Průkopníci lidového knihovnictví: Ke 200. výročí narození boskovického rodáka Petra Bílky

Národní obrození se začalo prosazovat v českých zemích v první třetině 19. století. České obyvatelstvo početně převažovalo nad německým, přesto od Bílé Hory po dvě stě let bylo národnostně utiskováno a hospodářsky znevýhodňováno. Po napoleonských válkách, v době císaře Františka I., vládní tendence směřovaly od osvícenství k nacionalismu. Vláda již nezasahovala proti českým kulturním snahám a vydávala výnosy ve prospěch výuky v češtině na gymnáziích a na pražské univerzitě. Podobně císařský výnos z roku 1818 požadoval po úřednících a okresních lékařích znalost češtiny. Obrození české řeči vydáváním literatury se však na Moravě podařilo prosazovat jen pozvolna až od třicátých let, kdy se objevují literární díla Josefa Heřmana Galaše, Tomáše Fryčaje nebo Josefa Matěje Sychry.

Semeništěm průkopníků národního obrození byl v Brně vedle kněžského semináře také Filosofický ústav, kam přišel roku 1838 na dvouletá studia Petr Bílka. Narodil se 1. května 1820 v Boskovicích a na přímluvu místního kaplana a s finanční podporou majitele panství, hraběte Františka z Dietrichštejna, byl po ukončení národní školy v rodném městě přijat na gymnázium do Moravské Třebové, kde úspěšně v letech 1832 – 1838 studoval. Základní proměnou v jeho vzdělání bylo ovšem studium filozofie. Na brněnském Filozofickém ústavu vyučoval František Matouš Klácel a ten dovedl svým žákům dát základ národního uvědomění. Takovou kulturní orientaci získal i Petr Bílka a vědomě se jí řídil po celý život.

O svých studiích v brněnském filozofickém ústavu napsal Petr Bílka v lednu 1848 do Pražských novin. Studenti si cenili tamních profesorů. Beda Dudík vyučoval český jazyk, František Diebl hospodářství a z filozofie přednášené F. M. Klácelem si jasně uvědomili vzory vlastenectví. Zlom v kulturním a vlasteneckém uvědomění pro studující filozofie bylo seznámení s českými listy. To když na podzim roku 1838 nový spolužák Praus z Rychnova nad Kněžnou je seznámil s Pražskými novinami a s časopisy Včela, Květy a s knihami v národním jazyce, které do školy přinesl. Byl to, podle Bílka, pro něho a další spolužáky dosud neznámý svět. Studenti se nechali inspirovat a sami přispívali sbírkou k založení slovanské knihovny, jako nejvýznamnějšího prostředku k dosažení cíle. V létě 1839 měla knihovna již 130 svazků a Petr Bílka byl zvolen ve školním roce 1839/40 jejím knihovníkem.

Po ukončení filozofických studií odešel Petr Bílka do Vídně, aby pokračoval v prohlubování vědomostí studiem pedagogiky a v roce 1844 nastoupil do zaměstnání, stal se učitelem vychovávacího Hermannova ústavu ve Vídni. Šlo o internátní formu pro přípravu studentů na gymnázia nebo univerzitu, kteří ve vychovávacím ústavu prohlubovali gymnaziální studia a Bílka v něm vyučoval ve vyšších třídách gymnaziálních až do roku 1850. Když majitel ústavu přijal v tom roce místo zemského školního rady ve Štýrském Hradci, přešel Bílka na jeho místo a vychovatelský ústav řídil. Svými schopnostmi dosáhl významných úspěchů a Bílkův vychovatelský ústav byl pokládán za nejúspěšnější svého druhu.

Nejen ve Vídni se zasloužil o rozvoj slovanského života. V revolučním roce 1848 došlo v habsburské monarchii k vyhlášení ústavy, v březnu 1848 byla zrušena robota, do říšského a zemských sněmů byli zvoleni zástupci měst a obcí a lidu se dostalo změn, po kterých volal. Velmi radikální změny byly také v Německu, kde hlavním programem se však stalo jeho sjednocení a to šlo tak daleko, že Němci ve slovanských zemích by se měli k Německu připojit. Morava byla ve srovnání s Čechami daleko více německá, když správa velkých měst byla v německých rukou. Od dubna 1848 probíhaly v našich zemích, v městech s německým obyvatelstvem, agitace za zvolení poslanců do frankfurtského parlamentu. Také František Palacký byl vyzván, aby se účastnil přípravy programu frankfurtského sněmu. Ten to ovšem odmítl dopisem publikovaným v tisku 11. dubna, ve kterém apeloval na nutnost udržení Rakouska. V českých zemích totiž většina obyvatel mluvila česky a ti v případě možného připojení k Německu by mohli daleko více podléhat národnostnímu útlaku. Moravští vlastenci vypravili k císaři delegaci, do které byl jmenován také Petr Bílka, aby deklamovali císaři zachování Moravy v Rakousku. Píší o tom pražské Květy 13. dubna 1848, které v té době také nabádaly ke slovanské vzájemnosti.

