Rozhovor s ředitelkou Krajské knihovny Vysočiny Jitkou Hladíkovou

Knihovna vznikla před vydáním prvního knihovního zákona díky akademickému spolku Barák tehdy ještě v Německém Brodě. Vznik knihovny je spojen s osobností Karla Havlíčka Borovského. Jak knihovna pracuje s jeho odkazem?

Ano, máte pravdu, historie naší knihovny je velice bohatá a sahá až do roku 1894. Knihovna byla založena 25 let před vydáním prvního knihovního zákona a 38 let po smrti novináře, spisovatele, básníka a politika K. H. Borovského. Jméno K. H. Borovského se v jejím názvu objevilo nejdříve jako Lidová knihovna Havlíčkova, později Městská veřejná knihovna Havlíčkova v Německém Brodě. Pokud jde o Havlíčkův odkaz a máte na mysli jeho vztah ke vzdělání a jeho víru v „revoluci srdcí a hlav, neboť národ nevzdělaný … nedocílí svobody a práva“, potom tento odkaz naplňuje knihovna měrou vrchovatou. Je regionálním centrem kultury a vzdělávání a kulturní a vzdělávací aktivity pro všechny věkové skupiny obyvatel od nejmenších dětí až po seniory jsou jedním z pilířů její činnosti.

Povoláním jste ekonomka, je to výhoda pro ředitele knihovny? Jak se vlastně stalo, že knihovnu vedete od roku 2008? Vedete ji velmi dobře, máte skvělé výsledky a podařilo se Vám v krátké době postavit krásnou novou knihovnu. Dřívější ředitelé o výstavbu nové knihovny hodně usilovali, ale podařilo se to až Vám. Máte můj velký obdiv.

Myslím, že mohu říci, že ekonomické vzdělání se zaměřením na management je pro vedoucí funkci určitě výhodou, zároveň pro mne bylo důležité doplnit si odborné znalosti z oboru knihovnictví, protože celoživotní vzdělávání, a především odborné vzdělávání, je důležitou součástí mojí práce. V knihovně pracuji od roku 2003, na pozici ředitelky jsem tedy nastupovala po 5 letech působení v knihovně, a vnímám změny, kterými knihovna za tu dobu prošla a prochází. To, že se podařilo takřka po 125 letech začít se stavbou nové budovy, je skvělé a dík za to patří našemu zřizovateli, Kraji Vysočina, a také městu Havlíčkův Brod. Představitelé těchto institucí našli odvahu investovat nemalé peníze do organizace podporující kulturu, a především celoživotní vzdělávání, vrátili se k odkazu Havlíčka, o kterém jsem mluvila na začátku. Role knihovny je v oblasti práce s informacemi (fake news) a s digitálními technologiemi nepostradatelná.

Pokud sleduje knihovnu Karel Havlíček Borovský odjinud, je jistě velmi rád, že se knihovně dobře daří. Krajská knihovna Vysočiny rozvíjí velmi zajímavé vzdělávací aktivity, o kterých bych s Vámi ráda hovořila. Slouží zároveň i jako městská knihovna pro všechny věkové kategorie uživatelů, což jistě ovlivňuje formy vzdělávání. Mohla byste ve zkratce našim čtenářům říct, které cílové skupiny vzděláváte? Jak se vzdělávání v knihovně vyvíjelo a kam směřuje?

Nabídka vzdělávacích programů je velice pestrá, nabízíme vzdělávání pro všechny věkové kategorie, počínaje těmi nejmenšími. Naše knihovna se zapojila do celostátních projektů Bookstart – S knížkou do života, Knížka pro prvňáčka apod. Nabízíme tematické vzdělávací programy pro mateřské a základní školy, které jsou rozdělené dle jednotlivých věkových kategorií a věnují se různým tématům. Mimo tradiční témata zaměřená na podporu čtení, práci s textem apod. jsou to speciální zážitkové programy věnované problematice čtení a psaní nevidomých, seznámení s okolnostmi vzniku bodového písma, světem neslyšících, znakovým jazykem a upozorňující na bariéry v komunikaci s neslyšícími apod. Připravujeme vzdělávací akce pro studenty středních škol a v neposlední řadě organizujeme celoživotní vzdělávání pro dospělé v rámci Univerzity volného času. Jako krajská knihovna organizujeme odborné vzdělávání pro pracovníky knihoven v našem kraji.

Již tradičně nabízíte uživatelům různého věku Univerzitu volného času. Mohla byste její činnost přiblížit?  

