Nejstarší kartografická zobrazení Čech, Moravy a Slezska

NOVOTNÁ, Eva et al. Aretinova mapa Českého království. První vydání. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2021. 241 stran. Monumenta cartographica Bohemiae. ISBN 978-80-246-4797-5.

Detailní pozornost upřená v českém prostředí na nejstarší kartografická zobrazení Čech, Moravy a Slezska je v mnoha ohledech opodstatněná. Mapy zemí představují cenný historický pramen pro svůj kartografický obsah, jako výsledek tvůrčí práce dokumentují úroveň mapové tvorby a jejich tištěná vydání zpravidla po řadu desítek let formovala představu o českých zemích prostřednictvím atlasů i samostatně publikovaných mapových listů. Pro české území se v minulosti tato díla snažila systematicky představit ediční řada Monumenta cartographica Bohemiae, v jejímž rámci vznikla v roce 1936 i první odborná monografie s tématem Aretinovy mapy Čech[1].

Na tuto i další práce nově navazuje publikace Aretinova mapa českého království z pera kolektivu autorů spojených s Mapovou sbírkou Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Předmětem zájmu autorů však nejsou pouze otisky desek, tradičně označovaných jako Aretinova mapa Čech (byť na ně je položen hlavní důraz), ale také příbuzné mapy vycházející ze stejné předlohy, které byly otištěny v Augsburgu a v Amsterodamu a jejich odvozeniny.

Práce je uvedena do dobového kontextu stručným nástinem politických dějin Čech první poloviny 17. století, na něž navazuje biografická kapitola věnovaná Petru Aretinovi. Následuje podrobný popis prvního (1619) a druhého vydání mapy (1632). Důkladná analýza dochovaných rejstříků, a dále třetího (1665) a čtvrtého vydání (ca 1684-1712/1720). Kartometrická analýza všech čtyř otisků potvrdila Kuchařova zjištění a neodhalila žádná podstatná doplnění nebo opravy u mladších vydání. Vedle exkurzů věnovaných dějinám odívání (rozebírá vyobrazením postav u starších vydání), měřičským metodám a Aretinově mapě zábřežského panství, je do knihy zařazena také kapitola k souběžným vydáním mapy Čech a jejich následným derivátům, jež zasazuje Aretinovu mapu do rodiny map Čech vycházejících z předpokládané společné předlohy. Nově navržené schéma vzájemných závislostí a inspirací působí věrohodně a umožňuje lépe pochopit (a knihovníkům lépe utřídit a popsat) dochované mapové listy a nahrazuje tak závěry starších studií[2]. Za textem knihy je připojen obsáhlý rejstřík místních jmen obsažených v jednotlivých vydáních, nechybí samozřejmě ani mapové přílohy, vevázané i přiložené na volném listu.

Jistou rezervu knihy představuje chybějící srovnání Aretinovy mapy s podobnými díly pro sousední území. Obecné konstatování důvodů pro mapování území ohraničených zemskou hranicí by čtenáři jistě našli i v jiných pracích, především by však mohlo pomoci srovnání grafických a vydavatelských činností spojených s přípravou mapy pro tisk; větší pozornosti by si zasloužila i kartografická činnost tiskáren, které stály za „sesterskými“ vydáními mapy. Vytknout lze i několik drobností – na s. 27 je odkazován zjevný omyl Tooleyho příručky, který si Aretinovo dílo zřejmě plete s Komenského mapou Moravy, chybně připsanou M. V. Drápelou k roku 1624[3]; u čtvrtého vydání Kašpara Vusína je na různých místech uváděna datace odlišným způsobem – správné vročení před vydáním Vogtovy, popř. Müllerovy mapy najdeme až v závěru, v textu se však setkáme i s šířeji pojatou datací před rok 1747, nebo k roku 1700. Připojení mapové přílohy je třeba ocenit, jako ne zcela zdařilá se však jeví forma její adjustace – volné přiložení ke knize funguje pouze do odstranění ochranné folie celé knihy, jejíž vazba není na vložení objemné mapy připravena.

Přes dílčí nedostatky je však třeba knihu ocenit. Dílo navazuje na tradici pracoviště, ze kterého autorky a autoři vzešli, a prezentuje monografickou formou nejen dříve publikované výsledky Karla Kuchaře a Františka Roubíka, ale rozšiřuje je o nové poznatky. Zdůraznit je v tomto ohledu třeba především kapitolu, která mění pozici Aretinovy mapy ve filiačních vztazích s mapami Čech, se kterými sdílí společný základ. Předkládaná kniha představuje formu prezentace, která má potenciál přitáhnout k historické kartografii další zájemce.

[1] Kuchař, Karel – Roubík, Fratišek: Paulus Aretinus ab Ehrenfeld: Regni Bohemiae nova et exacta descriptio. MDCXIX (renov. Daniel Wussin MDCLXV). Praha 1936.

[2] Roubík, František: Ke vzniku Aretinovy mapy Čech. Časopis společnosti přátel starožitostností 59, 1951, s. 152-160.

[3] Mouttová, Nicolette – Polišenský, Josef: Komenský v Amsterodamu. Praha 1970, s. 58.