Rozhovor s ředitelem Městské knihovny Děčín Ladislavem Zoubkem

Městská knihovna Děčín v 90. letech začala jako jedna z prvních knihoven vybavených výpočetní technikou poskytovat informační služby pro malé a střední podnikatele. Od roku 2008 bylo také pod správu knihovny začleněno vzdělávací středisko, které organizuje především jazykové a rekvalifikační kurzy. 10. září 2012 byla děčínská knihovna představena veřejnosti jako multifunkční kulturní zařízení. Knihovna nabízí komplexní knihovnické služby a působí jako pověřená knihovna pro knihovny okresu Děčín. Zajišťuje provoz městského turistického informačního centra.

Můžete nám, prosím, přiblížit „znalostní a kulturní bohatství knihoven“, tedy možnosti uchovávání kulturního dědictví a nabídky knihoven v období kolem let 1990?

Nevím přesně, co se skrývá za „znalostním a kulturním bohatstvím knihoven“, ale jistě takovou a velmi významnou roli plní. Taková knihovna – jako je naše – v okresním městě s 50 tis. obyvateli, nemá konzervační charakter, ovšem v oblasti regionálních fondů plní nezastupitelnou roli. A rozsahem svých fondů a promyšlenou akviziční politikou může svým uživatelům nabídnout bohatství světové i naší literatury a v oblasti uměleckých publikací širokou škálu informací o umění.

Jak knihovna reagovala na nadcházející velmi rychlé změny především v technologiích a informačních možnostech?

Děčínská knihovna měla tu výhodu, že kolektiv pracovníků byl na počátku této „revoluce“ mladý a otevřený všem novým změnám. Proto se nám od počátku devadesátých let podařilo knihovnu vybavovat počítači, databázemi a velmi brzy jsme začali fondy elektronicky zpracovávat. Internet jsme do knihovny zavedli v r. 1996, od r. 1997 máme vlastní webovou stránku. Myslím, že tuto skutečnost přijala naše čtenářská veřejnost velmi kladně.

Nastala současně výrazná změna v požadavcích a potřebách uživatelů, utvářející se občanské společnosti? Nebo nároky na práci knihoven byly postupné?

Obávám se, že budu trochu skeptický. Knihovny začaly zavádět řadu nových služeb a na různých fórech, konferencích, ve sdělovacích prostředcích etc., se pak chlubily se svojí nabídkou nových služeb. Jenže odezva u čtenářů byla mírná, neadekvátní vynaloženému úsilí. Sám jsem toho byl svědkem v řadě knihoven, i při kuloárových rozhovorech s pracovníky knihoven, že o různé databáze, např. článků, i plných textů, pracně vytvářenými a aktualizovanými soupisy místních podnikatelů, Anopress, právní předpisy – je velmi malý zájem a v řadě knihoven tyto služby opustili, nebo je nabízejí jenom formálně. Spíše je zájem o různé druhy přednášek, besed, vzdělávacích kurzů – zde vytvářejí uživatelé na knihovny mírný tlak.

Důležitý v knihovnách je lidský faktor – knihovníci a jejich reakce. Záleželo na aktivitě jednotlivých knihoven nebo dostatečně rychle organizovalo a zajišťovalo činnost MK ČR a NK ČR?

Lidský faktor v knihovnách je vždy trochu sázka do loterie. Jak jsem uvedl, naše knihovna měla velmi mladý kolektiv a změny nebylo těžké realizovat, ale vím, že v menších knihovnách, zvláště venkovských, se změny prosazovaly pomalu a mnohdy velmi obtížně. Co se týče role ministerstva, tak velmi pomohly v novém rozvoji knihoven vypisované granty, zvláště VISK 3 a v kulturní oblasti Knihovna 21. století. Národní knihovna byla zpočátku příliš zahleděna do sebe a svých problémů, takže hybatelem změn v celém českém knihovnictví se stal především SKIP, kde nezastupitelnou roli sehrál dr. Vít Richter.

