovala slovinská Národní a univerzitní knihovna.

V úvodním příspěvku koordinátorka projektu Silvia Gstrein (Tyrolská univerzitní a regionální knihovna, Innsbruck) již tradičně shrnula výsledky služby EoD v předchozím roce. V porovnání s minulými lety došlo k mírnému nárůstu využívanosti (celkem 2 844 objednávek, o 158 více než loni). Od začátku projektu v roce 2008 bylo vyřízeno téměř 30 tisíc objednávek od 11 tisíc zákazníků, zdigitalizovány byly bezmála 4 miliony stran a vytištěno 1 578 titulů.

Zástupkyně Národní a univerzitní knihovny ve Štrasburku představila jejich digitální strategii a digitální knihovnu Numistral. Vlastní komplexní softwarové řešení Digitization Manager, umožňující řídit i provádět celý proces digitalizace, převedli kolegové z Národní a univerzitní knihovny v Lublani. Největší úspěch zaznamenala závěrečná, lehce teleshopingová prezentace skenovacího stanu (Günter Mühlberger, Univerzita v Innsbrucku; scantent.eu). Tento přenosný, jednoduchý, ale v kombinaci s chytrým telefonem, resp. aplikací DocScan, skutečně užitečný produkt všechny velmi zaujal a z následné živé diskuze jasně vyplynulo, že skenovací stany budou po prázdninách k vidění v nejedné evropské knihovně.

Téměř celý druhý den programu byl věnován workshopu s programem Transkribus (opět Günter Mühlberger, Univerzita v Innsbrucku; transkribus.eu). Tento zdarma dostupný nástroj slouží k automatickému rozpoznávání textu (OCR) a uživatelé jej ocení zvláště u starších děl, sázených hůře čitelnými fonty, nebo v případě ručně psaných textů, které se aplikace musí doslova naučit číst. Toho lze dosáhnout kombinací ručního přepisování části textu, strojového učení a umělé inteligence. Workshop s programem Transkribus vzbudil značnou odezvu nejen mezi kolegy knihovníky, ale i u přítomných zájemců z řad lublaňské odborné veřejnosti.

Právě kontakty s místními odborníky a institucemi tvoří přidanou hodnotu každého podobného setkání. Součástí programu bývají exkurze do knihoven a nabízí se i příležitost poznat kulturu různých evropských měst. Návštěva Lublaně ve mně osobně zanechala silný dojem, o který nechci připravit ani čtenáře Duhy.

Začněme u zdejší Národní a univerzitní knihovny. Tato čtyřpodlažní budova, dokončená v roce 1941, je národní ikonou a společně se Zacherlovým palácem ve Vídni a Kostelem Nejsvětějšího srdce Páně v Praze patří mezi vrcholná díla architekta Jože Plečnika. Plečnik navrhl kromě samotné budovy také zařízení včetně stolů, židlí, lamp a velkých lustrů. V celém tomto mistrovském díle se snoubí moderna s antickým tvaroslovím a již zvenčí je patrné, že se zde nesetkáváme s čistě účelovou architekturou. Knihovna nás upoutala již svou fasádou a vstupem, ale to nejlepší mělo teprve následovat. Vystoupali jsme po monumentálním schodišti z černého mramoru a prošli pompézní sloupovou síní. Poté jsme již vstoupili do velké studovny s klasickým nábytkem a obrovskými okny na západní i východní straně. Budova je doslova protkána symboly, metaforou je i stoupání po temném schodišti směrem za světlem vycházejícím z velké studovny na konci cesty. Jistá míra neúčelnosti a nákladnosti stavby byly častým terčem kritiky již od zveřejnění návrhů. Plečnik ale vnímal knihovnu jako koncept a hodnotu, jako nepostradatelnou součást moderních demokracií, chrám vědění a moudrosti, jako pozvání do světa vzdělanosti a kultury. A proto vybudoval chrám.

Pokud jde o praktický provoz knihovny, zaujal nás důmyslný rezervační systém studijních míst, všudypřítomný vstup na kartu či automaticky otevírané dveře. Kromě hlavní studovny je k dispozici také prostor pro skupinové studium, studovna periodik a počítačová studovna. Knihovna se 137 zaměstnanci svým čtenářům (10 tisíc) může nabídnout celkem 326 studijních míst a 2,8 milionu jednotek.

Silný dojem ve mně nakonec zanechala celá Lublaň – jako zatím žádné jiné město. Významně se na tom podepsal zmíněný Jože Plečnik, s jehož dílem jsem se mohl podrobněji seznámit i při návštěvě domu, ve kterém mistr tvořil. Zde jsem si potvrdil dojem, že Lublaň jako celek lze pokládat za umělecké dílo ve smyslu urbanistické kompozice. A že je to skutečně jedno z mála měst na světě, které nese tak výrazný otisk jedné osoby. Plečnik pracoval se schématem ulic, vodního toku či zelených ploch, postavil několik obrovských paláců, ale jeho rukopis je znát i v detailech, jako jsou typické mosty, sloupoví, lampy či lavičky. Během krátké návštěvy jsem toho však stihl vidět jen málo, ale přiznávám, že z Plečnikovy Lublaně si s sebou kromě užitečných informací a kontaktů odvážím i touhu vrátit se.

Právě ve chvíli, kdy píšu závěr tohoto textu, se dozvídám, že navazující projekt eBooks-On-Demand-Network Opening Publications for European Netizens (EODOPEN), do kterého je zapojena část stávajících členů včetně MZK, byl schválen a bude finančně podpořen. Jeho cílem je zlepšit dostupnost děl 20. století v digitální podobě. Součástí budou také workshopy zaměřené na vyjasňování autorskoprávních závazků. Můžeme se tedy jen těšit na navazující spolupráci a samozřejmě i na nová setkání. Za každým podobným projektem stojí velké množství administrativy, ale možnost spolupracovat na evropské úrovni a přitom třeba i trochu poznávat evropská města za to určitě stojí.

Fotografie: 

Na_schodech.jpg

ucastnici.jpg