Všestranný tvůrce širokého záběru

PROKŮPEK, Tomáš a kol. Sekora – Mravenčí a jiné práce. Brno: Moravské zemské muzeum; Praha: Akropolis, 2019. 336 s. ISBN 978-80-7028-528-2.  

Podobně jako v případě Leoše Janáčka snaží se Brno domácí i zahraniční veřejnosti přiblížit osobnost a mnohostranné dílo svého rodáka Ondřeje Sekory (1899 – 1967), jehož jméno nese bystrcký areál s pamětní deskou. Moravské zemské muzeum, které před šesti lety získalo jeho cennou pozůstalost, uspořádalo r. 2019 k výročí narození rozsáhlou, hojně navštěvovanou výstavu. Pod stejným názvem Sekora – Mravenčí a jiné práce ji doprovodila monumentální, ne právě levná velkoformátová kniha, vydaná společně s nakladatelstvím Akropolis. Značně obsažná a výpravná, graficky nápaditá kolektivní monografie se stránkami černými, oranžovými i modrými je dílem dvanácti autorů různých specializací z několika institucí pod vedením správce sekorovských fondů a jejího dominantního spolutvůrce Tomáše Prokůpka (srov. rozhovor s ním In: Duha 2020, č. 1).

Obšírnou a pestrou, velmi populární i mnohdy takřka neznámou tvorbu umělce renesančně všestranného (hravě zvládal aktivity autodidaktického malíře, pilného kreslíře a pohotového karikaturisty, agilního novináře a vtipného spisovatele, stejně jako zdatného sportovce nebo zasvěceného entomologa), leč také obtížně zařaditelného a dosud ne plně doceněného, probírá publikace v mnohém objevně. Zatím nedostupné archiválie (korespondence, deníky, rukopisy, nezveřejněné práce atp.) představuje velmi zasvěceně a detailně, s akribií a odbornou erudicí, v širokých společenských, politických i uměnovědných souvislostech, a zároveň s dokumentární názorností, se vhodnými citacemi, prospěšným poznámkovým aparátem a vesměs čtenářsky přístupně. Po úvodním nástinu Sekorovy biografie následuje jedenáct víceméně chronologicky pojímaných a vhodnými odkazy provázaných monotematických kapitol, ještě dále členěných a vždy s vhodným „prologem“ i shrnujícím závěrem. Solventního náročnějšího čtenáře, zejména odchovaného v dětství jeho hmyzími hrdiny a nyní zdolávajícího i drobné vícebarevné písmo, dokáže upoutat na řádku dní.

Kapitola Žurnalistika má přirozeně těžiště v Sekorově zprvu elévském působení v brněnské a poté pražské redakci prestižních liberálních Lidových novin (vycházely s rozličnými přílohami dvakrát denně včetně neděle), které mu mj. umožnily dvojí podnětný pobyt v Paříži a zároveň nebránily v součinnosti s mnoha dalšími periodiky. Následující oddíl podrobně sleduje inspirační vzory a stylový vývoj autorových kreseb a ilustrací, ať už šlo o jeho vlastní i cizí knížky, antifašistické karikatury, záznamy z nacistického pracovního tábora či o době poplatnou poválečnou produkci. Další partie připomínají Sekorův přínos v oblasti seriálové, stripové a komiksové, stejně jako sebekritickými pochybnostmi provázenou soukromou činnost malířskou. Klíčové postavení právem zaujímá pasáž věnovaná literatuře pro děti a mládež s kontextovým rozborem typologické evoluce (od r. 1933) figurek Ferdy Mravence i brouka Pytlíka; ta kulminovala v předválečné „ferdovské“ trilogii, porůznu doprovázené dalšími zvířecími postavičkami. Nechybí ani stať stopující neprobádané Sekorovo celoživotní zaujetí Múzou Thálií, např. spolupráci s několika našimi marionetovými a maňáskovými soubory.

Kapitola Audiovizuální média zaznamenává projekce tvůrcovy tvorby do postupně se rodící a rozvíjející oblasti rozhlasu, gramofonového průmyslu, reklamy a konečně televize, kde v naživo vysílaných mládežnických pořadech proslul coby „komunikativní bavič“. Rozmanitým způsobem zasáhl Sekora do sportovní sféry, kde je obecně známa jeho bystrá novinařina nebo průkopnický přínos pro české ragby. Sekvence Svět hmyzu s kuriózními perličkami (proměnlivá podoba a role maskulinního Ferdy v mraveništi, přírodovědná „nezařaditelnost“ vyfabulovaného Pytlíka) komentuje, jak sběratelova entomologická záliba modifikovala reálné i antropomorfizované verze jeho oblíbených hrdinů. Stránky nazvané Občanství a politika rekapitulují výtvarníkovy postoje od masarykovského humanisty přes v protektorátu perzekvovaného „židomilce“ z harmonického „smíšeného manželství“ (žena Ludmila se naštěstí z Terezína vrátila) po poválečného člena KSČ a zasloužilého umělce (1964), jehož horečné, občas až bizarní socialistické aktivity jsou registrovány s decentním pochopením. Částečně pod tlakem svědomitě shromážděné faktografie vyznívá poněkud rozbíhavě závěrečný oddíl Další životy Sekorova díla, nabízející mozaikovitý soupis rozličných exploatací tvůrcova odkazu – počínaje překlady do dvou desítek jazyků včetně finštiny, gruzínštiny, turkmenštiny a čínštiny, přes jeho epigony, současné undergroundové a popkulturní aluze po nové volební karikatury nebo počítačové hry. Ačkoli na téměř každé stránce výkladových textů najdeme nejméně jeden doklad výtvarný, je přiřazena ještě samostatná obsáhlá černobílá i barevná Obrazová příloha s artefakty publikovanými vůbec poprvé. Žasnoucí čtenář nakonec stojí v údivu nad skutečností, co všechno lze za jediný život se „vzlety a pády“ stihnout.

Budoucí badatel přivítá Soupis Sekorovy knižní tvorby a výstavních aktivit, kde se kupř. doví, že na umělcovo konto připadá 26 vlastních beletristických a populárně naučných knih, 54 ilustrovaných knih jiných autorů nebo 45 obrázkových seriálů, avšak jen šest za života uskutečněných samostatných výstav. Publikaci završují stručné medailony jejích autorů, sedmidílný seznam použité literatury, dle předchozích kapitol rozčleněné Zdroje vyobrazení, Jmenný rejstřík a anglické i německé Resumé. Po monografii Blanky Stehlíkové, Věry Vařejkové a Ondřeje J. Sekory Ondřej Sekora – Práce všeho druhu (Práh, Praha 2003) máme tu tedy čerstvý, ambicióznější a komplexnější pokus o analýzu dané problematiky. Materiálově neběžně aktuální (zahrnuje údaje ještě z června 2019), fundovaně sepsaný i kvalitně zredigovaný (podařilo se vyhnout opakování některých informací) foliant Sekora – mravenčí a jiné práce je opus, jímž se mohou autorský kolektiv i vydavatelé právem chlubit.