Kam by měly směřovat knihovny, které se mění v hybridní knihovny, poskytující virtuální prostředí, stále nové produkty a služby, přístup k digitálním dokumentům a databázím? Mizí tradiční služby knihoven nebo se vytváří určitá vyváženost  mezi knihovnickými postupy?

Knihovny musí na technologické změny a dynamicky se rozvíjející digitální svět operativně reagovat a najít si v nových oblastech způsoby a služby, které nabídnou svým uživatelům, ale především je přesvědčí, že nová nabídka je pro ně atraktivní, obohatí je jimi požadovaným způsobem. Tedy nevnucovat, ale nabízet na základě požadavků. Nicméně jsem přesvědčen, že tradiční služby spojené s papírovými fondy z knihoven nezmizí. Dokonce jsem přesvědčen, že není daleko doba, kdy jako reakce na ten překomunikovaný svět se dostaví hlad po něčem „laskavém“ a tradičním. Tuším, že se budou objevovat otázky typu „Ty jsi nečet´ tuhle novou knihu?, tuhle novou sbírku?“ (míněno papírovou). Že to bude zkrátka IN chodit do knihovny a OUT zůstávat jen v digitální, elektronické rovině. Pravda, tento můj optimismus se pravděpodobně nebude týkat malých knihoven ve městech do 10 tis. obyvatel. Rovněž knihovny mohou plnit významnou roli v mimoškolním vzdělávání, formou organizování kurzů, univerzit, exkurzí atd. V uplynulé covidové době bylo vidět, že se i tato rovina přenášela do on-line záležitostí, ale zároveň jsme se velmi často setkávali s ohlasy, že už je toho „onlajnového“ příliš a lidé se touží setkávat osobně. Zde je tedy velký prostor pro naplňování role komunitních center (a to zase zvláště v malých sídlech!).

Zastavíme se u uživatelů knihoven. Jak přijímají změny, umí možnosti knihoven využívat?

O změnách jsme tu již trochu mluvili, nyní bych se rád dotkl jiného problému. Naše knihovna začala v nové budově (přestěhovali jsme se v r. 2012) nabízet možnost při návštěvě knihovny využít terasu a dát si nějaké občerstvení, kávu, čaj, limonádu, zákusek. Každý, kdo do knihovny přišel, nebo exkurze z jiného města, která naší knihovnu navštívila, byla touto nabídkou nadšená. Ovšem čtenáři této nabídky využívají jen velmi sporadicky. Přijdou, rychle vrátí knížky, rychle si vyberou a spěšně odcházejí. Nechtějí pobýt – s výjimkou těch, kteří docházejí na počítače, internet – jenže ani ti nevyužívají nabídky dát si nějaké malé občerstvení ke stolu s PC. To mne velmi překvapilo a zklamalo. A zase něco optimističtějšího – nabídli jsme v knihovně „veřejný klavír“, mechanický fotbálek a v klidové zóně jsme pro čtenáře vybudovali individuální studijní místa. Všechny tyto nabídky jsou hojně využívány a z toho máme radost. Další naše nabídka je také hojně využívána, a to sice natáčení některých našich zajímavých besed a přednášek a jejich zpřístupňování na kanále Youtube.

Řekněme si  třeba i trochu „negativního“ o práci knihoven – co je třeba udělat, co se nedaří podle vás, o co usilujete ve vaší knihovně?

V čem má knihovnictví rezervy? Je ze své podstaty konzervativní. To mluví samo o sobě. Jen těžko se hledají noví zaměstnanci, kteří chtějí činnost knihoven někam aktivně a především kreativně posouvat. A ti, kteří by tu vůli a zájem měli, ty nedokážeme zaplatit. Ti raději hledají uplatnění v dynamicky se rozvíjejících soukromých firmách. Takže je to v tomto smyslu personální problém. V materiální podpoře problém nevidím.

