Budoucnost knihoven

Úvod

V souvislosti s nedávnými událostmi – ať už s politickou kauzou změny vedení ÚKR nebo se stoletým výročím schválení prvního knihovního zákona – se jistě řada z nás zamyslela nad tím, jak by vlastně mohla vypadat budoucnost knihoven. Představy mohou být různé. Knihovny se promění na muzea knih, kde bude hlavním cílem ochrana tištěného fondu. Nebo vzniknou komunitní centra, kde písemné zdroje ustoupí lidem, kteří zde budou sdílet informace, názory i zkušenosti. Může se ale stát, že knihovny jako instituce úplně ztratí pro společnost význam a zaniknou. Anebo budou něčím úplně jiným. Scénáře, příčiny i důsledky mohou být velmi rozmanité a je nemožné je všechny popsat. Když jsme byli osloveni redakcí časopisu Duha, abychom se zamysleli, jak by podle nás mohla budoucnost knihoven vypadat, začali jsme rozvíjet diskuzi na toto téma. Rozhodli jsme se, že se pokusíme o pozitivní pohled na to, jak by knihovny mohly vypadat, pokud budou chtít. Zároveň je třeba zdůraznit, že musí být naplněny vnější i vnitřní faktory, které jim to umožní. Jsme si vědomi toho, že ideální svět neexistuje a ne všeho bude jednoduché dosáhnout, ale bez snů a idealizovaných představ nemůže dojít k jejich naplnění.

Vzhledem k rozsahu článku jsme se rozhodli přesněji vymezit některé vstupní parametry. Omezili jsme se na základní knihovny fungující v městech a obcích od úrovně krajů níže. Aby nešlo jen o futuristickou vizi, stanovili jsme si, že popisujeme knihovny fungující v roce 2030, tzn. změny by se měly stát v průběhu deseti let. Na základě těchto vstupních parametrů jsme se zamysleli nad čtyřmi oblastmi v knihovnách – prostor, tradiční služby a proces pro jejich zajištění, elektronické služby a vzdělávání uživatelů a knihovníků. V závěru bychom se pak pokusili o pohled na knihovny zvnějšku, tedy jak je vnímá společnost a jejich uživatelé.

Prostory a služby

Pokud se řekne knihovna, představíme si budovu plnou knih. Tato představa je však již přežitá a knihovny kromě půjčování nabízejí velké množství dalších služeb, ke kterým potřebují vhodné prostory. S rozvojem myšlenky komunitní knihovny se ukazuje, že prostory v knihovnách nejsou vždy pro tento účel vhodné. Chybí prostory pro setkávání, rozlišení na hlučné a tiché studovny, často nelze kvůli rozvržení ani realizovat více akcí nebo aktivit najednou a skloubit je přitom s provozem. K dispozici vždy není ani vhodné technické a prezentační vybavení. Přitom koncept komunitní knihovny by měl klást důraz na sebevzdělávání, týmové studium, setkávání lidí se stejnými zálibami a potřebami, podporu diskuze a kulturního rozvoje. Tomu samozřejmě musíme přizpůsobit prostory. Při navrhování knihoven ve světě se stále více prosazuje koncept tří zón, který obsahuje vítací zónu, kde se dějí různé akce, není zde potřeba registrace a zároveň tato zóna slouží jako prostor pro získávání nových čtenářů, kdy je zaujmeme nějakou akcí nebo výstavou. Uživatel získá potřebu podívat se, co knihovna dále nabízí. Druhá zóna je již komornější a jsou zde k dispozici fondy a výpůjční pult, kde dochází k hlavnímu kontaktu s knihovníkem. Třetí zóna je klidová a slouží ke studiu, ale lze ji kombinovat i s odhlučněnými týmovými studovnami. Ve všech třech zónách musí být kladen důraz na komfort a je třeba je vhodně vybavit technikou. Třeba týmové studovny by měly disponovat počítačem a prezentační technikou. Pokud bude skupina studentů pracovat na nějakém týmovém projektu, pak si potřebuje dělat zápisky, sdílet společně zajímavé dokumenty a v neposlední řadě třeba i společně tvořit text. K tomu mohou využít interaktivní tabuli, případně velké dotykové obrazovky s PC zabudované ve stolech s možností přístupu k internetu, kde si uživatelé nasdílejí stejný dokument a pracují na něm společně. Samozřejmostí je pak připojení vlastního notebooku a přístup na Wi-Fi. Zprovoznění techniky by měl zvládnout i naprostý začátečník. Prostředí a technické vybavení musí podporovat spolupráci a kreativitu, nesmí však být bariérou při komunikaci.

