Elektronická kniha Kohoutí kříž

Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích (JVK) vydává od roku 2001 na webu elektronickou knihu Kohoutí kříž, věnovanou šumavské německé literatuře. Publikace zprostředkovává literární obraz Šumavy v dílech německy píšících autorů a odráží kulturní a společenský vývoj oblasti, která je specifická svou polohou na pomezí tří států a dvou jazyků. Kohoutí kříž literárně mapuje „německou“ Šumavu, obrací se však na českého čtenáře.

Sběr materiálu a práce na překladech probíhají od počátku 90. let. V roce 2000 bylo realizováno s přispěním grantu Ministerstva kultury ČR převedení do elektronické podoby a vystavení na internetu. Doplňování a rozšiřování pokračuje ovšem neustále. První internetová verze Kohoutího kříže obsahovala ukázky z děl 306 autorů, letošní vydání jich bude nabízet 2281. Mění se také grafická podoba a zdrojové kódy webových stránek, od „klasického“ html, přes php až po responzivní web.

Prameny, využívanými k vyhledávání děl autorů a informací o nich, obrazové dokumentace apod., jsou především krajanské časopisy (zejména Glaube und Heimat, Hoam! a Böhmerwäldler Heimatbrief), knihy, periodika a další dokumenty z fondu regionálního oddělení Jihočeské vědecké knihovny, který obsahuje bohatou sbírku „šumavské“ literatury od 19. století do současnosti, fondy dalších knihoven a archivů v ČR, Rakousku a Německu, české a zahraniční webové stránky, kterých na šumavská témata potěšitelně přibývá, a digitální knihovny (kromě digitalizovaných fondů JVK zejména digitální knihovna periodik Österreichische Nationalbibliothek ANNO) a archívy (je třeba jmenovat stránky SOA Třeboň, umožňující přístup k digitalizovaným matrikám i obecním a školním kronikám pro jižní část Šumavy, Porta Fontium pro část západní, digitalizované židovské matriky atd.). Neocenitelná je vzájemná spolupráce s Museem Fotoateliér Seidel v Českém Krumlově.

Kritériem při výběru autorů a osobností, zastoupených v Kohoutím kříži, je vazba literárních i odborných textů na Šumavu v jejím širokém vymezení (od Novohradských hor až po Český les včetně rakouského a bavorského příhraničí) a německý jazyk originálu. Časově je pak záběr právě tak široký, od středověku, počínaje 12. a 13. stoletím, až do století jedenadvacátého. Žádná další omezení národnostní (jsou zastoupeni Němci, Češi i Židé – pohledy do matrik a archivů ukazují, jak často nezřetelné je toto dělení), politická (přestože zejména 20. století by k tomu dávalo řadu příležitostí), tematická, žánrová ani literárně-kritická uplatněna nejsou.

Mezi zastoupenými osobnostmi se tak nacházejí středověcí autoři, např. Jans Enikel, Jan z Teplé, anonymní šumavští tvůrci z 15.-20. století, autoři symbolizující šumavskou literaturu – Adalbert Stifter, Karel Klostermann, Hans Watzlik, Johannes Urzidil. Najdeme tu ovšem i slavné autory, u nichž může být šumavská tematika pro některé čtenáře překvapující: Bertolta Brechta, Marii von Ebner-Eschenbachovou, Franze Kafku, Karla Hynka Máchu, Karla Maye, Friedricha Nietzscheho, Rainera Maria Rilkeho, autory významné především v měřítku regionálním, jako jsou například Josef Dichtl, Gustav Jungbauer, Zephyrin Zettl, řadu učitelů, kněžích, ale také autory, kteří otiskli pouze jedinou vzpomínku či báseň v krajanském časopise. I ta vzpomínka je ovšem často cenná a unikátní tím, že zachycuje dávno zmizelý či změněný svět. 

Každý zastoupený autor je prezentován ukázkami z díla v překladech, v případě poezie i v původním německém znění (pokud je potřeba, je doplněn i slovníček nářečních výrazů), krátkým medailonem a obrazovou přílohou (počet ukázek přesahuje v aktuálním vydání 6 000 a počet dokumentů v obrazových přílohách 33 000). Vedle kopií fotografií a textů lze v obrazových přílohách najít i zvukové a video záznamy a digitalizované staré mapy Šumavy. Místa, o kterých Kohoutí kříž pojednává nebo se kterými jsou spojeni jednotliví autoři, jsou dokumentována historickými i současnými snímky, na fotografování se kromě tvůrců projektu podílí několik dalších přispěvatelů. Publikace je koncipována tak, aby spojovala výhody práce s klasickou knihou – listování stránku po stránce, obsah apod. s možnostmi, které nabízí elektronické publikování a internet: plnotextové vyhledávání, interní odkazy i odkazy na další informační zdroje na internetu, formulář na odeslání vzkazu autorům. Součástí práce je rovněž studie v českém i německém jazyce: Co je šumavská literatura.

