Rozhovor s knihovnicí Alenou Přikrylovou

Městská knihovna Hodonín je základní knihovnou, která poskytuje rovným způsobem všem občanům bez rozdílu veřejné knihovnické a informační služby. Je organizační složkou Městského úřadu Hodonín a je knihovnou pověřenou vykonáváním regionálních funkcí. Městská knihovna má v Hodoníně na Brandlově ulici č. 81 svou pobočku. Přinášíme rozhovor s vedoucí pobočky Alenou Přikrylovou o změnách v její práci během posledních let.

Jak byste charakterizovala práci v knihovně v roce, kdy jste nastoupila do praxe?

Do knihovny jsem nastoupila v červnu 2003, po dvou mateřských a téměř desetileté péči o babičku. Nastoupila jsem do dospělého oddělení. O knihovnictví jsem nevěděla téměř nic, netušila jsem, jak je tato práce všestranná, co vše se v knihovně dělá, a tak jsem byla moc ráda, že jsem měla možnost absolvovat knihovnický kurz v MZK Brno. Nastoupila jsem do zaběhlého kolektivu a rozkoukávala se. Z počátku jsem pracovala v dospělém oddělení, po odchodu kolegyně do důchodu jsem zaskakovala v dětském, začala jsem dělat besedy s dětmi, Noci s Andersenem atd.

Jaké největší změny v oboru během vaší praxe nastaly?

Pracovali jsme v programu Lanius. Asi každý ví, jaké technické vybavení knihovny měly, počítačů bylo málo, internet pro veřejnost byl placený. Všeobecná počítačová gramotnost nebyla nic moc, pomáhali jsme uživatelům při práci na počítači s dnes už samozřejmými věcmi a sami se museli učit. Tak jsem hledala možnosti ke vzdělávání. MZK mi hodně pomohla, jezdila jsem na různé semináře a školení. Byla to doba velkých změn a přicházely rychle. Knihovna se začala měnit. Modernizovalo se prostředí, technické vybavení, knihovna již přestávala být jen místem pro půjčování dokumentů, ale i místem pro vzdělávání a zábavu.

Máte velmi dobrou spolupráci se školou v Hodoníně, s jejími pedagogy. Jak se taková spolupráce dá vybudovat?

V lednu 2007 jsem přešla z hlavní knihovny na pobočku, která je určena pro všechny věkové kategorie. Přemýšlela jsem, jak vlastně začít pracovat úplně samostatně, jak by pobočka měla vypadat, co chci dělat se školami. Měla jsem možnost účasti na semináři Mgr. Šlapala – Dílny čtení v praxi, a to mě nakoplo. Získala jsem představu, čeho bych chtěla dosáhnout – pravidelných návštěv knihovny, spojených s cíleným výběrem knih. Prostě, abych jen nedělala program pro program, ale aby si děti cíleně vybíraly knihy dle témat, odcházely z knihovny s knihou, aby četly, co je baví, abychom si na další lekci povídali o přečtených knihách. Připravila jsem si témata četby pro jednotlivé ročníky i s programem lekce a oslovila nejdříve kamarádku – učitelku z nedaleké základní školy. Pozvala mě na poradu učitelů, představila jsem jim svůj nápad ke spolupráci s knihovnou a pomalu se to rozjelo. Dnes už je to „zajetý systém“, přidaly se i další třídy z jiných škol. Takže teď mi to připadá jako samozřejmost, ale byla a je to soustavná práce a spolupráce. Velké poděkování patří mým učitelkám a učitelům. Máme přátelské vztahy, pořádáme pro ně spoustu projektů, zkrátka přijali knihovnu jako součást vzdělávacího procesu.

Vedla jste v době distanční výuky hodně online programů. Co bylo pro vás impulsem se do nich pustit? Byly přípravy na tyto online programy náročnější než při klasickém programu v knihovně s dětmi?

