CovidCON ukázal, že první vlnu české knihovny přečkaly...

...co bude dál, je otázka, na kterou se těžce hledá odpověď

Tento text píšu 20. října pozdě v noci, tedy v době, kdy titulky prakticky všech médií v České republice ohlašují rekordní přírůstky potvrzených onemocnění Covid-19. V době, kdy z nemocnic přicházejí alarmující zprávy o tom, že náš zdravotnický systém sice drží, ale síly a personál pomalu dochází. V době, kdy knihovny jsou stále otevřené, ale v záložce prohlížeče mi svítí varovný odkaz, že dojde k dalšímu plošnému omezení služeb, a ve výčtu se pravděpodobně na knihovny tentokrát nezapomene. V době, kdy je společnost hluboce rozdělená, ať už názory, pohledy na danou situaci, vyhlídkami na budoucnost nebo sociální distancí. Přesto tento text nebude o rezignaci nad současným stavem, ale upnutím se k naději, která ve mě stále zůstává po zářijovém CovidCONu, jež se konal 8. září 2020 v Městské knihovně v Praze a jehož organizátorem byl SDRUK (Sdružení knihoven ČR). Hlavním tématem byla totiž první koronavirová vlna a červenou nití, která se vinula jednotlivými přednáškami a bloky, bylo zjištění, že jsme ji jako knihovny zvládli.

Výzva, se kterou jsme si poradili

Dobu, kdy koronavirová pandemie dorazila k nám do České republiky, máme pravděpodobně všichni stále živě v paměti. Někteří možná dokáží přesně popsat to, co dělali v den, kdy byl vyhlášen nouzový stav a plošná karanténa, která znamenala uzavření knihoven, ale také hranic a zpomalení či zastavení společenského života a ekonomiky. Nezaujatý pozorovatel, ale možná také insider, by čekal, že stejně tak se zpomalí a zastaví české knihovny a knihovnictví. Jenže ve chvíli, kdy se začala mobilizovat společnost, spontánně se objevovaly desítky až stovky místních nebo celostátních dobrovolnických iniciativ a proti koronavirové vlně se vzedmula vlna solidarity, se z prvotního šoku a paralýzy oklepaly také knihovny a nezůstávaly pozadu. Skoro si troufám tvrdit, že pokud někdy někdo bude váhat s definicí toho, co je komunitní knihovna, bude stačit ukázat na knihovny, které se prezentovaly právě na CovidCONU v září roku 2020. Organizátoři dali dohromady pestrou sestavu řečníků, kteří ale beze zbytku ukázali, že knihovny si s výzvami, jež první plna přinesla, dokázali poradit.

Byl to například nevídaný a v podstatě okamžitý přechod do digitálního prostoru, protože jiná než on-line komunikace nebyla možná. Knihovny.cz a jejich #knihovnyprotiviru se tak staly symbolem toho, že knihovny mají smysl i v čistě virtuální podobě. Mohou být garantem relevantních a ověřených informací, mohou zpřístupnit velké množství e-knih a být cenným zdrojem pro studenty, kteří byli odříznutí od fyzických studoven a klasických služeb.
CovidCON také na mnoha příkladech z malých i velkých knihoven ukázal, že se dokážeme velmi rychle přizpůsobit potřebám (mnohdy akutním) společnosti. Knihovny se začaly měnit na prostory, kde se šily roušky, tiskly štíty či ochranné pomůcky. V knihovnách se organizovala nebo koordinovala pomoc a část z nich dokázala najít cestu, jak fyzické knihy dostat k jejich čtenářům. Knihovny se prakticky přirozeně staly součástí semknuté a odhodlané společnosti. Nutno podotknout, že součástí velmi flexibilní, zejména když si vybavím překotné znovuotevření, na které s překvapivým oznámením zbylo jen několik málo dní.

CovidCON však nebyl setkáním, kam si přijeli knihovníci z různých koutů republiky poplácat po zádech a říct si, jak jsou skvělí. Začátek září byl provázen zvyšujícím se počtem potvrzených pozitivních případů a návratem opatření, mezi kterými byly i roušky uvnitř budov, v MHD či na dalších veřejných místech. Během coffee breaků se do hovorů občas vkradla nejistota nad následujícími týdny a měsíci, ale tu vždy velmi rychle zahnaly podzimní plány a programy, které měly vykompenzovat ztracený jarní čas. S odstupem času se tak mnohem příznačněji jeví úvod konference, o který se postaral ředitel hostitelské knihovny, Tomáš Řehák. Přestože jeho prezentace, složená z titulků článků našeho nejčtenějšího internetového periodika, byla rekapitulací událostí posledních měsíců, v náznacích i explicitně Řehák poukazoval na to, že jsme možná „vyhráli“ bitvu, ale válku s Covidem-19 a jeho důsledky máme ještě před sebou. Také závěrečná panelová diskuze naznačila, že i když se knihovny vydají ze všech sil i za cenu velkého rizika (přece jen půjčování knih v době, kdy byly označovány za biohazard, nebylo úplně košér), neznamená to automaticky, že získáme status nepostradatelných, hodných maximální podpory a uznání (především ze strany zřizovatelů).

Teď to nesmíme vzdát

V úvodu jsem zmínil, že CovidCON ve mě zanechal naději. Je to pro mě pocit, který v dnešní době považuji za nejcennější, protože období, které je před námi, bude těžké. Bude testem nejen pro naše zdravotnictví a ekonomiku, ale především nás prověří jako společnost. A knihovny jsou součástí společnosti, jsou jedním z jejich pilířů, i když ne úplně viditelným či doceněným. Proto si mimo jiné myslím, že více než první CovidCON bude důležitější a v mnoha ohledech určující ten následující, a já bych si moc přál, aby se uskutečnil. Už pravděpodobně nebude tak optimistický a více než zdravotní krizi budeme řešit krizi ekonomickou a společenskou. Budeme sčítat ztráty, ne však na životech, ale na rozpočtech, službách a úvazcích, protože už teď se v mém okolí objevuje znepokojivé množství dobrých knihovnic a knihovníků, kteří přišli nebo přijdou o práci. Příští konference či setkání bude mnohem více o hledání smyslu toho, proč tady opravdu jsme a čím jsou knihovny pro společnost důležité, podstatné a nepostradatelné. Hlavně to teď nesmíme vzdát, i když té energie není tolik jako na jaře, a vlna, které čelíme, je mohutnější než ta první. A já věřím, že to zvládneme, protože jsme ukázali, jak silné a odhodlané knihovny a jejich lidé jsou. Jednotlivé přednášky a prezentace je možné si zpětně poslechnout na adrese: https://sdruk.cz/covidcon-do-ucha/.

Fotografie: 

DSC_0569-2-scaled.jpg

DSC_0535-scaled.jpg

DSC_0471-6-scaled.jpg

DSC_0504-scaled.jpg

DSC_0510-scaled.jpg