Čtenáři, vrať se: Kniha o mozku jako šapitó a významu čtení v digitálním věku

WOLF, Maryanne. Čtenáři, vrať se: mozek a čtení v digitálním světě. Brno: Host, 2020. ISBN 978-80-275-0011-6.

Jak funguje náš mozek při čtení? Jaký význam má tato aktivita na vývoj dítěte? Jak se liší recepce knih a digitálních textů? Způsobuje vzrůstající vliv digitálních médií pokles čtenářské gramotnosti, nebo dokonce společenské potíže? A nakolik souvisí se zvyšujícím se počtem dospívajících, kteří se potýkají s poruchami učení? To jsou jen některé otázky, kterými se v posledních více než dvaceti letech zabývají psychologové, literární vědci, sociologové, filozofové, pedagogové, ale i ekonomové. Maryanne Wolfová ve své knize Čtenáři, vrať se, již s podtitulem Mozek a čtení v digitálním světě na český knižní trh uvedlo v letošním roce nakladatelství Host, na ně hledá alespoň dílčí odpovědi. Její výstupy, podložené jak vlastním výzkumem, tak závěry dalších odborníků z různých oborů, přitom jednoznačně neodsuzují digitální média. Autorka, kognitivní neurovědkyně, vývojová psycholožka a také pedagožka, sice straní tištěným knihám, ale počítače, tablety ani chytré telefony nevnímá jako jednoznačné zlo. Naopak se úspěšně snaží vystihnout jejich přínos zejména pro flexibilitu (nejen) mladého člověka, byť varuje před přehnanou expozicí permanentnímu digitálnímu rozptýlení.

Wolfová rozdělila svoji publikaci do devíti dopisů, protože ty podle jejího názoru „vyzývají k jistému pozastavení, během něhož můžeme společně přemýšlet“ (s. 21). Se svými čtenáři vede dialog, v němž je vyzývá k samostatnému uvažování, ba dokonce k nesouhlasu s některými jejími názory. Ty však zejména v prvních dvou třetinách publikace odpovídají všeobecným postulátům – knihy jsou prospěšné jak pro rozvoj čtenářství, tak například morálku dětí, čtení vede k rozvoji empatie i kritického myšlení či uznávaných společenských postojů. Digitální svět nás naopak rozptyluje a může vést k hyperpozornosti a závislostem.

První a poslední dopis slouží jako předmluva a doslov, shrnující podstatné závěry. Ve druhém dopise (Pod šapitó: Neobvyklý pohled na schopnost mozku číst) odhaluje neurovědkyně fungování mozku v procesu čtení a přirovnává jej dobře sehranému velkému cirkusu, v němž se téměř najednou odehrává tolik věcí najednou, až je obtížné je všechny naráz sledovat. Třetí a čtvrté kapitoly-dopisy se zaměřují na samotné čtení. Nejprve na to, co nám přináší hluboké čtení, a to jak v osobním, tak společenském kontextu, poté na proměnu čtenářství jako celku. Navzdory některým tvrzením výzkumy ukazují, že čteme více, ale jinak. Opouštíme totiž souvislé a pozorné čtení, což ovlivňuje i způsob, jakým myslíme.

Další tři dopisy tematizují velmi palčivou otázku – jaký vliv mají moderní technologie na nejzranitelnější část populace, na děti. Wolfová podporuje myšlenku přiměřeného a postupného představování výdobytků techniky dětem, ale současně shrnuje nebezpečí jejich nadužívání, protože tablet se stal novým dudlíkem. Kritizuje zejména trend menšího zájmu rodičů o předčítání malým dětem do dvou let. Tento rituál přitom stimuluje empatii, kognici i pocity, rozvíjí celkové vnímání jazyka. Jakkoli autorčiny argumenty o vztahu čtenářské úrovně ve 4. třídě a životními (ne)úspěchy vycházejí ze studií o americké populaci, její doporučení, která definují nutné investice do základních oblastí podpory čtenářské gramotnosti (průběžné hodnocení výsledků, proměna metod výuky, soustavné úsilí pedagogů o rozvoj těchto dovedností), mohou být a mnohdy naštěstí již jsou aplikovány i v České republice.

V předposledním dopise upozorňuje na odlišnou výchozí pozici nové generace. Navrhuje, aby děti byly konfrontovány s oběma médii, což je naučí tolik potřebné flexibilitě. Odkazuje i na vhodné aplikace a programy, které lze využít již u malých dětí. Konkretizuje tak již řečené – čtení tištěného textu je nezastupitelné, ale nelze zavírat oči před přednostmi digitálních technologií.

Některým otázkám, jež v knize Wolfová klade sobě i svým partnerům v dialogu, čelí v určité chvíli většina učitelů, knihovníků nebo i rodičů. Proč se musíme učit, když lze všechny informace snadno najít v několika vteřinách pomocí internetového prohlížeče? Proč vlastně čteme? Důvodů, proč číst knihu Čtenáři, vrať se, je hned několik. Na základě důkladného průzkumu se snaží poodkrýt záhady fungování mozku i čtení jako takového, ale současně v menší míře provokuje a snaží se o pokud možno nezaujatý přístup k možnostem 21. století.