Koncert prvních vět

„Všechny šťastné rodiny jsou si navzájem podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná svým způsobem.“

Tímto citátem začala Tereza Nakládalová burzu nápadů, která se konala na závěr projektu Školní čtenářské kluby na II. stupni základní školy. Někteří poznali, že přečtená věta pochází ze slavné ruské prózy. Méně čtenářů znalo: „Eh bien, mon prince, tak Janov a Lucca už jsou jen údělná panství rodiny Buonaparte.“ Taktéž část známého románu. Obě citace se nacházejí na velmi podstatném místě v knize – jsou jejími prvními větami. První věta často rozhodne o tom, zda knihu budeme číst dál, nebo ji odložíme, může být tím, jak píše Thomas Foster v knize Jak číst literaturu jako profesor, čím je čtenář sváděn ke čtení… Jaké to jsou knihy, které se nás pokoušejí zlákat k tomu, abychom s nimi trávili čas?

Tereza pokračovala v otázkách, přečetla několik prvních vět z knih, které děti ve čtenářských klubech četly nejčastěji, i z těch, které na své čtenáře teprve čekají. Na účastnících pak bylo uhodnout, do které ze skupin ten který úryvek patří.

Ale to vše byla příprava na koncert prvních vět. Každý, kdo si přinesl vlastní knihu, mohl do ticha přečíst text, jímž začíná. Znamenalo to naslouchat, až dozní poslední tón hlasu předchozího čtenáře, hledat správný okamžik pro přečtení vlastního úryvku… na závěr, po chvíli ticha, kdy jsme nechávali doznít přečtená slova a zároveň bylo zřejmé, že již nikdo číst nechce, se rozburácel mohutný potlesk. Potlesk knihám, jejím čtenářům i půvabu okamžiku.

A pokud chcete vědět, které knihy se ve čtenářských klubech četly nejčastěji, doporučujeme nově vydanou publikaci S knihou po škole II, v níž kromě zmíněného seznamu oblíbených i nedočítaných knih najdete i výsledky výzkumu dopadu čtenářských klubů na své členy. Kniha je k dispozici i v elektronické podobě na této adrese.