Méně je více, aneb, Úhel pohledu na vyřazování knihovního fondu v obecních knihovnách

Vyřazování dokumentů z fondu veřejných knihoven je nezbytné. A byť se to může jevit jako nad slunce jasná skutečnost, která je definována Standardem pro dobrý knihovní fond vydaným Národní knihovnou v roce 2017 a kterou není potřeba připomínat, myslím si, že vyřazování je v řadě malých obecních knihoven stále činností opomíjenou a neoblíbenou. Proč tomu tak je? Proč se často nedaří přesvědčit pracovníky těchto knihoven o skutečnosti, že společenské romány z osmdesátých let či dětská naučná literatura z týchž let osloví jen velmi malou čtenářskou obec a že by tyto knihy měly svá vyhřátá místa v regálech uvolnit titulům novým? Že vyřadit knihu není hřích, za který se budou smažit v (knihovnickém či bůhvíjakém) pekle?

Dovolte mi tuto skutečnost ilustrovat na příkladu sedmi obecních knihoven, které spadají pod metodickou podporu Městské knihovny v Rožnově a kde se, myslím, podařilo dosáhnout kýženého výsledku; tedy štíhlého, čistého a aktuálního knihovního fondu, který je uživateli knihovny využíván. Zmínil jsem metodickou podporu a zde je, v osobě metodika, zakopán pes. Tento pracovník je klíčovou postavou celého procesu. Měl by v prvé řadě mít důvěru a autoritu u pracovníka obecní knihovny. Tu si však nevydobude pouhým bytím. Je potřeba s knihovníkem spolupracovat, navázat s ním přátelský, kolegiální vztah. Dále pak naslouchat jeho potřebám, směřovat jeho snažení, dbát o updatování a upgradování jeho pracovních znalostí, zpravovat jej o oborových novinkách, jichž by mohl ve své práci využít, a poskytovat mu zpětnou vazbu.

Nám se pro dosažení výše zmiňovaného osvědčil model 3 pravidelných setkávání knihovníků a metodika v jednotlivých knihovnách v průběhu roku, kde se mohou knihovníci vzájemně poznat, vyměnit si zkušenosti a dozvědět se, co je v oboru nového. Jedno ze setkání je potom přímo věnováno rozboru činnosti jednotlivých knihoven a jejich vzájemnému porovnání se na základě statistických výsledků za uplynulý rok. Zpátky k vyřazování. Knihovní fond jako základní komodita knihoven vytváří primární obraz knihovny pro jejího uživatele. V případě, že fond není aktualizovaný, není správně uspořádaný, označený, je neuklizený, zastaralý, navíc špinavý a zaprášený, je primární obraz knihovny nelichotivý až odpuzující. Koho by pak takovýto fond zaujal? Koho by vybízel k vypůjčení?

Jak tedy na fond? Chceme-li mít v knihovnách aktuální a čtenářsky atraktivní fond musíme se v prvé řadě zbavit toho starého, neatraktivního a zároveň zachovat knihy, které mají nadčasovou platnost a mají v knihovně své využití. Vše je o penězích a myslím si, že každá, byť sebechudší a sebemenší obec, by měla přispívat na nákup nových knih. A to částkou, kterou stanovuje standard VKIS. Spoléhat se pouze na výměnné soubory mi připadá krátkozraké. Výměnné soubory by měly být vítaným zpestřením vlastního knihovního fondu, avšak ne jeho páteří. Zde je důležitá role knihovníka podporovaného metodikem. Měl by být schopen přesvědčit volené zastupitele o potřebnosti financí na nové knihy. A také by měl být na druhé straně schopen obhájit vyřazení již nevyužitých knih. Receptů na to, jak s vyřazenými knihami následně naložit, je celá řada: od knihobudek (o které se musíme starat), přes burzy knih až po třeba Knihy do vlaku (je-li v obci nádraží). Navíc je také důležité upozorňovat na možnosti využití služby MVS, dostupnosti digitálních verzí dokumentů, zvláště pak u takových titulů, které mají v knihovně spíše jednorázové využití.

U našich sedmi knihoven se situace kolem vyřazování vyjevila ve chvíli, kdy se před několika lety začaly postupně v jednotlivých obcích knihovny rekonstruovat. Šlo to podle hlášky z Troškova filmu Slunce seno..."když vy brizolit, tak my o štok vejš“. Tzn. první rekonstruovaná knihovna spustila "lavinu". V tu chvíli bylo důležité přesvědčit nejprve knihovníky o faktu, že je potřeba vyřadit ne desítky, ale stovky knih. A tento zeštíhlený stav udržovat nadále každoročním průběžným vyřazováním. Nelze si říci, vloni jsme to hodně probrali, letos nemusíme. Někteří knihovníci brání před vyřazením letitou povinnou četbu, případně knihy spadající do "zlatého fondu". Ale řadu z těchto knih lze pořídit v nových vydáních, které jsou určitě na pohled i omak pro čtenáře přitažlivější. Je dobré knihovníky o této skutečnosti přesvědčit. Role archivu obecním knihovnám nepřísluší, maximálně v okruhu regionální literatury, zde by se naopak vyřazovat nemělo, nebo jen v minimální míře (duplicita, nenávratné poškození dokumentu atp.).

Dále pro ilustraci uvádím počty vyřazených knih před započetím rekonstrukcí knihoven (celkem fond před vyřazováním/počet vyřazených): Střítež nad Bečvou (5200/528), Hutisko Solanec (7000/2119), Dolní Bečva (7500/2451), Vidče (7200/846), Valašská Bystřice (10 000/877), Prostřední Bečva (3300/ 261), Vigantice (2500/399). Pokud čtenáři chodí do knihovny, tak chtějí v prvé řadě číst knihy nové, aktuální. Pokud takové knihy ve fondu naleznou, jsou knihovny pro své uživatele atraktivní, v opačném případě knihovna atraktivitu ztrácí. Čtenáři se (až na výjimky) nechodí do knihoven přesvědčit o tom, že vše je stejné jako před léty. Cílem psaní nemělo být poskytnout obecný návod, spíše mělo být námětem k přemýšlení pro lidi, kteří mohou letitý v obecních knihovnách zabydlený nešvar (Pelíšky!) ovlivnit.

Fotografie: 

Dolni_Becva_pred.JPG

Stritez_nad_Becvou_po.JPG