Rozhovor s Marií Dočkalovou

Městskou knihovnu v Třebíči znáte velmi dobře z různých oddělení a pracovního zařazení. Několik roků jste ředitelkou této instituce. Knihovna plnila funkci Okresní knihovny a od roku 2002 je knihovnou pověřenou výkonem regionálních služeb. Můžete charakterizovat změny, kterými Městská knihovna v Třebíči prošla?

Když jsem v roce 1982 nastoupila, fungoval střediskový systém z mého pohledu začátečníka naprosto bezvadně a tehdy mě vůbec nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Jak už to bývá, teorie ve škole byla nudná, ale v praxi vidět, jak se do malých knihoven převážejí hromady centrálně zpracovaných nových knih a paklíky katalogizačních lístků k zařazení, bylo skvělé. A zpětně oceňuji, že se tak dělo bez počítačových sítí a sdílené katalogizace, dvě katalogizátorky a několik knihovnic „metodiček“ si na nedostatek práce rozhodně nemohly stěžovat. Druhé jmenované si spíš mohly stěžovat na pracovní podmínky, které byly na malých knihovnách hlavně v zimě tristní, ale stěžovat si tehdy nebylo zvykem.

Všichni víme, co následovalo, v důsledku zákona č. 425/1990 Sb. byly okresní knihovny transformovány na městské. Až do pověření výkonem regionálních funkcí podle knihovnického zákona č. 257/2001 neexistoval oficiální způsob, jak často neradostné dění v obecních knihovnách ovlivnit. Malé knihovny nenakupovaly knihy, některé byly zrušeny. Zpřetrhaný systém nákupu, odborné pomoci i osobních pracovních vazeb se napravoval pomalu a jak se dalo čekat, pocítily to především ti nejslabší, jimiž byly a jsou knihovny v malých obcích. Třebíčsko a celá Vysočina jsou tím typické – jen v okrese Třebíč je 167 obcí, z toho 6 měst a 10 městysů. Neprofesionálních knihoven je 135, často v obcích kolem 150 obyvatel. Také odtržené profesionální knihovny měly často problém uhájit svou existenci a identitu, v některých sídlech se nepodařilo knihovny na profesionální úrovni udržet. Nyní Městská knihovna v Třebíči vykonává regionální funkce z pověření Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě. Při tolika malých knihovnách a neprofi knihovnících je to mravenčí práce. Stále platí, že v této části knihovnické práce jsou důležité nejen odborné znalosti, ale i velká míra sociální a emoční inteligence. Plus trpělivost na druhou.  

Jak se nové poslání a úkoly knihovny promítly v požadavcích na schopnosti a vzdělání knihovníků?

Významně. Po absolvování střední školy byly knihovnice schopny se zařadit na kterékoli pracoviště, podle potřeby zvládly práci na každém oddělení a nevypadalo to, že bychom si s těmi znalostmi nevystačily i několik desítek let. Když bylo třeba, nezřídka jsme na svých pracovištích ťukaly do psacího stroje jeden katalogizační lístek za druhým, abychom ulevili katalogizaci. Nikdo s tím neměl problém, katalogizační pravidla byla pro většinu tehdejší produkce poměrně jednoduchá. A i když byla knihovnická práce vždy časově náročná, bylo daleko méně stresu, v podstatě stačilo s úsměvem půjčovat knihy a pro klid s nadřízenými sem tam připravit společensky odpovídající akci. Vzdělávání knihovníků spíš souviselo s tehdejšími politickými a ideologickými nesmysly, sama jsem příkazem vyfasovala několik i vícedenních školení o propagaci politické literatury. Je s tím spojena i jedna z mých raně pracovních vzpomínek, kdy jsem na jednom školení veřejně pronesla, že je to ztráta času a stejně to nikoho nezajímá. Pak jsem se docela bála, že to na mě někdo řekne a z práce mě vyhodí.

