Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
Duha ISSN 0862-1985 (Print)
Duha ISSN 1804-4255 (Online)
Podpořil
Autor:
Rubrika:
Číslo časopisu:
Vydáno:
2020-06-10 (All day)
Autoři citace:
BĚLOHOUBKOVÁ, Lenka
V rámci programu 10. ročníku International Evidence Based Library and Information Practice Conference EBLIP se mi v létě roku 2019 podařilo navštívit ve skotském Glasgow i několik knihoven různého typu.
Jednou z nich byla The Mitchell Library, konkrétně ústřední budova v neobarokním stylu, otevřená v roce 1911. Jedná se o jednu z největších evropských veřejných knihoven s více než 1.2 miliony svazků a cca 500 000 návštěvníky ročně. Většina fondů je určena k prezenčnímu studiu, ale od roku 2005 knihovna půjčuje část materiálů i absenčně. V loňském roce se už o této knihovně ve svém článku zmiňoval Daniel Bechný. Ráda bych na jeho článek navázala. Chci se s vámi podělit o svou poněkud eklektickou sbírku fotek, pocitů a vzpomínek a projít si ji s vámi znovu.
Budova zvenku byla mnou opět nenafotitelná – buď jsem si ji fotila z příliš velké dálky, nebo se mi nevešla do hledáčku mobilního telefonu – naštěstí je dominantou města a snadno si její průčelí dohledáte – třebas na FB stránkách knihovny. Vnitřní prostory jsou směsí starého a citlivě zachovaného interiéru, nových přístaveb, vestaveb a propojení z 80. let, kdy knihovnu rozšiřovali, a změn z roku 2005, kdy se upravovaly vnitřní prostory mimo jiné pro bezbariérový přístup. Centrální hala na mě při vstupu zapůsobila jako terminál rušného nádraží, tedy hodně přeplněně a nepřehledně. Těsně vedle sebe tu najdete kavárnu, infopult, vyhledávací terminály, denní tisk, mix sedacího nábytku nejrůznějších tvarů a stylů, tematickou výstavu měsíce, rozcestník, několik schodišť a výtahů a odbočujících chodeb do dalších prostor. Když si ale s časovým odstupem prohlížím své fotky, žasnu, kolik zajímavých detailů mi kvůli tomu prvnímu pocitu v paměti zapadlo. Například chytře umístěný selfcheck k půjčování a vracení knih, hnízdo relaxačních křesel – ušáků, „povídací domeček“, restaurovaný dřevěný pult na čtení novin atd. Naštěstí jsme se do tohoto prostoru vrátili na konci exkurze a od jiného vstupu. Změnila jsem názor a udělala další foto, na kterém je vidět mezonetové uspořádání prostor a doslova úžasná studovna s volným výběrem beletrie a společenskovědních publikací.
Obdivovala jsem naši průvodkyni, která nás během dvou hodin prováděla pěti nadzemními podlažími. Šli jsme po kamenných reprezentačních schodech a širokých chodbách i se protahovali zúženými průchody s lístkovými katalogy, uličkami mezi regály v zázemí či po klikatém služebním schodišti ve skladech. Výklad o službách a projektech knihovny nám prokládala knihovnickými perličkami: Jak je důležité dát zkušenějším kolegům vědět, do které části se chystáte ve skladech jít, aby koncem pracovní doby věděli, kde vás hledat. Jaká je to radost, když vám čtenář badatel (nebo snad jeho potomci) po víc jak 10 letech vrátí knihu. Jakými rozmary trpí výtahy v budově. Jak se restauruje takový stoletý věšák na deštníky a kabáty. Proč mají v místnostech tak barevné koberce. Na které z vystavených historických fotografií se podařilo zachytit místního ducha, atd.
Ale zpět k samotné knihovně. Ta za dobu své existence absorbovala řadu knižních sbírek – některé v době svého vzniku (např. Robert Jeffrey Library – z dědictví po známém skotském bibliofilovi a vášnivém amatérském přírodovědci), některé později v průběhu let. Tyto darované a zděděné sbírky dále rozšiřovala cílenými nákupy. Jako příklad bych zmínila sbírku knih skotských básníků umístěnou v samostatném sále, spolu s kolekcí suvenýrů a kuriozit spojených s osobou Roberta Burnse. V 70. letech minulého století se pak součástí fondů stal i fond městského archivu shromažďovaný přes 700 let.