Po porážce revoluce nastala doba policejního pronásledování. Až šedesátá léta 19. století přinesla rozvoj společenského a politického života vydáním tzv. říjnového diplomu v roce 1860, v němž se panovník zřekl absolutismu a slíbil obnovit občanské svobody. Následovala únorová ústava z roku 1861, která umožnila po desetiletém politickém útlaku opět rozvoj vzdělanosti spolkovou a politickou činností. Vedle rozvoje žurnalistiky, která se projevovala zakládáním četných titulů politických a vzdělávacích novin a časopisů, sehrály základní výchovnou roli knihovny, budované pro širší veřejnost čtenářskými spolky. Petr Bílka se stal členem a často i zakladatelem kulturních a vědeckých ústavů a spolků v Čechách, na Moravě i na Slovensku, jmenovitě Českého muzea, Matice české, Svatobora a Besedy umělecké v Praze, Matice moravské v Brně, Matice slovenské v Martině a také mnohých spolků čtenářských, učitelských, dělnických a potravních, které nejen svým členstvím podporoval.

Na Boskovicku byly založené mezi prvními čtenářskými spolky na Moravě v roce 1862 čtenářský spolek Rastislav v Blansku a čtenářský spolek v Letovicích, ten při svém ustavení zvolil za své čestné členy Petra Bílka a básníka Jana Soukupa. Na zakládání čtenářských spolků byl bohatý následující rok, kdy v politickém okrese Boskovice vznikly čtenářské spolky v Adamově, Jedovnicích, Lysicích, Olešnici, Sebranicích, Vranové Lhotě a 1. listopadu 1863 se konala ustavující schůze čtenářského spolku Velen v Boskovicích, na které byl zvolen Petr Bílka předsedou a tuto čestnou funkci zastával po celý život. Jestliže statistika českých čtenářských spolků uvádí, že do konce roku 1863 bylo jich ustaveno na Moravě 33, pak téměř celá třetina z nich byla v Boskovickém okrese.

Za podporu jej město Boskovice zvolilo čestným občanem a dnes jej připomíná po něm pojmenovaná Bílkova ulice a na ní památník v místě, kde kdysi stával jeho rodný dům. Čtenářské spolky ve Frenštátě, Jedovnicích, Dačicích a ve Žďáru jej jmenovaly svým čestným členem. Ze zpráv o činnosti spolků bychom se mohli dozvědět o jeho donátorství, když např. spolku Podhorák v Lysicích od jeho založení předplácel časopisy Rolník a Zukunft, nebo spolek Moravská beseda v Postřelmově na severní Moravě v roce 1872 mu vděčil za větší knižní dar při založení knihovny.

O literatuře a kulturním dění byl kronikou událostí Věstník bibliografický, který v Praze vydával a redigoval knihkupec František A. Urbánek. Ten v 6. čísle ročníku 1870 napsal: Petr Bílka, známý národovec a majetník vychovacího ústavu ve Vídni, ukládá a uchovává časopisy, jichž v hojné míře odebírá. Důležitý ústav, Museum království českého, má ve své knihovně také sbírku časopisů. Ve sbírce této byly mezery, které Petr Bílka z velké části doplnil, poslav 58 ročníkův uchráněných časopisů zmíněné knihovně, načeš představenstvo poděkovalo mu přípisem. Dopis podepsaný prezidentem výboru muzea hrabětem Clam-Martinicem a jednatelem V. V. Tomkem s datem 30. listopadu 1869 byl v časopisu přetištěn a končil prosbou, aby dárce svou laskavou přízeň i nadále muzeu zachovati ráčil.

Bílkův vychovávací ústav měl více než 50 učitelů a své posluchače vzdělával v jazycích, přírodních vědách, hudbě, různých sportech a také některých řemeslech. Petr Bílka projel mnoho evropských měst, aby poznal podobné ústavy v Německu, Švýcarsku nebo Itálii a získané poznatky ve vídeňském ústavu dovedl uplatnit. Svou aktivní činnost ukončil v roce 1871 a nadále podporoval zakládání vzdělávacích spolků a knihoven. Zemřel ve Vídni 11. září 1881. V dějinách knihoven zanechal patrnou stopu zásluhou při jejich zakládání i rozvoji.