Distanční výuka. Velké téma. Dnes už ani nevím, kdy bylo otevřeno a kdy zavřeno, vše se měnilo dost rychle. Konec roku 2019 byl hektický, děti alespoň stačily na konci školního roku přijít do knihovny vrátit knihy a půjčit si na prázdniny. Těšili jsme se na zaběhnutý režim, ale ten nepřišel. Obava, že budeme opět zavření, byla velkým impulsem pro přemýšlení o on-line lekcích. Někdy koncem října 2020 jsem napsala nabídku učitelkám a učitelům, že bychom se mohli společně setkávat distančně. Mým cílem bylo zůstat v kontaktu se čtenáři, číst na každé lekci, poskytnout zábavu prostřednictvím on-line přenosů, umožnit přístup ke knihám. Opět navazuji na dobrou spolupráci v dobách před covidovou pandemií, která se jistě promítla i do on-line spolupráce. Pak šlo vše rychle, musela jsem se vzdělat v různých nástrojích, neustále jsem hledala semináře a odkazy na výuku, učila jsem se za běhu, zkoušela, vymýšlela. Byly jsme si oporou s mojí kolegyní Svatavou Hýbnerovou z dětského oddělení, která taky vysílala živě. Navzájem jsme si zkoušely naše „onlajny“ a řešily technické problémy.

Byla jsem přidána jako žák do každé třídy, domluvili jsme si časy, přišel mi odkaz a už to frčelo. Denně jsem měla až čtyři schůzky. Z počátku jsem lekce připravovala úpravou běžných lekcí do on-line prostředí, tak jak jsme zvyklí. Postupně mi kantoři psali, co by potřebovali k výuce např. prvouky, vlastivědy, českého jazyka atd., tak jsem postupně přidávala různé kvizy, soutěže a úkoly, které mi pak děti posílaly e-mailem, já je četla, odpovídala atd. Vzniklo i moc krásných prací literárních i výtvarných. Když to shrnu – pustila jsem se do toho po hlavě, nebála jsem se, zkoušela všechno možné, moc se učila a hodně pracovala. Bylo to náročné, ale moc fajn. Doufám, že už se to nebude opakovat, ale kdyby ano, jsem připravena. Spoustu zkušeností z on-line prostředí využiji i dnes.

Jak se změnily požadavky a potřeby pedagogů a žáků po zkušenostech s distanční výukou?

Po rozvolnění se děti opět vrátily nejen do škol, ale i do knihovny. I když jsme se snažili, aby děti četly a zůstaly s knihovnou v kontaktu, není to to, co to bývalo. Požadavky od pedagogů po návratu z distanční výuky jsou jednoznačné. Vrátit se zpět do zavedeného systému, číst, číst a zase číst.

Jaké znalosti a dovednosti musí podle vás ovládat knihovník, který v současné době přichází do praxe? Co mu může pomoci?

Pokud do knihovny nastupuje vystudovaný knihovník, tak se dá předpokládat, že má základní znalosti o knihovnictví, vyzná se v odborných záležitostech, ovládá systémy, databáze, je počítačově mnohem lépe vybaven, než jsem byla třeba já v době svého nástupu. To jsou ale jen znalosti. Člověk, který chce pracovat v knihovně, musí být nejen vzdělaný, ale i empatický, měl by mít rád lidi, měl by mít chuť se vzdělávat, ale i být schopen vstřebávat zkušenosti a rady od starších kolegů. Dovednosti získá praxí. Doba je jaká je, často mám pocit, že se vytrácí „zdravý selský rozum“, na vše jsou pravidla a poučky. Z pohledu uživatele knihovny bych si přála, abych v knihovně našla příjemné a vzdělané lidi a aby knihovna byla místem setkávání, zábavy a vzdělání.

Alena Přikrylová studovala na Gymnáziu v Hodoníně. Z politických důvodů (příbuzný v USA) nemohla dále studovat. Absolvovala akreditovaný knihovnický kurz v Moravské zemské knihovně. Od roku 2003 pracuje v Městské knihovně Hodonín.