Diskutované jsou kavárny uvnitř studoven. Na jednu stranu v nich může dojít k poškození dokumentů, ale jednoznačně uživatelům zvyšují komfort služeb a podporují komunitní funkci. Pro uživatele může být zajímavé navázání na služby v okolí. Jako příklad uveďme Knihovnu Varšavské univerzity, která je situována do komplexu, kde jsou k dispozici obchod, kavárna, pošta a další běžné služby. Tyto multifunkční budovy mohou být zajímavé nejen ve velkých městech, ale zejména v menších obcích a na venkově, protože občané mají všechny služby kumulované na jednom místě. Mohlo by to přispět ke vzájemné spolupráci mezi institucemi a k realizaci společných projektů. Samozřejmostí je pak navázání na dopravní infrastrukturu a dostatek parkovacích míst.

Stále větší význam bude hrát virtuální prostředí. Lidé nemusí chodit do knihoven, ale přesto využívají jejich služby v elektronické podobě. Je ekonomicky nemyslitelné, aby každá knihovna budovala vlastní online nástroje a samostatně digitalizovala vlastní fondy. Velkou příležitostí je budování centrálních služeb jako je portál Knihovny.cz, Digitálniknihovna.cz nebo Získej. Tyto služby umožní lépe využít potenciál knihoven, zpřístupní kvalitní služby i menším knihovnám a v neposlední řadě umožní sjednotit služby a snad i vytvořit jednotný systém knihoven, který bude pro uživatele transparentní. Důraz bude kladen na kurátorskou roli, protože jedním z hlavních úkolů knihoven zůstává pomoc při vyhledávání informací a zdrojů pro uspokojování informačních potřeb uživatelů. Je otázkou, zda k tomu stačí vyhledávací systém, jenž dokáže vracet kvalitní výsledky nebo jej doplní i odborníky vytvářené portály zaměřené na určitá témata, události či osobnosti. Na takových rozcestnících by uživatel rychle získal přehled o tom, jaké jsou v dané oblasti stěžejní zdroje, kdo na dané téma publikuje nebo jaké instituce na dané téma nejvíce vydávají publikace.

Důležité bude umožnit uživatelům přístup k plným textům. Zde je třeba vyvinout ještě větší aktivitu při vyjednávání s autory, ministerstvem a kolektivními správci, aby se našel model, jak podporovat vznik informací a zároveň je šlo jednoduše šířit široké veřejnosti, ideálně přímo na koncová zařízení uživatelů. Minimálně je potřeba najít cesty, jak zpřístupnit výsledky digitalizace. Prvním úspěchem bezesporu bude zpřístupnění děl nedostupných na trhu, které v současnosti připravuje Národní knihovna ČR.

Chceme-li propojovat služby, je nezbytné dodržování standardů. To je v současnosti problém zejména u bibliografických záznamů, kde se projevuje “lidová tvořivost” knihovníků. Pro provoz centrálních služeb je nezbytné, aby knihovny sjednotily postupy a ideálně přebíraly záznamy ze Souborného katalogu ČR. Knihovníci musí radikálně změnit své uvažování a přemýšlet nad tím, že jejich uživatelé nejsou jen lidé v jejich okolí, ale jsou jimi všichni občané ČR. Zde pak můžeme mluvit o tom, že knihovny jsou veřejné instituce přístupné všem. Služby knihoven jsou v současnosti málo známé. Obvykle jsou zúžené pouze na půjčování knih z dané pobočky. Lidé nemají ponětí o meziknihovních službách, databázích a online zdrojích a jen pomalu si všímají knihoven jako kulturních a vzdělávacích center. Chtějí-li knihovny uspět na informačním trhu, bude nutné sjednotit a zjednodušit služby. Zavést jednotné procesy. Usnadní se tím i vývoj knihovních systémů, protože je nebude nutné přizpůsobovat jednotlivým institucím. Realizovat tuto vizi nebude jednoduché, ale je třeba si uvědomit, že bez toho se mohou knihovny propagovat na centrální úrovni pouze v obecné rovině a ne na konkrétní služby, protože je má v současnosti každá knihovna i pobočka jiné, což platí i o cenách a poplatcích.

Stále větší roli v řízení knihoven budou hrát statistiky a datamining. Pro správné rozhodování potřebujeme data a jejich správnou interpretaci. K tomu je nutné vhodné technické vybavení. Pomocí bezpečnostních bran můžeme orientačně sledovat počty návštěvníků ve studovně. Využít lze však i sofistikovanější zařízení jako jsou kamery s detekcí osob, kdy přesně vidíme přesný počet návštěvníků ve studovnách, ale lze také sledovat, kterou část knihovny nejvíce využívají, jaká je naplněnost studoven v určitých časových intervalech apod. Určitě je nutná anonymizace, nicméně tímto způsobem se můžeme dostat k přesnějším datům. Ta lze dobře využít při jednání se zřizovatelem o financích a podpoře knihovny, při komunikaci vůči uživatelům nebo s médii. Koncept library advocacy se postupně prosazuje i u nás a bez kvalitních dat jej není možné realizovat. Statistiky a data ze systémů lze využívat i v jiných oblastech. Za všechny jmenujme např. koncept data driven acquisition[1].

