Kouzelné čtení je unikátní výukový systém – Rozhovor s Jarmilou Létalovou

Začneme úplně od začátku. Co rozhodlo o vašem celoživotním povolání – nebo spíše poslání?

V břeclavské knihovně jsem začala pracovat jako knihovnice hned po maturitě na břeclavském gymnáziu začátkem prázdnin 1. 7. 1977. Profesor češtiny věděl, že je v knihovně volné místo, poslal mě se tam zeptat… A tím to vše začalo. Bavila mě práce s dětmi, ale v dětském oddělení knihovnici nepotřebovali. Nejdříve jsem byla v půjčovně pro dospělé čtenáře, pak jsem poznala práci na pobočkách, kde byly kromě dospělých už i děti. Praxi knihovnice jsem si vyzkoušela i ve všech tehdejších odděleních. Po dvouleté praxi jsem si doplnila další tříleté odborné vzdělání na Střední knihovnické škole v Brně. Po návratu z mateřské dovolené jsem znovu pokračovala v půjčovně pro dospělé, ale po krátké době jsem už přešla do oddělení pro děti a mládež.

Práce s dětmi je náročná i velmi příjemná. Musíte být kreativní, děti jsou chytřejší, pracují s technikou a mají stále náročnější požadavky a potřeby. Pomáhá vám vzdělávání, odborné semináře nebo přednášky?

Po celou dobu svého působení v knihovně jsem absolvovala nespočet odborných školení a seminářů zaměřených na práci s dětským čtenářem. Ty se týkaly např. psychologie dětí, konkrétních námětů pro práci; důležitá je i výměna zkušeností z praxe v jednotlivých knihovnách. Zde jsem se poznala se spoustou knihovnic, s kterými jsme si radily a pomáhaly i mimo semináře. Tímto způsobem jsem poznávala i malé a velké knihovny nejen na Moravě ale i v Čechách. Kromě Brna a Prahy to byly i knihovny ve Vídni, rakouském Poysdorfu, Trnavě nebo v Kodani či dánském Aarhusu. V každé knihovně zvídaví knihovníci objeví něco, čím se inspirují, něco co využijí později ve své další práci. Samozřejmě jsem také v začátcích počítačů zvládla práci s výpočetní technikou a internetem; teď je to samozřejmost, ale před třiceti lety jsme o tom nic nevěděli. Ale když člověk chce, vše se dokáže naučit a dokonce ho to začne i bavit. Některé nové věci jsem se naučila i od mladých kolegyň, kterým jsem zase předávala zkušenosti ze své praxe. Někdy potkávám již dospělé mladé lidi, kteří se mě ptají: „ Jé, odkud já vás znám, vy jste nás učila ve škole nebo ve školce?“ Když řeknu, že pracuji v knihovně, tak vzpomínají, jak k nám chodili s paní učitelkou na besedy. A taky do knihovny pak už jako rodiče vodí své děti. A to mě těší.

Jistě je stále těžší připravovat pro děti atraktivní programy, zaujmout jejich pozornost, konkurovat počítačům, hrám a možnostem, které jim informační technologie poskytují. Daří se to ve vašem dětském oddělení?

Nové formy práce s dětským čtenářem musí být v dnešní době pro děti jak atraktivní, tak zábavné, ale i poučné. Týká se to akcí, na které děti chodí v odpoledních hodinách ve svém volném čase ale i dopoledne s vyučujícími, kdy pořádáme besedy nejen literární, ale i dějepisné, zeměpisné aj. V dětském oddělení využíváme veškerou dostupnou techniku, jako jsou tablety, počítače, dataprojektor, ozvučení, využíváme ukázek na CD i gramodeskách. K dispozici máme televizor i promítací plátno. Používáme i lis na butony, kdy si v knihovnických dílnách děti tvoří magnetky, zrcátka, odznáček se špendlíkem, otvírák. Velkým lákadlem pro děti je u nás třeba kinect. Realizované akce pro děti jsou netradiční a hojně navštěvované. Byly to například workshopy (s Danielem Vydrou, Klárou Smolíkovou, Adolfem Dudkem), besedy s autory (Vlasta Švejdová, Pavel Kosatík, ilustrátorka Galina Miklínová), divadelní představení, kluby deskových her, videoher či knihovnická bojovka.

Děti motivovat k četbě je hlavní a náročný úkol knihovníků. Poutají dnešní děti nejvíce komiksy, fantasy?

