Profesor Dušan Šlosar osmdesátníkem

Dne 18. 11. 2010 uplynulo osmdesát let ode dne, kdy se ve Staříči v dnešním Moravskoslezském kraji narodil do učitelské rodiny Dušan Šlosar. Jeho dětská léta byla bohužel zakončena válkou, v níž mu nacisté popravili otce. Po maturitě na gymnáziu ve Frýdku-Místku byl přijat ke studiu češtiny a ruštiny na brněnskou Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity.

Živý cit pro jazyk, erudice, aktivní znalost lašského dialektu a výzkum dalších nářečí byly první živnou půdou pro Šlosarovo odborné působení v Ústavu pro jazyk český ČSAV, a to v dialektologickém oddělení. Jako odborný poradce zůstal jubilant dialektologickému oddělení ÚJČ věrný a účastnil se práce na Českém jazykovém atlasu po celou dobu jeho vycházení. Od roku 1959 působil Dušan Šlosar na filozofické fakultě, vedl cvičení a přednášky z historické mluvnice pro bohemisty a archiváře, a z vývoje spisovného jazyka.

Napsal řadu odborných statí věnovaných historii morfologie, slovotvorby, staročeské grafémice a vývoji spisovné češtiny. Byl spolu s prof. Lamprechtem autorem skript o historické fonologii a morfologii, která byla ještě s Bauerovou historickou syntaxí vydána knižně jako Historická mluvnice češtiny. Z pera jubilantova byla rozšířena o kapitoly z historické slovotvorby. Po vzniku Letní školy slovanských studií při katedře českého jazyka se podílel na vzniku jedné z prvních učebnic češtiny pro cizince založené na tisíci nejfrekventovanějších slovech v češtině.

Z rozsáhlého díla jmenujeme jen stěžejní monografie: Slovotvorný vývoj českého slovesa, Česká kompozita diachronně a Spisovný jazyk v dějinách české společnosti. Znalost historických mechanismů vývoje češtiny dala Šlosarovi porozumět otázkám současného jazyka. Odborná veřejnost vysoce ocenila Šlosarův podíl na Příruční mluvnici češtiny, pro niž zpracoval kapitolu o tvoření slov, a také spoluúčast na tvorbě Encyklopedického slovníku češtiny. Pro své nepřehlédnutelné odborné kvality byl Dušan Šlosar vítán i v zahraničí. Působil na slavistickém institutu v Greifswaldu, po revoluci pak na univerzitách v Regensburgu a v Münsteru.

Z širokých odborných znalostí a z hlubokého zájmu o jazyk a jeho kulturu čerpal Šlosar při své práci popularizační, a to především v roli jazykového poradce a autora jazykových glos v bývalém Hostu do domu a v někdejší Vědě a životě a v dalších periodikách a publikacích, v současnosti v měsíčníku Host, ve Veronice aj. Z jeho pera vycházely a bohudík vycházejí čtivé sloupky a stati popularizující, aktualizující i řešící lecjaký jazykový problém, vysvětlující otázky jazykové kultury, původ slov, ale i historii hudební terminologie a mnoho dalších zajímavých otázek. Čtenářská veřejnost je zná a oceňuje ve třech vydaných výbory Jazyčník, Tisíciletá a Otisky. Odborná činnost jubilantova, jakkoli rozsáhlá a vysoce uznávaná, je však jen částí jeho osobnosti. Jak cenným člověkem prof. Šlosar je, mohli poznat především jeho kolegové, známí a studenti v četných peripetiích, které přinášel život, zejména v uplynulém století. Ve všech se jubilant projevil a dodnes projevuje jako čestný, přímý, odvážný a obětavý člověk, což nebylo a není ani snadné, ani časté, tím méně samozřejmé.

Více: Závodský, Vít: Jazykovědcův portrét jako svědectví doby. Duha, 2009, č.1, s. 20-23.