Přestože v roce 2003 vyšel drobný výbor z těchto stránek i knižně (Kohoutí kříž, 'S Hohnakreiz : ozvěny německé lyriky ze Šumavy. Praha : BB art) zkušenosti a statistické údaje ukazují, že volba zveřejnění na internetu, umožňující kontinuální doplňování a rozšiřování díla, byla správná. Od roku 2001 navštívilo stránky Kohoutího kříže kolem 1,5 mil. zájemců, denní průměr počtu návštěvníků podle auditu Toplistu se dnes pohybuje kolem 300. Nákladem Jihočeské vědecké knihovny ale vycházejí další knižní výbory, vycházející z elektronické podoby Kohoutího kříže: J. Urzidil, Jdu starým lesem (2005), Karel Klostermann (1848-1923) : soupis díla (2008), Knížka rožmberská : výběr z německy píšících autorů od 13. do počátku 20. století (2011), E. Flusser, Válka jako nemoc (2016), R. Slawitschek, Modrý Pánbůh (2017), J. Sailer, Každý den přichází z rukou Božích (2019). Z Kohoutího kříže čerpají i jiní autoři a vydavatelé, z poslední doby např. knihy: Lipno : krajina pod hladinou (2016), Šumava : krajina pod sněhem (2017), Krumlov : město pod věží (2018). 

V roce 2003 byla Jihočeská vědecká knihovna oceněna za publikaci Kohoutí kříž ministrem kultury (Cena Knihovna roku, kategorie Významný počin v oblasti poskytování veřejných a informačních služeb), v roce 2018 získala JVK zvláštní cenu festivalu Šumava litera za mimořádný přínos šumavské literatuře a roku 2020 byl v rámci tohoto festivalu Jan Mareš uveden do Síně slávy šumavské literatury.

Jako významný zdroj informací o Šumavě je Kohoutí kříž citován v tisku a odborných publikacích v ČR i v zahraničí, odkazuje na něj řada jiných webových stránek, s ukázkami z knihy je možné se setkat i na některých šumavských naučných stezkách. Na velké výstavě Šumava Karla Klostermanna v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích roku 2008 tvořil obsah elektronického informačního kiosku. Již řadu let vychází úryvky z Kohoutího kříže v časopise Vítaný most na Šumavě a v Českém lese. Na základě Kohoutího kříže vzniklo několik pořadů Českého rozhlasu (naposledy Výlety s Vltavou v srpnu 2018), faktograficky z něj čerpaly některé díly dokumentárního cyklu České televize Ztracené adresy.

A na závěr několik osobností z Kohoutího kříže, spojených s Brnem:

• Do jezuitského řádu tu vstoupil a v roce 1829 zemřel Josef Dobrovský, žil v Horšovském Týně, Klatovech a Chudenicích.
• Narodil se tu roku 1942 Herbert Knittler, historik, profesor vídeňské univerzity, autor publikací o rakouské oblasti Waldviertel.
• Na penzi tu žil a v roce 1933 zemřel Wenzel Krynes, ředitel českokrumlovského německého gymnázia.
• V roce 1892 se tu narodil spisovatel a básník Karl Norbert Mrasek.
• Narodil se tu (1689) i zemřel (1758) Cyrillus Riga, teolog a kazatel, který působil i v Českých Budějovicích.
• Roku 1874 se tu narodil Richard von Schaukal, básník a překladatel, ve svém díle se věnoval i Stifterovi.
• Narodila se tu roku 1888 spisovatelka Elisabeth Soffé, v jejím díle najdeme také „stifterovské“ ozvěny.

Kohoutí kříž vydává od roku 2001 Jihočeská vědecká knihovna, překlady a české texty píše Jan Mareš, elektronickou verzi spravuje Ivo Kareš.

Fotografie: 

kk1.jpg

kk2.jpg

kk3.jpg

kk4.jpg