Jako poslední trend bychom zmínili myšlenku otevřené knihovny. Ta je postavena na tom, že knihovna funguje i bez knihovníků a lze do ní přistupovat i mimo jejich pracovní dobu. To lze samozřejmě zajistit pouze díky technologiím (kamery, RFID selfchecky a biblioboxy, vstupy na čipy, automaticky zapínané topení, světla, klimatizace, případně další prvky Internetu věcí). Neznamená to, že bychom knihovníky propustili a provoz postavili na technice a umělé inteligenci. Spíše jde o to, že v pracovní době poskytuje personál všechny služby a po uzavření knihovny se registrovaným uživatelům otevírá možnost využívat prostory např. pro setkávání, samostudium nebo pro samoobslužné půjčení či vracení dokumentů. Tento koncept funguje v různých zemích, nejvíce pak v irských nebo severských knihovnách. Stěžejní je prostřednictvím technologií zajistit vstup do prostor studoven, bezpečnost a komfort uživatelů, poskytnutí základních služeb a v neposlední řadě zabránění krádežím techniky a ve fondech. Otevřené knihovny hrají důležitou roli při prosazování komunitní funkce knihoven, protože ještě více otevírají své prostory.

Vzdělávání

Jednou ze služeb knihovny je již nyní vzdělávání a to nejen informační. Knihovny nabízí třeba kurzy ručních prací nebo akce pro houbaře. Nejedná o nic špatného. Naopak jde o krok k myšlence komunitního centra. Vždy je ale nutné se zamýšlet nad potřebami uživatele. Knihovna má nabízet akce a aktivity, které jsou pro uživatele přínosné a pomohou k jeho rozvoji. Určitě se do toho může promítat pohled knihovníků, ale skladba vzdělávacích akcí musí vycházet z požadavků uživatelů. Na seminářích k tvorbě dotazníků, které pořádala spoluautorka tohoto textu, se nejednou objevil názor knihovníků, že navrhovaná akce by byla pro jejich uživatele zajímavá a přínosná, ale raději se jich na to nebudou ptát, protože by jim ji sami nenabídli. Důvodem bývá obvykle fakt, že danou problematiku nikdo z učících knihovníků neovládá, a na externisty nemají finance. Jako další argument zaznívá, že téma nepovažují za důležité, aniž by si na své cílové skupině ověřili, zda by pro ni nějaký přínos nebyl. Knihovník ví přece nejlépe, co jeho uživatelé potřebují. Vždyť už to dělá dlouho. Tento přístup musíme změnit a více se uživatelů ptát na jejich potřeby a očekávání nejen od vzdělávacích aktivit, ale také od služeb knihoven. Je třeba si uvědomit, že jen málokdo má zájem si rozšiřovat obzory ve všech směrech, které se nabízí, i když nevidí, k čemu přesně by sám dané poznatky využil. Témata akcí v knihovnách se neomezují pouze na literaturu, natož jen na tu klasickou, čímž nemyslíme, že by taková akce nemohla být kvalitní a zajímavá. Knihovny již ve spolupráci se základní školou ukazují svou nabídkou lekcí mladým uživatelům a tím jim dávají najevo, že mohou naplňovat jejich potřeby nejen v rámci školní výuky literatury, ale třeba i kurzy hodnocení informací, informační bezpečnosti nebo mediální výchovou.

I když knihovny v naší vizi mohou disponovat více prostředky než nyní a bylo by to určitě příjemným bonusem, není to pro oblast vzdělávacích služeb nezbytné. V zahraničí a částečně i u nás již funguje model, kdy lektory jsou třeba odborníci z místní komunity, kteří se rádi podělí o své znalosti a zkušenosti, často i bez nároku na honorář. Pro akce, které vedou, potřebují od knihovny jen zájem a organizační pomoc, kam patří technické a materiální prostředky nebo propagace. Knihovna dává k dispozici své prostory a obsah akce si již vytváří členové komunity sami pro sebe.

Aby knihovna budoucnosti mohla fungovat tak, jak bylo popsáno výše, je nezbytné kromě nadšení knihovníka také jeho celoživotní vzdělávání. Knihovny budou v rámci svých procesů i služeb využívat stále nové moderní technologie, pokrok ale probíhá i v netechnických sférách činnosti knihovny, např. mění se didaktické postupy v rámci výuky dětí a dospělých. Celoživotní vzdělávání bude probíhat zejména na dvou úrovních – sdílení dobré praxe, kdy předávat zkušenosti budou knihovníci z praxe s podporou knihovnických organizací, a výuka nových trendů, které se ujmou odborníci na danou oblasti, zejména pedagogové z knihovnických škol v ČR. Vždyť jejich učící praxí je právě udržovat si přehled ve vývoji a novinkách, které se ještě do české knihovnické praxe nedostaly. V naší pozitivní vizi konečně dojde k překonání nepochopení a předsudků ze strany praxe i škol a bude funkční systém profesního knihovnického vzdělávání založený na vzájemné spolupráci a diskuzi.