Knihovna se snaží své historické poklady zpřístupňovat celou řadou způsobů. Od jednorázových akcí malého rozsahu po celostátní dlouhodobé projekty. Například digitalizací unikátních sbírek a jejich zpřístupňováním na webu, pořádáním přednášek a výstav v knihovně i mimo ni, popularizací v médiích (FB knihovny, novinové články) i exkurzemi pro veřejnost do běžně nepřístupných prostor knihovny. Chtěla bych se blíž zmínit o dvou projektech. Televizní stanice BBC od roku 2004 vysílá pořad „Who do you thing you are?“, kde v každém dílu jedna známá osobnost hledá své kořeny, svou rodinnou historii. Často k tomu využívá právě fondy a odbornou pomoc pracovníků The Mitchell Library. Pořad inspiruje řadu let ke genealogickému výzkumu množství lidí ve Skotsku i v celé Británii, kteří si do knihovny chodí pro radu a pomoc. A navíc, když jsme v knihovně byli, tak na výstavce u vchodu do studovny byly zrovna knihy o přistěhovaleckých vlnách z východní Evropy – od nás, z Polska atd.
Jako druhý bych uvedla akce skryté pod hashtagem „Mitchell Courious“ – 3x týdně probíhá v jednom z historických sálů půlhodinová exkurze s výkladem pro malou skupinku přihlášených zájemců. Knihovníci pro ně vždy z fondů vyberou jinak nedostupnou zajímavost (staré mapy, dokumenty k historii hnutí za práva žen, původní notové záznamy, memorabilia k jedinému národnímu zahradnímu festivalu ve Skotsku z roku 1988, proslulou Audubonovu čtyřdílnou monografii „The Birds of America“, rukopisy nejslavnějších děl skotského básníka Roberta Burnse apod.).
Knihovna pořádá pravidelně akce pro děti a studenty, je spoluorganizátorem literárních týdnů ve městě, spolupracuje s centrem pro boj proti rakovině (Macmillan Cancer Information and Support). Dva další velké projekty popsal Daniel Bechný ve svém článku, ať už to byly kurzy digitálních dovedností pro veřejnost nebo v rámci prvního skotského Business and Intellectual Property Centre umístěném přímo v knihovně či nejrůznější aktivity a akce na podporu začínajících podnikatelů. Probíhají tu různé konference, historické sály je možné pronajmout na nejrůznější komerční i nekomerční akce, v budově je i divadelní sál s pravidelným programem.
Nakonec svého článku jsem si nechala projekt knihovny, který mě, dá se říct, vzal u srdce. Je zaměřený na pomoc ohroženým skupinám lidí ve městě. Ve spolupráci s pracovníky Citizen Advice Bureau knihovníci aktivně mezi návštěvníky knihovny vyhledávají a kontaktují lidi, kteří jsou očividně v tíživé životní situaci (zdravotní, sociální), promluví s nimi a nabídnou pomoc. Ve 3. patře knihovny je umístěno konzultační pracoviště, kde se střídají specialisté a dobrovolníci schopní poradit v otázkách bydlení, právní pomoci při jednání s úřady, s problémy v práci, orientaci v sociálních dávkách, finančních záležitostech, právech zákazníků, při hledání nového zaměstnání apod. Když jsem poslouchala, kolika lidem už se jim podařilo pomoct (a fotila si přitom vstup do prostor a neuvěřitelně barevný koberec s knihovnickým motivem), netušila jsem ještě, že právě tento projekt oprávněně získal prestižní ocenění v roce 2018 v rámci britské knihovnické organizace CILIP „Libraries Change Lives Award“.
A má pro mě i mrazivou dohru. Ve stejné době, kdy jsem byla na konferenci, došlo v Glasgow k náhlému uzavření několika azylových domů, které byly ve správě státem outsourcované firmy Serco. Spousta lidí byla ze dne na den nuceně vystěhována a spala na ulici. Dokonce jsem večer cestou z přednášek na obchodní třídě starého města zažila to, co jsem znala jen z dobových fotografií z hospodářské krize ve 30. letech, totiž frontu lidí čekajících na rozdávání jídla. Každopádně se těším, že se do Skotska a konkrétně do Glasgow ještě někdy soukromě vypravím. A jako správný knihovník si určitě zajdu znovu i do této knihovny. Konec konců je otevřena všem, ať už jsou registrovaní uživatelé nebo ne.
Fotografie:
Váha článku:
10