Milan Kundera: Nostalgie po Evropě

Od lidmila

Vytvořeno 2021-06-01 12:03

Autor:

Tomáš Kubíček

Rubrika:

Z činnosti MZK

Číslo časopisu:

2/2021

Vydáno:

2021-06-10 (All day)

Autoři citace:

KUBÍČEK, Tomáš

Ve čtvrtek 20. května byla v nově otevřené knihovně v Českém centru v Paříži zahájena výstava « Milan Kundera: Nostalgie po Evropě », na které jsou k vidění mimo jiné originální kresby nejslavnějšího česko-francouzského spisovatele Milana Kundery. Výstavu pořádá České centrum ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou, jíž manželé Kunderovi v roce 2020 darovali archiv a knihovnu.

Výstava se zaměřuje na pojetí Evropy v myšlení Milana Kundery, a to za situace, kdy je její definice přepisována výrazy ze slovníku politologů a ekonomů. Pro Kunderu je to však pojem, který označuje především společnou kulturu, která je založena na zcela konkrétním souboru sdílených hodnot. Oblast těchto hodnot pak určuje hranice Evropy, které jsou z toho důvodu pohyblivé. Výstava představuje Milana Kunderu jako evropského autora, jehož dílo, rozkročené mezi dvěma národními literaturami – francouzskou a českou, je dokladem toho, že ve skutečnosti existuje jen jeden literární kontext, a to je kontext světové literatury, jímž by měly být jeho romány poměřovány.

Výstava začíná u vstupu do Českého centra, její příběh pokračuje po centrálním točitém schodišti a vrcholí v knihovně ve 2. patře. Na stěnách schodiště si návštěvník připomene data prvních vydání Kunderových knih, výběr z udělených ocenění i základní životopisná data. K vidění zde jsou dobové plakáty k vydáním jednotlivých románů, fotografie spisovatele se známými osobnostmi či ukázky překladů jeho děl do mnoha světových jazyků, včetně korejštiny, japonštiny či malajálamštiny.

Návratným a ústředním motivem výstavy je téma Evropy, které zaznívá v Kunderových románech a esejích už od 60. let 20. století. Nejprve mělo podobu hledání českého místa v Evropě a svědectvím jsou články jako O sporech dědických (1955), v nichž Kundera na pozadí socialistického realismu reklamuje pro české umění kořeny ve světové avantgardě a oponuje dobové schematizaci požadavkem návratu k modernistickým výrazovým prostředkům. Na tuto linku pak navazuje jeho slavné vystoupení na IV. sjezdu spisovatelů (1967), v němž nejenom odsoudil cenzuru, ale vrátil se i k nejslavnější otázce českých dějin, k otázce H. G. Schauera, zda má vůbec český národ právo na existenci – a odvozuje toto právo od příslušnosti české kultury ke kultuře západní, ke kultuře Evropy. Asi nejslavnějším příspěvkem na toto téma je Kunderův esej Únos západu z roku 1983, který vyšel nejdříve ve francouzském časopise Le Débat, aby odtud přešel na stránky předních světových kulturních a literárních časopisů, ale i novin. Kundera jeho prostřednictví hlasitě a zřetelně vrátil osud středoevropských národů do hledáčku západní společnosti a vzbudil rozsáhlou polemiku mezi intelektuály i politiky dobové Evropy – bez ohledu na jejich východní či západní provenienci. Téma tím však pro Kunderu neskončilo, pouze se přesunulo ze světa médií do světa jeho románů a esejů o literatuře a kultuře a čím dál více se pohybovalo nedaleko výrazu domov. Výstava tak ukazuje fragmenty Kunderova myšlení o Evropě na pozadí příběhu o vytrácení se významu klíčových hodnot, které určují její definici – a tím i smysl.

Jistou kuriozitou celé výstavy jsou originály méně známých Kunderových kreseb, zapůjčené manželi Kunderovými výjimečně pro tuto příležitost. Kresby poskytují vážnému tématu zániku Evropy hravost a rozvernost. Tato ironická linka je přitom pro Kunderovy romány charakteristická, a proto našla svůj otisk i v kompozici výstavy. Zárodečné podoby kreseb přitom vznikaly na zdech prvního francouzského bytu manželů Kunderových, aby zakryly jeho prázdnotu, ale i smutek po domově. V posledním desetiletí pak pronikly na obálky překladů Kunderových románů, a těší tak čtenáře na celém světě.

Fotografie: