Právní poradna: povinnost mít v prostorách knihoven hasicí přístroje

Městská knihovna s řadou poboček v jednotlivých městských částech se dozvěděla, že z důvodu provozování veřejného prostoru musí všechna tato místa vybavit hasičskými přístroji a příslušnými zprávami. Vzhledem k tomu, že se jedná o nemalou investici, rádi by věděli, zda existuje z jejich strany skutečně povinnost vybavit svůj prostor tímto způsobem a pokud ano, kdo má náklady s tímto spojené uhradit.

Tuto otázku řeší více právních předpisů, přičemž pro každou knihovnu mohou z těchto předpisů vyplývat jiné povinnosti. Z tohoto důvodu je možné tuto problematiku rozebrat pouze v rovině teoretické úpravy dle zákonů, a není možné na ni odpovědět konkrétně ve vztahu k určité knihovně.

Dle § 2 odst. 2 z.č. 133/1985 Sb. o požární ochraně právnické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán. Dle tohoto ustanovení tak kterákoliv knihovna, která je samostatnou právnickou osobou, je povinna plnit povinnosti na úseku požární ochrany. U knihoven, které nejsou samostatnou osobou (např. knihovny jako součást obce, kulturního zařízení, atd.), plní tuto povinnost ta osoba, jejíž jsou součástí. Následující rozbor se v tomto případě vztahuje na tuto osobu.

Dle § 5 odst. 1 písm. a) z.č. 133/1985 Sb. jsou knihovny jako právnické osoby povinny obstarávat a zabezpečovat v potřebném množství a druzích požární techniku, věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení se zřetelem na požární nebezpečí provozované činnosti a udržovat je v provozuschopném stavu. Dle tohoto ustanovení bez ohledu na to, jaké požární nebezpečí v té které knihovně hrozí, je každá knihovna povinna si obstarat požární techniku, kterou jsou minimálně hasicí přístroje, protože dle vyhlášky č. 246/2001 Sb. o požární prevenci je hasicí přístroj (přenosný, přívěsný a pojízdný) tím nejjednodušším prostředkem (vyhláška pak stanoví další, které jsou složitější). Konkrétní rozsah hasicích přístrojů je uveden níže.

Dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 246/2001 Sb. o požární prevenci množství, druhy a způsob vybavení prostor a zařízení právnických osob věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními vyplývá z požárně bezpečnostního řešení stavby, nebo z obdobné dokumentace, která je součástí projektové dokumentace ověřené stavebním úřadem podle zvláštního právního předpisu nebo je stanoveno v jiném právním předpisu.

Dle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 246/2001 Sb. množství, druhy a způsob vybavení prostor a zařízení právnických osob věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními stanovené podle odstavce 1 může být rozšířeno (např. na základě schváleného posouzení požárního nebezpečí nebo stanovení podmínek požární bezpečnosti).

Dle § 2 odst. 5 vyhlášky č. 246/2001 Sb. v prostorách a zařízeních právnických osob, u nichž nebylo stanoveno množství, druhy a způsob vybavení věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními podle odstavce 1 nebo 2, popřípadě nelze-li toto prokázat, se zabezpečují a instalují alespoň

• a) na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu přenosné hasicí přístroje obsahující hasivo s celkovou hasicí schopností 8, nejméně 13 A (pro požáry látek v tuhém stavu, zejména organického původu, jejichž hoření je obvykle provázeno žhnutím), nebo
• b) na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu přenosné hasicí přístroje s celkovou hasicí schopností nejméně 70 B (pro požáry hořlavých kapalin nebo hořlavých látek přecházejících do kapalného stavu), nebo
• c) pokud nejsou na typových štítcích hasicích přístrojů uvedeny hodnoty jejich hasicí schopnosti, jeden přenosný hasicí přístroj na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu, přičemž jmenovité množství náplně hasicího přístroje musí odpovídat nejméně některé z těchto hodnot: 9 litrů vody, 6 litrů vodního roztoku pěnidla, 6 kg halonu nebo jiného ekvivalentního hasiva, 6 kg hasicího prášku nebo 5 kg oxidu uhličitého (CO2).

Dle § 2 odst. 6 vyhlášky č. 246/2001 Sb. v případech, kdy počet přenosných hasicích přístrojů odpovídá požadavkům podle odstavce 5, ale hasicí přístroje nejsou dostupné pro celou posuzovanou plochu (např. stavební rozdělení prostoru na více dispozičně nepropojených místností) nebo nelze použít pouze jeden druh hasiva, instaluje se nejméně jeden přenosný hasicí přístroj pro každý takto oddělený prostor nebo nejméně jeden přenosný hasicí přístroj s potřebným druhem hasiva.

Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodování, jaké přístroje a kolik, je stanoveno v:

1. Požárně bezpečnostním řešení stavby (dále jen PBŘ).
2. Pokud mimo PBŘ existuje rozšíření požadavků na přístroje v dalším dokumentu vydaném orgánem státní správy, pak nejen v PBŘ, ale i v tomto dalším dokumentu.
3. Není-li PBŘ, pak v jiném dokumentu vydaném orgánem státní správy.
4. Není-li PBŘ ani jiný dokument orgánu státní správy, řídí se druh a počet zařízení § 2 odst. 5 vyhl. č. 246/2001 Sb. písm. a) až c).
5. Není-li PBŘ, ani jiný dokument státní správy a nelze se řídit ani § 2 odst. 5 vyhl. č. 246/2001 Sb., pak § 2 odst. 6 vyhl. č. 246/2001 Sb. musí být minimálně 1 přenosný hasicí přístroj zde popsaného druhu.

Povinen hradit náklady na tyto přístroje má právnická osoba, která provozuje činnost v předmětných prostorách, tedy je-li knihovna samostatnou právnickou osobou, pak knihovna; je-li součástí jiné právnické osoby, pak tato jiná osoba. Dále je nutné upozornit, že každá knihovna musí dále zvážit dle § 4 odst. 1 z.č. 133/1985 Sb. podle míry požárního nebezpečí provozované činnosti, do které kategorie požárního nebezpečí spadá, protože v závislosti na této kategorii právní předpisy ukládají právnickým osobám další povinnosti.

Rozbor těchto povinností a rozbor kategorií požárního nebezpečí však není otázkou právní ale odbornou, která vyžaduje stanovisko požárně bezpečnostního technika pro konkrétní knihovnu, proto se jím tento článek nezabývá.