Oči Brna v roce 2020

Tradiční multimediální cyklus o významných osobnostech spojených s Brnem pokračuje v roce 2020 s novou energií. Připravena je dávka osobností různých generací i oborů, jež jsou spojeny s pestrou paletou témat, jako je šetrnost a udržitelnost, životní styl v souladu s ekologickými zásadami, lidská práva nebo odvaha.

Hned první pokračování cyklu v letošním roce otevřelo nové obzory, návštěvníkům i nám, kteří Oči Brna chystáme. Brněnský architekt Ondřej Chybík, k němuž neodmyslitelně patří Michal Krištof, spolumajitel ateliéru Chybik+Kristof, převrací vše zažité naruby. Do povědomí širší veřejnosti vstoupili návrhem českého pavilonu na EXPO v Miláně v roce 2015. Tam, kde jiní stavěli stavby trvalého charakteru, ateliér navrhl designovou, ale rozmontovatelnou stavbu z prefabrikovaných modulů, která dnes stojí ve Vizovicích. Proč stavět něco drahého a trvalého, když Expo trvá půl roku? V roce 2016 zvítězili v soutěži o návrh nového sídla Lesů ČR a v to mezinárodní konkurenci 42 návrhů. Většina předložila tradiční kompaktní budovy, brněnští architekti navrhli paprskovitý dům, který vrůstá do lesa a les do něj. Fasáda nábytkářského showroomu ze sedáků židlí? Proč ne, když všechny standardní postupy jsou moc drahé a jeden sedák stojí 80 korun… Byli jsme zvyklí v Očích Brna prezentovat knihy a úryvky z nich. Ondřej Chybík strávil na místě pět minut a měl jasno – donutil nás vitríny očistit o poličky a celý mechanismus, který je držel, zaúkoloval své kolegy architekty ze studia a ti na zadní stěnu vitríny přichytili na třicet pracovních modelů či unikátních vzorků materiálů. Chybělo málo a přiměl by nás celou vitrínu přestavět. Výsledkem byla svěží prezentace, doplněná výkresy, vizualizacemi, fotkami, a nezatížená příliš mnoha texty; o stylu práce i uvažování architekta můžete popsat desítky stran a stejně to nejlépe demonstrujete, když ukážete vlastní návrh nebo lépe fotodokumentaci výsledné stavby. 

Ondřej Chybík sám prohlásil, že mluvit o udržitelnosti staveb mu již přijde jako klišé, podle něj je to dnes již samozřejmost. Když profesorka Hana Librová, další osobnost prezentovaná letos v cyklu Oči Brna, začínala se svými výzkumy životního stylu lidí v environmentálních souvislostech, téma šetrnosti tak samozřejmé nebylo. Hana Librová studovala biologii i sociologii, tato kombinace pak dala vzniknout i tématu jejího celoživotního výzkumu. Ve třech knihách po sobě zkoumala rodiny, které se rozhodly žít „dobrovolně skromně“. Proč se tak rozhodly, jakou roli v tom má vztah k přírodě, udržely si svůj životní styl i po letech a podařilo se jej předat potomkům? Byla u toho, když se obor sociologie v 90. letech emancipoval a z Filozofické fakulty MUNI se vydělila Fakulta sociálních věd. Zakládala obor humanitní environmentalistiky, z nějž pak na půdě nové fakulty vznikla katedra, jíž vedla až do roku 2003. K ekologickým tématům se vyjadřuje dlouhodobě, naposled v médiích vyjádřila pochopení pro středoškolské hnutí Fridays for Future iniciované aktivistkou Gretou Thunberg. Chápe požadavek okamžitých opatření k záchraně klimatu, druhým dechem však dodává, že výzvy k činu neplatí jen pro politiky a reprezentanty moci – změna začíná u každodenního chování každého z nás.

Brněnské rodačce Kateřině Šimáčkové, jedné ze dvou žen mezi ústavními soudci, se budeme věnovat na přelomu května a června. Mezi ústavními soudci má pověst rebelky, velmi často využívá možnosti publikovat stanovisko odlišné od oficiálního rozhodnutí přijaté většinou soudců, jako tomu bylo například v případě rozhodování o zákazu kouření v restauracích. Spolu se čtyřmi dalšími soudci tehdy označila za protiústavní plošný zákaz kouření v provozovnách stravovacích služeb. Patnáct let pracovala jako advokátka, v této pozici často stála před Ústavním soudem v řízeních o ústavních stížnostech či v řízeních o návrzích zrušení zákonů. Později se stala soudkyní Nejvyššího správního soudu, do své současné funkce byla jmenována v roce 2013. Od roku 1990 přednáší na Právnické fakultě MU, ve své pedagogické i publikační činnosti se věnuje problematice ústavního práva či základních lidských práv a svobod. Často veřejně upozorňuje na nedostatek žen v nejvyšších patrech justice a na mužskou povahu některých zákonů. Aktuálně dokonce spolupracuje na knize, která se tomuto tématu bude věnovat detailněji.

V druhé polovině roku nás čekají neméně významná jména – kolegové z Hudební knihovny MZK již nyní pilně připravují díl věnovaný Bohuslavu Martinů. Tento světoznámý hudební skladatel sice v Brně nikdy nežil, ale zejména ve 30. letech 20. století měl s Brnem čilé pracovní vazby a dodnes patří do pravidelného repertoáru zdejších hudebních a divadelních těles. Nejen Brno si bude letos připomínat 130. výročí od jeho narození. Poté naváže díl o Emilu Bočkovi, rodákovi z Brna-Tuřan a veteránovi II. světové války, který po okupaci odešel do Francie, kde se zúčastnil pozemních bojů. Po evakuaci do Velké Británie prošel nejprve kurzem pro pilotní mechaniky a teprve poté pilotním výcvikem. První operační let absolvoval v 21 letech v roce 1944 a od té doby u 310. československé stíhací peruti létal pravidelně až do konce války. Po návratu do ČSR brzy odešel z armády a pracoval po většinu svého života jako soustružník. Poctou generálu Bočkovi chceme přispět k připomínce Dne válečných veteránů (11. listopadu) a souběžné sbírce Paměti národa, která v MZK probíhá pravidelně každý rok. V roce 2020 Oči Brna zakončíme literárně – spisovatelkou, překladatelkou a dlouholetou redaktorkou literární redakce brněnského rozhlasu Hanou Pražákovou. Proslula jako autorka knih pro děti a mládež, vydala i dvě vzpomínkové prózy – v první vzpomíná na 50. léta, kdy byl její otec, spisovatel František Křelina, vězněn, v druhé líčí své životní osudy v období normalizace až po devadesátá léta, jejichž část strávila s manželem, literárním historikem, hungaristou a toho času velvyslancem v Maďarsku Richardem Pražákem v Budapešti.