Domov knižních důchodců

Knihovny se mění. Jezdím se svým Komiksovým workshopem po knihovnách a vidím to. Opravují se, oblékají do nových kabátů, uvnitř jsou taky jiné, modernější, vybavenější a živější. Je to radost i nostalgie zároveň. Líbí se mi nové. A líbí se mi i ty staré. Když je knihovna umístěna v prvorepublikové vile, s mořeným obložením a ošlapaným schodištěm…, vůně starých časů dýchne, genius loci funguje. A nostalgie taky.

Knížky se také mění. Lákají sexy obálkou i parádními mírami, člověk neví kterou dřív. Jsou stále krásnější! No…, ale ta pravá krása a to důležité je přece jen uvnitř. Když je dobře napsaná, můžeme ji číst i po mnoha desítkách let. Jenže knížky přibývají, píšou se nové. Tedy mládí vpřed! Staré knížky musí ustoupit mladším. A tak se ty méně čtené nebo poničené chudinky vyřazují. To je jasné, knihovna není nafukovací. Odvážejí se pryč, ani nechci vědět kam. Knihovnicím je jich asi také líto, dávají jim ještě šanci na nový život a tak je vystaví na chodbě knihovny a prodávají je po pětikačce nebo i zadarmo. No nekupte to, zadarmo! Kolem nich se prakticky nedá jen tak bez povšimnutí projít. A jaké poklady! Knížky mého dětství. Štorcha nebo Setona tady přece nemůžu nechat! Haileyho už vůbec ne! A nemusím si je půjčovat, můžu si je rovnou vzít. Paráda! Sice doma knihovna taky není nafukovací, ale nějak už se vejdou, vyhodím třeba starý svetr, nebo možná pes bude muset zůstat na dvoře… Už to u nás vypadá jako v domově knižních důchodců.

Tedy, milé knihovnice a knihovníci, kdyby vám někdy Štorch nebo Seton chyběli, nevydávali by se v reedicích znovu, zastavte se, knížky vám rád půjčím a klidně vám prodloužím lhůtu na vrácení! Ale ne na dlouho… 

Daniel Vydra je autorem komiksových scénářů, básní pro děti a hudebních skladeb.