Nemůžeme přejít složité období, které jste se svojí knihovnou prožil a které kladlo na knihovníky všech typů knihoven nesmírné a zcela nečekané nároky. Je možné mít v současné době již určitý nadhled a vyhodnotit klady, poznatky, které bude možné nově do práce knihoven zařadit?

Myslíte dobu covidovou? A ta možná ještě neskončila. Nejdříve tedy obava, která se zdá naplňuje: v situaci, kdy zájem o tradiční služby knihoven celostátně klesá, klesají počty registrovaných čtenářů, klesají výpůjčky, jsme měli obavu, že drastickým omezením služeb knihoven, případně uzavřením, řada uživatelů zjistí, že se bez knihovny docela dobře obejde a po ukončení těchto omezení se nám jich vrátí zase o něco méně. Bohužel, takovou máme zkušenost, a to i při nabídce kurzů – lidé se bojí, že zase zavřeme a kurzy budou přerušeny, nedokončeny. Na druhou stranu vzbuzuje optimismus, kolik čtenářů mělo zájem o naši donáškovou službu. Organizace těchto výpůjček byla mnohem pracnější a nákladnější, než když k nám čtenáři sami přijdou, ale je to pro nás tip, jak dál nabízet služby starším a imobilním čtenářům. Také se trochu projevil živější zájem o e-knihy, nicméně ten je stále velmi mírný. Při nabídce a organizaci kurzů zase můžeme část nabídky poskytovat on-line formou. Tam, kde je to vhodné, smysluplné a nezahlcuje uživatele příliš on-line forma čehokoli.

V této souvislosti – mohu si dovolit – zeptat se na plány do nadcházejícího roku 2022? Nebo alespoň záměry, jaké v rozvoji a další práci knihovny máte?

V nejbližším období se chystáme zprovoznit recepci v přízemí knihovny, kterou jsme dosud neměli. Je to otázka materiální a personální, ale to se nám podaří v nejbližší době vyřešit. Návštěvníkům knihovny to přinese mnohem lepší orientaci v budově a poskytnutí základních informací o knihovně a rozsahu služeb. Též si slibujeme lepší „dozor“ nad veřejnými prostorami knihovny, které poslední dobou často navštěvují nezvaní hosté. Čtenářům se chystáme nabídnout 3D tiskárnu jak ve formě kurzů, tak i k individuální práci. Když mluvím o kurzech (naše knihovna organizuje každoročně cca 70 dlouhodobých kurzů!), tak zde je pořád prostor co zlepšovat a inovovat, především rychle reagovat na stále se měnící potřeby, požadavky a přání obyvatel města. 

Děkuji za váš čas a trpělivost.
Jana Nejezchlebová

Mgr. Ladislav Zoubek absolvoval Střední průmyslovou školu strojní a dopravní a v letech 1981 – 1988 dálkově Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor vědecké informace a knihovnictví. Od roku 1977 pracoval v Okresní knihovně Děčín. Od roku 1979, kdy nastoupil do hudebního oddělení, se mu podařilo toto oddělení v krátké době zprovoznit a aktivizovat, stalo se velmi živou „posluchárnou“ zejména pro mládež. Hudební oddělení bylo členem československé pobočky IAML a Mgr. Zoubek působil současně jako předseda děčínské pobočky Hudební mládeže. Od července roku 1986 byl pověřen vedením knihovny a v roce 1987 byl jmenován do funkce ředitele Okresní knihovny Děčín. Mgr. Zoubek je členem předsednictva SKIP, propagátorem soutěže a ceny Knihovna roku, byl dlouholetým členem redakční rady časopisu Národní knihovna. Od roku 1997 se podílí na vzniku a organizaci celostátní literární soutěže k poctě významného děčínského básníka Vladimíra Vokolka. Edičně připravuje k vydávání edici Nomisterion, básnické sbírky děčínských autorů. V roce 2011 stál u zrodu spolupráce internetového portálu Seznam.cz mezi členskými knihovnami SKIP a SKAT pro umístění informací o knihovnách na Mapy.cz.