Divadlo a jeho paměť

75, 25 let Městského divadla Brno: půlstoletí Městského divadla Brno, čtvrtstoletí Městského divadla Brno. [Brno]: MdB, [2020]. ISBN 978-80-270-8069-4.  

Ke scénám, které příkladně pečují o soustavnou dokumentaci své prchajícímu času vystavené práce, náleží letošní pětasedmdesátiletý jubilant z moravské metropole. 14. června 1945 zrodila se tu díky absolventům konzervatoře vedených Milanem Páskem premiérou Nezvalovy Manon Lescaut druhá činoherní scéna – Svobodné divadlo. V závěru uplynulé, pandemií poznamenané sezony oslavilo sérií vynalézavých akcí 75 roků jako jeho následovník Městské divadlo Brno. Vedle speciálního čísla měsíčníku Dokořán stala se významným dokumentem zdejší umělecké činnosti reprezentativní velkoformátová publikace 75, 25 let Městského divadla Brno, za součinnosti pětice spolupracovníků a v nápadité grafické úpravě Petra Konečného (už přebal upoutá barevnou koláží premiérových plakátů), redigovaná dramaturgem Janem Šotkovským. Ve volné návaznosti na neméně obšírnou knihu Zdeňka Srny Půlstoletí MdB (1996) mapuje jeho následné čtvrtstoletí, začínající výraznou rekonstrukcí Činoherní scény a průběžně zachycované v obsažných ročenkách.

Úvod zahrnuje zdravici primátorky Markéty Vaňkové, předmluvu „principála“ Stanislava Moši, který od r. 1992 nepřetržitě stojí v čele třísouborového MdB coby manažersky zdatný ředitel i pilný režisér, a průřez Srnových zamyšlení, vybraný dramaturgyní Klárou Latzkovou. Textové těžiště svazku spočívá v odborně fundované i čtivé studii exrektora a profesora JAMU Václava Cejpka, vycházejícího též z vlastních diváckých zážitků. Čtyři desítky stran, prokládaných blíže neidentifikovanými fotografiemi, dělí do osmi oddílů a ty pak do kratších kapitol. Stručně vymezuje, že jeho hlavním cílem je „pokus o pojmenování nejdůležitějších snah divadelních umělců vytvářejících umělecký program MdB v daných letech“, tedy popsat „hlavní trendy vývoje, cesty a směry, kam divadlo mířilo a proč“. Výchozí situací je další přestavba někdejšího kina r. 1995 a vyrovnávání souboru se složitou společenskou situací doby. Připomíná systematické směřování MdB k muzikálu, pro něž se mezníkem stalo r. 2004 otevření moderní Hudební scény. Vzájemně provázané linie muzikálovou (zcela vytlačila nabídku operet) a činoherní analyzuje Cejpek nejprve samostatně, a to strukturovaně do jednotlivých „podmnožin“. U první si všímá inscenování náročných „hitových“ titulů světových, původní tvorby z MdB a konečně Mošovy kontinuální spolupráce se skladatelem Zdeňkem Mertou. Pestrou škálu uváděných titulů probírá rovněž podrobněji stratifikovaný oddíl Dramaturgická linie: činohra. Věnuje pozornost repertoáru klasickému, zejména shakespearovskému, dramatice moderní (vyčleňuje režijní přínos pražské Hany Burešové) a konečně české; pominuty nejsou letní plenérové produkce na Biskupském dvoře. Poslední část Cejpkova elaborátu, dovedeného až do konce neúplné sezony 2019-2020, předchozí dílčí soudy s patřičnou akribií sumarizuje a zobecňuje.

Přehled jiných důležitých aktivit MdB přináší stať dramaturga Miroslava Ondry Zahraniční zájezdy. Úspěšné expandování do ciziny začalo již r. 1993 féerií Sny svatojánských nocí a poté počet turné i destinací plynule narůstal. Za posledních 27 sezon odehrálo MdB mimo ČR 1554 představení v 17 státech (nejvíce v Německu) a rekordmanem zůstává West Side Story. Výmluvné údaje o reprízovosti, návštěvnosti nebo oceněných v Síni slávy najdeme v rubrice Závěrečná bilance. Rozsahem největší blok knihy pak chronologicky uvádí bezmála 250 premiér se základními údaji, výňatky dobových kritik a fotodokumentací Jefa a Tina Kratochvilových.