Dnes je důraz na průběžné vzdělávání knihovníků jednou z priorit. Devadesátá léta přinesla počítače, automatizované systémy, internet, což byl po odborné stránce teprve začátek pro vznik různých odborných platforem. Na jednu stranu řadu odborných věcí propojily a usnadnily, na druhé straně udělaly například z katalogizace úzce odbornou práci. Vyškolit „následníka“ trvá i půl roku, vytvořit katalogizační záznam už knihovnice ze služeb nezvládne. Samotné systémy se v čase periodicky mění a nikdy směrem k zjednodušení. Mohli bychom tady jmenovat jednu odbornost po druhé, přidat několik kol automatizace a technické obnovy, kancelářské a ekonomické platformy, grafické programy, dodržování zákonů (autorský, GDPR, registr smluv, BOZP, PO atd.). Ředitelé a vedoucí k tomu mohou připočítat všechny povinnosti vyplývající ze zákoníku práce a občanského kontra odbory, mnohem častější komunikaci se zřizovatelem a pak se všemi, kdo jsou přesvědčeni, že bychom o nich měli vědět. A to jsme pořád ještě v zákulisí knihovny. Na jevišti se pak odehrává další dějství – weby, sociální sítě, nezisková kultura a vzdělávání pro veřejnost všeho věku a sociálních skupin, služby pro zdravotně handicapované, denní práce se školami, mnohem větší důraz na analýzu poskytovaných informací, projektová činnost, zavádění nových technologií k využití veřejností včetně digitalizace fondů. Stručně řečeno je v podstatě bezmála polovina činností neknihovnických, ale knihovníci si s nimi musí nejen poradit, ale musí být schopni část vědomostí přenést i na knihovníky regionu. Když se mě laik zeptá, co vlastně v té knihovně děláme, tak občas i odkážu na nabídku vzdělávacích akcí na webu SKIP. Někdy to chce vysvětlení, ale pomůže to pochopit, co všechno musí dnes knihovník umět, aby obstál. Čas od času má někdo pocit, že už další restart odborných vědomostí zvládnout ani nechce.  

Třebíčská knihovna dlouhodobě a kontinuálně pracuje s regionální literaturou, podporuje vztah občanů k historii Třebíče a okolí, seznamuje s osobnostmi Třebíčska. Jaká je současná praxe v této oblasti vaší práce?

V 70. letech zmizela z regionálního fondu řada dokumentů, takže stavíme na tom, co se podařilo uchovat. Možností, jak to napravit, je digitalizace – jako mnoho jiných knihoven plánujeme vlastní digitalizační pracoviště. Kromě digitalizace vlastních dokumentů bychom chtěli jít ještě kousek dál a nabídnout službu veřejnosti, možná se tak podaří získat i „poklady z půdy“ Třebíčska. Vztah k městu a regionu udržujeme i řadou projektů, které nemusí zcela souviset s literaturou. Velmi oblíbené jsou přednášky o architektuře města, výstavy starých fotografií, výstavy výtvarných děl inspirovaných městem, zájezdy na zajímavá přírodní místa nebo za architekturou užšího i širšího regionu. Dlouhodobě se rozšiřuje „portfolio“ místních autorů, kteří s knihovnou spolupracují – křtíme jejich novinky, zařazujeme veřejná čtení. Prostor zcela běžně dostávají spisovatelé, básníci, ale i hudebníci, písničkáři s vlastní tvorbou. A i tady platí „efekt sněhulák“ – jakmile začnete, ostatní už se nabalí samo – aktivní studenti, mladí cestovatelé a vědci různých oborů, senioři na cestách, amatérští umělci – jednoduše řečeno velmi rádi necháváme poznávat šikovné lidi.  

Spolupracujete s paměťovými institucemi na území Třebíče i ostatních měst regionu? 

Rozhodně ano a tady se obloukem vracím k útvaru regionálních funkcí. Především jeho zásluhou knihovna navázala skvělou spolupráci s Muzeem Vysočiny Třebíč a Státním okresním archivem Třebíč a výsledkem jsou každoroční cykly výstav a přednášek se zaměřením na region – 1. a 2. světová válka, dějiny školství na Třebíčsku, výročí vzniku ČR, legionáři, spolkový život v Třebíči, tramping, Sokol a mnohé další. Využívat a zprostředkovávat jejich odborné znalosti i exponáty je skutečně radost.  

