U pramene vrátka

„Ahoj! Jsi doma? Jedu do Vídně na ústav. Půjdeme na pivo?“

„Jejda. Taky musím do knihovny. Jedu do Prahy.“

Nejmagičtější věc na knihovnách je, že žádná nemůže mít všechno, a že i dnes, v době digitalizace a globalizace, je někdy nutné odjet pár set kilometrů nebo více na místo, kde bude co nejvíce potřebných knih po ruce. Doma ve Vídni bych nikde nenašel všechna dosavadní vydání Nezvala, ale zdejší ústav byzantologie má zas ve střední Evropě největší knihovnu svého oboru. Samozřejmě, co pořádná knihovna nemá, pokusí se zapůjčit odjinud, pokud se nejedná o nějaký rukopis, pro který se musí přímo ke zdroji. I motýli se nejlépe zkoumají tam, kde poletují.

Nechodím do knihovny jen tak pro radost, pro radost si čtu ve vaně nebo v noci, předstíraje práci. Většinou ani nechodím do knihovny, abych tam psal filologické články, piloval edice nebo překládal. Ruší mě takový ten šum soustředěného čítárenského ticha. Když se vydám do knihovny, tak jsem si tam buď objednal pořádný balík knih, jejichž většinu, jak to na světe chodí, potřebuji jen proto, abych se ujistil, že je pro dané téma vlastně nepotřebuji. Anebo tam spěchám, protože jsem si všimnul, že jsem při objednávání balíku o čemsi strašlivě podstatném ani netušil.

Strašidelné je, když si člověk uvědomí, co všechno ve všech knihovnách na zeměkouli chybí: Básnířky, po celou antiku uznávané co pozemské Múzy, jejichž díla nepřežila alexandrijský požár a středověk; velkorysé romány, v nichž zanícení tmáři nebo osvětáři různých období viděli nebezpečný brak a tak dál. I některá vědecká díla posledních desetiletí, která se třeba řadí mezi základní kameny své specializace, mohou být velmi těžko dohledatelná, když vyšla v nízkém nákladu v méně prestižním jazyce na méně prestižní univerzitě. Tak podobně se říká například o botách na lyže ve sklepě: „Co nenajdeš, nemáš.“

Všechno, co se kdy napsalo a vymyslelo, existuje kdesi ve světě Múz. A vrátka do světa Múz se nacházejí ve stínu košatého platanu na louce s šumným pramenem mezi pestrými květy plnými čmeláků – pokud vedle toho platanu ovšem strmí knihovnický magazín.

Ondřej Cikán, nar. 1985 v Praze, žije od roku 1991 ve Vídni. Je klasický filolog, spisovatel a překladatel.