Postavení knihovny ve společnosti z pohledu uživatelů

Určitě bychom si všichni přáli, aby knihovny budoucnosti byly instituce, které bude společnost považovat za hodnotné, užitečné a cenné. Instituce, v nichž budou zaměstnáni odborníci, jejichž práce bude dostatečně oceněna a to nejen finančně. Věříme, že by takové být mohly. To ale jen za předpokladu, že se změní a nebudou čekat, až si lidé konečně všimnou toho, co pro ně dělají. Jakkoli jsou fondy důležitou složkou knihoven, není to jen o nich. Je neoddiskutovatelné, že je třeba učit naše uživatele práci se zdroji, odkazovat je na zajímavou literaturu, která bude sloužit k uspokojení jejich informačních potřeb. Být průvodci informacemi. Je však třeba zaměřit se i na online prostředí a věnovat se také informačnímu vzdělávání a podpoře komunitní role knihoven. Musíme více reflektovat zájem společnosti, snažit se pochopit její očekávání a jít těmto potřebám vstříc. Bez toho lidé nedocení knihovny a nepochopí jejich význam pro společnost.

Má smysl udržovat při životě knihovnu, jejíž služby nikdo nevyužívá? Taková knihovna jen poškozuje jméno ostatních. Ve společnosti občas zaznívá názor, že nemá smysl plošně zvyšovat platy v knihovnách. Ty schopné si na provoz a služby dokáží získat prostředky jinak, například z projektů nebo i od zřizovatele, který ocení, co pro občany dané lokality knihovna dělá. A je nezanedbatelné množství knihoven, kam chodí pracovníci, protože mají rádi knížky a vlastně ani nechtějí, aby je od nich někdo rušil, nebo si je půjčoval, protože by je mohl poškodit. Pokud se někdo setká s knihovnou tohoto typu, často už nemá zájem využít jinou, i když může být jiná. Jen těžko pak můžeme změnit pohled společnosti na knihovny.

Knihovny měly velkou příležitost ke změně své role a názoru společnosti na ně v době, kdy nabízely zdarma internet pro všechny, kdy tato technologie byla pro uživatele špatně dostupná. Mohli jsme ukázat, k čemu lze internet využít a jak jej využívat v práci, pro chvíle odpočinku nebo pro sebevzdělávání. Tuto šanci jsme dostatečně nevyužili. Další možností je aktuální proměna na komunitní centra. Je otázka, pokud ani tuto druhou šanci nevyužijeme, jestli přijde nějaká další. Příležitost získat zpět svou důležitost a respekt společnosti tady stále je. Je však na nás, knihovnících, zda ji dokážeme využít.

Závěr

Na závěr alespoň něco optimistického. Již dnes existují knihovny, které se o změnu pokoušejí a daří se jim to. Stále máme ve svých řadách schopné lidi, jimž jde o budoucnost knihoven. Je na čem stavět, jen musíme chtít. A snad se i tento článek stane impulsem pro ty knihovny, které třeba jen neví jak dál, a přemýšlejí, jakou cestou se vydat.

Pavla Kovářová se v rámci studia specializovala na informační bezpečnost se zaměřením na sociální aspekty, v tomto tématu pokračuje i po obhájení dizertační práce. Její zaměstnání na KISK FF MU ji přivedlo k souvisejícím tématům, mezi které patří informační a datový management, právo a politika při práci s informacemi, informační gramotnost a vzdělávání nebo metodologie výzkumu v ISK. V těchto tématech se věnuje přednáškové a publikační činnosti, především opřené o její výzkumné aktivity. V současnosti je tato činnost utlumena (ale ne přerušena) mateřskou dovolenou.

Martin Krčál v současnosti vede Odbor vývoje v Moravské zemské knihovně, kde má na starosti zejména rozvoj portálu Knihovny.cz. Kromě toho působí jako pedagog na Katedře informačních studií a knihovnictví FF MU. Profesně se zabývá problematikou knihoven a návrhu systémů. Je jednatelem společnosti Citace.com, kde se podílí na návrhu a vývoji služby Citace PRO a dalších nástrojů.

[1] data driven acquisition – daty řízená akvizice zahrnuje vyhodnocení dat, která má knihovna k dispozici (např. data o půjčovanosti knih) i návrhy uživatelů při výběru nových dokumentů do fondu.