V našem časopise v čísle 3/2020 je váš článek Nezvalova Třebíč 2020(+1). Je možné k jeho obsahu doplnit aktuální stav nebo je vše zatím odložené?

Dvouměsíční Festival poezie Nezvalova Třebíč 2020+1 se bohužel neuskuteční. Projekt, tedy jeho veřejné akce, které byly v roce 2020 zrušeny kvůli první vlně pandemie, získal i podruhé dotaci z programu Regionální kultura (Fond Vysočiny, květen 2020) a byl podán i další do programu K21 (prosinec 2020). Nyní, v březnu 2021 v době lockdownu, je situace stále více než znepokojivá a rozhodli jsme se pro zrušení celého projektu. Nebudeme ani zkoušet on-line projekce, protože většina z připravovaných byla o spolupráci škol, ZUŠ, amatérských dětských souborů, měli osobně přijet básníci a literáti webů, kteří se zatím znají jen virtuálně prostřednictvím sociálních platforem. Postupně ale budeme některé části programu přesouvat na víkendové festivaly, které se konají každý rok na jaře a jsou takovou spojkou mezi pětiletými intervaly velkých festivalů.  

V bohaté činnosti knihovnické, informační, kulturní i vzdělávací se zaměřujete na zpracovávání projektů. Přesto, že je uvádíte na webových stránkách knihovny, můžete nám přiblížit, které projekty právě probíhají a které byly výrazně úspěšné?

Zde bych radši opravdu odkázala na webové stránky www.knihovnatr.cz . Za čtvrtstoletí se podařilo získat po příslovečných kapkách finanční prostředky na malé projekty ve všech oblastech (prorodinné projekty, vzdělávání, ekologie, literatura, technologie aj.) a jejich realizace pomohla knihovně naplnit to, čemu se dnes říká komunitní knihovna. Nechci některý z projektů upřednostnit, protože nepamatuji žádný, který by neměl očekávaný ohlas u veřejnosti. Za všechno mohou mluvit čísla z benchmarkingu knihoven – v normálních letech připravujeme kolem tisíce akcí ročně, což je v přepočtu na pracovní dny až 4 akce denně. V počtu dětských čtenářů jsme v kategorii knihoven 20-40 tisíc obyvatel více než dvojnásob úspěšní – naši knihovnu navštěvuje přes 70 % dětí do 15 let. Velmi si vážíme našich škol, spolků i jednotlivců, kteří se ptají, nabízí a chodí do knihovny. A velmi si vážím zaměstnanců, kteří tohle všechno pro knihovnu udělali a dělají.  

Vzhledem k současné situaci „opatrná“ otázka na závěr. Jaké záměry máte v současné době pro další rozvoj městské knihovny?

Příští léta budou hlavně o rekonstrukci všech našich třebíčských provozů, takže i bez pandemie budeme mít dost starostí s přesouváním veřejných i neveřejných provozů. Již letos proběhne v ústřední knihovně rekonstrukce výtahů a schodiště, což je jen výchozí bod k rekonstrukci všech čtyř pater. Dále je zřizovatelem schválena a architektonicky zpracována rekonstrukce pobočky Modřínová, zde doufáme v dotační programy EU, protože se jedná o desítky milionů korun. Menší pobočka Borovina se měla rekonstruovat v roce 2020, ale zasáhla úsporná pandemická opatření. Toho litujeme, protože zde měl vzniknout prostor pro nové digitalizační pracoviště. Všechny rekonstrukce jsou samozřejmě plánovány tak, aby odpovídaly požadavkům na moderní knihovny. Investorem je ve všech případech zřizovatel.  

Děkuji za váš čas a trpělivost. 

 Mgr. Marie Dočkalová pracuje v knihovně v Třebíči od roku 1982. Studovala nástavbový obor VTEI tehdy Střední knihovnické školy v Brně, VŠ obor absolvovala na FF UK Praha. Ředitelkou knihovny je od března 2005.