Při nákupu literatury nezapomínáme na žádnou věkovou skupinu. Výběrem zajímavé a vhodné literatury pro děti si získáváme stále nové čtenáře. Starší děti s sebou přivedou i své kamarády, spolužáky; rodiče nebo prarodiče chodí zase s menšími dětmi. Začínající čtenáři mají rádi velká písmena, obrázkové čtení, genetickou metodu, české spisovatele. První čtení, Druhé čtení a Třetí čtení – takové knihy preferují rodiče, kteří u nás hojně navštěvují knihovnu s dětmi. Dalším tématem pro děti prvního stupně ZŠ jsou humorné a detektivní knihy nebo příběhy o dětech. Komiksy žádají děti druhého stupně ZŠ. Fantasy, napínavý a dobrodružný příběh, to patří k věku starších školáků. V Týdnu knihoven pořádáme pravidelně Velké říjnové společné čtení. Velmi mile nás i své učitele děti překvapí výběrem knihy, kterou představují a z níž čtou pak ukázku. Zjistili jsme, že čtou romány náročné, psychologické. Některé jsou určeny dokonce dospělým čtenářům.

Tradiční knihy postupně doplňují další typy netradičních knih, zábavnějších. Omyvatelná nebo rozkládací leporela, knížky s hračkou, pro větší děti knihy s látkovými „ilustracemi“, knihy obsahující samolepky, pohyblivé obrázky, trojrozměrné knihy apod. Ovlivnilo to přístup dětí k tradiční textové knížce?

Protože se u nás zvýšil počet dětí předškolního věku, nakupujeme knihy s odklápějícími okénky, s posuvnými obrázky, bohatě ilustrované a jinak atraktivní. Leporel máme v současné době o 50 % více než před pár lety. I tento typ knih zase musí být především vtipný a moudrý, zábavný i poučný, ale děti pak musí zaujmout především ilustrace. Někteří rodiče preferuji klasická leporela z doby jejich dětství. Máme i takové, ovšem v novém vydání. A co je do knihovny nevhodné? Jsou to knížky se samolepkami a také s vloženou hračkou.

Nesmíme však zapomenout na velkoformátové knihy s krásnými ilustracemi i zajímavě graficky upravené knihy např. z nakladatelství Baobab. Jak na ně děti reagují?

Tenhle typ knih vybízí rodiče a děti ke společnému čtení a přemýšlení nad světem a nad tím, co jsme doposud jako lidstvo poznali. A z tohoto nakladatelství vlastníme spoustu krásných knížek. Např. jsme využili knížky od Miroslava Šaška k zeměpisným besedám o různých státech světa.

Dostáváme se k další výrazné změně knihy, její formě i obsahu. Mám na mysli interaktivní knihy. Dotykové knížky, knížky s elektronickou tužkou, mluvící knihy. Elektronické „virtuální“ formy e-books. Připomenu třeba edici Kouzelné čtení. Jak se vám s tímto typem knih pracuje?

V naší knihovně již třetím rokem půjčujeme čtenářům domů i společenské hry a k nim patří i knihy z ALBI - Kouzelné čtení. Jedna se o kufr s elektronickou tužkou, pomocí které děti „čtou“, poznávají a učí se z knihy nebo puzzle jako např.: Náš les, Planeta zvířat, Hudební nástroje, Vyjmenovaná slova, Doprava, Hravé učení nebo Staré pověsti české aj. Kouzelné čtení je unikátní výukový systém, který vám přináší spoustu informací a zábavy. Stačí, když se lehce dotknete tužkou obrázku nebo textu, ozve se příslušná informace, zvuk nebo hudba. Tato interaktivní elektronická tužka dětem umožní zažít vždy něco nového. V dětském oddělení máme k půjčení 13 ks tužek, které půjčujeme po složení vratné kauce ve výši 200 Kč.

A zmínila byste ještě některá nakladatelství zaměřená na současné interaktivní knihy?

Mezi nakladatelství, která vydávají interaktivní knihy a my je máme, patří třeba:

1. Svojtka & Co Praha (edice Minipedie - Choux: Objevujeme svět! Louka – posuvné obrázky)
2. SUN Říčany (Zvuková knížka Jak dělají auta a stroje – tlačítka se zvuky)
3. Dobrovský s.r.o. Praha (edice Mladý objevitel Green: Vesmír – odklápěcí okénka, průhledné fólie).

Na závěr se přece jenom zeptám, které knihy vás potěší?

Svou práci mám ráda, a i když náročná je, moc odpočinku ani nepotřebuji. Ve volném čase ráda jezdím na kole, možná i trocha práce na zahrádce mi nevadí. A pak se těším z toho, když čtu svým milovaným vnoučátkům. A knihy, které mám ráda, jsou z lékařského prostředí, z české historie, detektivky, životopisy českých osobností nebo cokoliv, co mi někdo doporučí, že je zajímavé.

Děkuji za váš čas a odpovědi.

Jarmila Létalová po maturitě v roce 1977 začala pracovat v Okresní knihovně Břeclav v oddělení pro dospělé čtenáře a na pobočkách knihovny. Doplnila si vzdělání na Střední knihovnické škole v Brně a začala pracovat v oddělení pro děti. V současné době je odpovědnou vedoucí tohoto oddělené v Městské knihovně Břeclav. Ještě má na starosti i malou knihovnu v obci Hrušky.