Zkušenosti s digitální knihovnou v Hradci Králové

Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové používá systém Kramerius pro zpřístupnění a správu digitalizovaných materiálů již od roku 2006. Od té doby se systém neustále vyvíjí, a to jak svými funkcemi, tak svým uživatelským rozhraním. Systém Kramerius nám umožňuje snadno prezentovat digitalizované dokumenty našim čtenářům. Těm nabízíme dokumenty digitalizované jak vlastními silami oddělení digitalizace, tak dokumenty digitalizované službou. Digitální knihovna SVK HK v současnosti obsahuje více než 3100 monografií a necelých 300 periodik. Digitalizujeme dokumenty, které se vztahují ke Královéhradeckému kraji, tedy díla autorů či o autorech, kteří se v kraji narodili či zde část života působili, stejně jako periodika, která na území kraje vycházela. Z hlediska časového vymezení se zaměřujeme na díla vydaná od začátku devatenáctého století do roku 1950. Jejich značnou část už totiž čtenářům kvůli stáří či historické hodnotě nemůžeme půjčovat absenčně. Zpřístupnění těchto materiálů pak digitální knihovnu činí pro čtenáře velmi atraktivní, navíc díky kvalitním textovým přepisům OCR je možné v knihovně fulltextově vyhledávat. I díky tomu jde o jeden z nejvyužívanějších elektronických zdrojů, které naše knihovna svým čtenářům poskytuje.

Že je o digitální knihovnu mezi čtenáři zájem ukazují i statistiky návštěvnosti. Pro ilustraci jen pár čísel od počátku roku: nejnavštěvovanější monografie, „Krkonoše a Jizerské hory“, byla zobrazena více než 800x, dalších devět nejžádanějších knížek bylo prohlédnuto více než 500x. Nejžádanější periodikum, Od Kladského pomezí, si čtenáři zobrazili více než 6 000x. Jde o zájem, který by fyzické svazky nebyly schopné pokrýt. Ačkoliv jsme rádi, že se knihovně daří poskytnout čtenářům novou a zajímavou službu, jsou zde i problémy. Tím hlavním je, že kvůli autorskému zákonu nemůžeme veřejně zpřístupnit všechna díla, která bychom chtěli. Přísné podmínky nám říkají, že před uveřejněním musí uplynout mnoho desítek let od vydání i smrti všech autorů. Do té doby můžeme tedy většinu obsahu zpřístupnit pouze na vyhrazených počítačích v knihovně, jen menší část obsahu si mohou čtenáři přečíst i z domova. Podíl veřejně přístupných děl lze navýšit dvěma způsoby. Tím prvním je důsledná kontrola roků úmrtí u všech autorů u každé digitalizované publikace, čímž získáme přehled o tom, kdy můžeme dílo plně zpřístupnit. Druhým způsobem je upřednostnit při digitalizaci materiály, od jejichž vydání či úmrtí autorů uplynula dostatečně dlouhá doba a proto je můžeme bezpečně zveřejnit. Vynaložené úsilí nám ale přináší výsledky. Statistiky návštěvnosti nám rostou tím rychleji, čím více je k dispozici veřejně dostupných dokumentů. U dokumentů dostupných pouze na vyhrazených počítačích v budově knihovny je zájem čtenářů velmi malý. Díky tomu jsme zjistili, že digitální knihovna je atraktivní především pro ty, kteří do knihovny fyzicky nechodí.

Práce s digitální knihovnou je jednoduchá a pro moderního člověka intuitivní, přesto se však nedá spoléhat na to, že na všechny její funkce přijdou čtenáři sami. Je proto vhodné organizovat kurzy pro čtenáře i zaměstnance, kde se naučí efektivně vyhledávat potřebné informace a využít všechny dostupné funkce. Jelikož se některé funkce systému s časem mění a po několika letech se mění i uživatelské rozhraní, nabízí se tyto kurzy periodicky opakovat. Zkušenosti našich čtenářů a badatelů ukazují, že jde o nástroj velmi užitečný, práci s ním je ale potřeba podpořit cíleným vzděláváním.

Digitální knihovna je užitečný nástroj, který přináší knihovnám možnost prezentovat své fondy i jiné skupině čtenářů než jsou ti, kteří si do knihovny chodí běžně půjčovat knížky. Jde o službu žádanou, která se však potýká s problémy především díky restriktivnímu autorskému zákonu. Jakmile se ale na ně podaří najít odpověď, jde o užitečný způsob přitáhnutí pozornosti těch, kteří jinak služeb knihovny příliš nevyužívají.