Vzdělávání pro veřejnost pod názvem Univerzita volného času odstartovalo v naší knihovně v září roku 2002. Od samého počátku se snažíme přiblížit celoživotní vzdělávání co nejširšímu spektru zájemců, a to bez jakéhokoliv omezení. Rozhodující není věk posluchačů ani předchozí získané vzdělání. Důležitý je především zájem o daný obor, chuť aktivně trávit volný čas, načerpat nové vědomosti, setkávat se na přednáškách s lidmi podobných zájmů, vyměňovat si zkušenosti a posilovat tak sociální vazby. Přednášky probíhají v příjemné atmosféře, posluchači se nemusí obávat žádného ověřování znalostí. Smyslem studia je, aby si každý pro sebe odnesl to, co pro něj bude přínosné a zaujme ho. Začínali jsme s osmi obory, nyní je oborů více než dvacet (mezi nejoblíbenější patří přednášky o literatuře, o hudbě, výtvarném umění či architektuře, dále jsou to lekce trénování paměti, psychologie, geologie, zdravý životní styl či regionální témata o životě našich předků, další skupinu tvoří obory počítačové, zaměřené na práci s PC, internet, komunikaci nebo digitální fotografii a jazykové kurzy na několika úrovních. V rámci UVČ je pro nás velice důležitá spolupráce s pedagogy a dalšími odbornými lektory.

Služby pro seniory, kterých přibývá, získávají nový rozměr (The Silver Economy). Jak se věnujete této cílové skupině? Jaké vzdělávací aktivity pro tuto skupinu uživatelů připravujete?

V rámci vzdělávacích aktivit pro veřejnost nabízíme kurzy přizpůsobené seniorům nebo handicapovaným uživatelům. Jedná se zejména o kurzy trénování paměti, dovednosti na PC a další. Navázali jsme spolupráci s Pražskou zemědělskou univerzitou a v projektu Virtuální univerzita třetího věku (VU3V) nabízíme další zajímavé obory. V letošním roce jsme s ohledem na pandemickou situaci vstoupili do on-line prostředí. Nejprve jsme připravili on-line kurzy trénování paměti, ty jsme následně poskytli knihovnám v kraji, které o ně projevily zájem. V současné době je na našich stránkách k dispozici cyklus přednášek k výročí K. H. Borovského.

Jaké kurikulum jste vytvořili pro novou budovu? Jakým způsobem chcete podporovat celoživotní vzdělávání v regionu?

Naším cílem je i nadále působit jako centrum neformálního vzdělávání v regionu. Ve spolupráci s knihovnami v kraji připravovat společné programy a podporovat další formy vzdělávání veřejnosti. Již mnohokrát se nám potvrdilo, že má smysl při přípravě vzdělávacích programů spolupracovat, a nejen s knihovnami. Být místem setkávání a podpory komunitních aktivit. Naplňovat naši vizi a vycházet při tom z Koncepce rozvoje knihoven v ČR. Chceme využít funkční nástroje, které máme k dispozici.

Založili jste v knihovně Krajskou digitalizační jednotku a digitalizujete písemné kulturní dědictví pro celý kraj. Přispíváte do systému Kramerius atd. Jakou máte strategii digitalizace v nové budově? Vzděláváte v tomto směru knihovníky z knihoven v regionu?

Krajská digitalizační jednotka vznikla v roce 2012 jako součást projektu Digitalizace a ukládání v Kraji Vysočina, jehož cílem bylo poskytnout obcím, městům a organizacím veřejné i kulturní správy nástroje pro tvorbu, uchování a využití digitálních dokumentů a tím snadnější přístup občanů ke kulturnímu dědictví regionu. Strategie digitalizace je zaměřená především na digitalizaci regionálního dědictví, digitalizujeme materiály knihoven, archivů, muzeí, galerií, obcí (kroniky) a dalších organizací, kde jsou tyto dokumenty uloženy ve fyzické podobě a díky digitalizaci se tyto materiály dostávají k široké veřejnosti, vědeckým pracovníkům, badatelům, studentům, tvůrcům rodokmenů apod. V době pandemie opět vzrost zájem o tyto on-line zdroje. V posledních dvou letech proběhlo několik seminářů pro knihovníky zaměřených právě na vyhledávání v systému Kramerius. 

Vaše knihovna vydává už léta Knihovnický zpravodaj Vysočiny, který jsem v roce 2001 založila v Knihovně Matěje Josefa Sychry ve Žďáře nad Sázavou. Nemůžu se nezeptat, jak se časopisu daří a jaké máte s časopisem plány do budoucna?

Od svého vzniku ušel zpravodaj dlouhou cestu a doznal mnohých změn. V současné době vychází 4x ročně a na jeho chodu se výrazně podílí pověřené knihovny v kraji. Do každého čísla přispějí články o tom, co probíhá v knihovnách v jejich okresu, ať už jde o zajímavou akci, otevření zrekonstruované knihovny apod., a celkově tak utváří přehledný obraz o dění v knihovnách v rámci celého regionu. Zpravodaj je rozdělen do rubrik, z nichž některé jsou ryze knihovnické, jiné však tuto oblast přesahují, zabývají se historií regionu, hudbou, dětským čtenářstvím, novinkami ve světě nakladatelství aj., a to souvisí i s našimi plány do budoucna – stejně jako knihovny dávno nejsou pouze půjčovnami knih, tak i Knihovnický zpravodaj Vysočina doplňujeme o další témata, která jdou vstříc zájmům současného čtenáře.

Děkuji za Váš čas a za zajímavé odpovědi. Přeji Vám v nové knihovně hodně spokojených čtenářů, mnoho úspěchů nejen ve vzdělávání, ať se knihovně daří a ať se nová knihovna všem líbí.

Libuše Foberová