Spisovatelé z Moravy a Slezska

Olomoucký literární historik a teoretik František Všetička (1932) už má na svém kontě dvě desítky knižních titulů. Převažují mezi nimi práce věnované kompoziční výstavbě literárního díla (Kompoziciána, 1986; Stavba prózy, 1992; Stavba básně, 1994; Stavba dramatu, 1996; Podoby prózy, 1997; Dílna bratří Čapků, 1999; Tektonika textu, 2001; Kroky Kalliopé, 2003; Možnosti Meleté, 2005), ale tvoří je i monografie (Václav Říha, 1964; Josef Štefan Kubín, 1980; Jakub Arbes, 1993), biografické romány (Před branami Omegy, 1995; Daleký dům, 2001) či překlady z polštiny (Jan Pyszko: Puklá pečeť polibku, 1998). V roce 2002 Všetička vydal knihu nazvanou Olomouc literární, v níž přiblížil spisovatele, kteří v tomto městě zanechali své stopy. Podobně zkoncipoval i soubor, jemuž dal název Morava a Slezsko literární (Nakladatelství J Vacl, Olomouc 2009, 208 stran, ISBN 978-80-904149-2-1).

Kromě stručného úvodního slova do něj zařadil jednapadesát textů, přičemž každý z nich ilustroval fotografií a nadto vytvořil samostatnou fotografickou přílohu. Sám tyto texty pokládá za fejetony, avšak jde o velmi rozmanité útvary, byť namnoze obsahující různé fejetonistické prvky. Rozličné jsou též evokované literární osobnosti. Představují je spisovatelé několika národností, známí i méně známí a zapomenutí, často mající jen regionální význam. Jsou tu však zařazeni i zástupci jiných profesí.

V jednotlivých kapitolách Všetička osvětluje například vznik románu K. J. Beneše Kouzelný dům (1939), vztah Jakuba Demla a Pavly Kytlicové, přerovské působení Jiřího Mahena, jakož i životní osudy a tvorbu Antala Staška, Růženy Svobodové, Jiřího Sumína (vlastním jménem Amálie Vrbové), Josefa Merhauta, Františka Kožíka, Miroslava Hanuše, Jaromíra Tomečka, Hermy Svozilové-Johnové či Josefa Strnadela. Obdobně přibližuje autora povídek o „lidech kočovných“ Josefa Uhra, tvůrce historických próz Čeňka Kramoliše, Jindřicha Spáčila a Františka Neužila, spisovatelky inspirované folklorem Ludmilu Hořkou a Helenu Salichovou, valašského prozaika Metoděje Jahna nebo autorku triviální literatury Anuši Mittenhubrovou. Vedle povýtce zapomenutých postav Václava Voborníka, Ferdinanda Karafiáta a Emiliána Glocara neopomíjí ani folkloristicky orientované autory Martina Strouhala a Bohumíra Štégera, dlouhověké spisovatele Jana Drozda, Josefa Sedláka a Jaroslava Směju-Lončara, ba ani naše současníky Zdeňka Janíka, Romana Ráže a Richarda Sobotku.

Je třeba ocenit, že si všímá i tvůrců dalších národností, spjatých s územím Moravy či Slezska. A tak v jeho knize figurují Marie von Ebner-Eschenbachová, Joseph von Eichendorff, Robert Musil, Roda Roda (vlastním jménem Alexander Friedrich Rosenfeld), Charles Sealsfield (vlastním jménem Karl Postl), Ernst Sommer, Maria Stona (vlastním jménem Marie Scholzová, rozená Stonawski) a také polští básníci Władysław Młynek s Janem Pyszkem. Další kapitoly dotvářejí portréty překladatelů O. F. Bablera a Miloslava Uličného, historika Bořivoje Čelovského, přírodovědce a fejetonisty Jana Kořínka, přítelkyně Otokara Březiny Emilie Lakomé, orientalisty Jana Rypky a slovenského výtvarníka Marka Trizuljaka. Slováků je zde ovšem vícero: běží o osobnosti 19. století J. M. Hurbana, Daniela Slobodu a Juraje Slotu. A nakonec zmiňme literárního historika Drahomíra Šajtara, v jehož charakteristice Všetička akcentuje pozornost soustředěnou na zapomínané a přehlížené literáty, čímž bezděky charakterizuje i část svého odborného zaměření.

Celkově do své nové knihy promítl nejenom mnoho poznatků z literatury různé ražby, nýbrž i z osobních kontaktů, návštěv evokovaných míst a cest. Řadou detailů dokreslil profily vybraných osobností a jejich sepětí s moravskými nebo slezskými lokalitami, takže zároveň napsal svébytného průvodce (z tohoto hlediska, ale i vzhledem k obsahové různorodosti jednotlivých kapitol měl text svého díla tematicky rozčlenit). Může tak oslovit studenty a učitele češtiny, knihovníky i všechny ostatní zájemce o literaturu a kulturní historii.