Můžu doporučit výlet do Poličky – rozhovor s Hanou Šandovou

Na úvod bych chtěl vyjádřit svůj obdiv k tomu, co všechno v Městské knihovně v Poličce děláte, nepochybně jste pro ostatní velkou inspirací. V září 2022 to budou již tři roky od otevření Centra technického vzdělávání Půda – můžete ve stručnosti popsat, jak jste začínali, s čím jste se museli potýkat a co vám naopak přinášelo největší radost?

Náročné jistě bylo, zejména pro pana ředitele Jana Jukla i s ohledem na dotažení celého projektu IROP. K projektu Půdy jsem se dostala ve chvíli, kdy už bylo skoro hotovo, ale zároveň ještě byl prostor a chuť do finální podoby, zejména co se vybavení týče zasáhnout a zpřístupnit tak technické vzdělávání širší veřejnosti, než bylo v původním návrhu projektu. Díky tomu můžeme naše služby poskytovat nejen pokročilým uživatelům, ale také začátečníkům, učitelům, na které se valí nová informatika a laické veřejnosti.

První půl rok byl hodně intenzivní, kdy jsme dávali dohromady počítače, tablety, roboty i infrastrukturu. Když už začalo být klidněji, přišel covid a s ním nové výzvy. Tisk zakladačů šikmých proužků a štítů. Otevírání a zavírání s ohledem na aktuálně platná pravidla. Také jsem vyrazila s podporou MAP Poličsko II do školek a škol v okolí, když oni nemohli k nám a poznávat tak region a školy v něm. Vyzkoušeli jsme on-line aktivity. Třeba fotbal s mBoty. Roboti jsou na Půdě připojení přes Bluetooth k notebooku, kam se přes vzdálenou plochu připojí student. Programuje tam robota tak, aby jej mohl ovládat. Hřiště s roboty snímá kamera připojená k on-line hovoru přes platformu Zoom/Google Meet.

Po loňském úspěchu jsem minulý týden opakovala cvičení pro další studenty učitelství informatiky z Matematicko fyzikální fakulty UK v Praze. Ale jsem moc ráda, že on-line tentokrát byla volba a že se k nám začínají návštěvníci vracet a prohání roboty po Půdě osobně. Někdy se obtížně vysvětluje, co je otevřená Půda, proč nemáme kroužky, co se děti přesně naučí. Těší mi, když vidím, jak ta otevřenost, vnitřní motivace dětí a individuální přístup k nim funguje. Jak se posouvají, i když to vypadá, že nic moc nedělají a jak své zkušenosti přirozeně předávají dál, svým kamarádům, které na Půdu přivedou.   

Na Půdě nepůsobíte sama, máte další skvělé kolegy – jak se v knihovně v menším městě podařilo dát dohromady takový dream tým?

Lidé v knihovně jsou fajn, stejně tak podporující vedení, které vám a ve vás věří. Naše půdní sekce čítá 1,25 člověko-úvazku a i to je to tak trochu na úkor knihovny. Vynikající vybavení by bez lidí nemělo smysl. Problémem je, nejen pro naši knihovnu, získat peníze na lidi – učitele v knihovně, mimo rozpočet obce,  třeba z kraje. Já se věnuji robotice, otevřeným půdám, kdy máme otevřeno pro veřejnost jako jiné oddělení knihovny. Programům pro školy, školky, školení učitelů, exkurzím a sdílení zkušeností. K tomu je potřeba dělat i údržbu, dobíjet roboty, udržovat software, připravovat a tvořit materiály. Starám se o zápůjčky robotů školám, které díky projektu VISK3 můžeme realizovat.

Kolega Tomáš Felt, chemik a nadšený maker přivedl na Půdu gymnaziální kroužek Makers, který je zároveň otevřený veřejnosti, stará se o CO2 laser a CNC frézku. Marcela Feltlová dělá skvělé, badatelsky orientované programy zaměřené na biologii a přírodu pro školy, školky, ale i domácí školáky. Díky kolegyním knihovnicím se nám daří komunikovat, co se dá na půdě dělat. Laserem vyřezávané velikonoční dekorace přilákaly na Půdu nejednoho návštěvníka. Řežeme teď také stojánky na knížky nebo zarážky s písmeny do regálů pro knihovny v regionu.

Využíváte pomoc dobrovolníků? A pokud ano, tak jak ta spolupráce vypadá?

Jak s dobrovolníky, kde je brát, tady stále hledáme cesty. Během covidu zrovna tohle moc nešlo, když nepočítám skvělou komunitu tiskařů „Tiskne celé Svitavsko“, která kolem knihovny vznikla, a dobrovolníky, kteří nám pomáhali s kompletací, koordinací a distribucí ochranných štítů. Příležitostně „dobrovolničí“ mé dcery, které pomáhají s přípravou workshopů nebo materiálů. V knihovně i na Půdě nám teď pomáhá několik studentů, kteří to mají jako brigádu. Většinou jsou to studenti místního gymnázia. Do roka, dvou, nám zmizí, odejdou na vysokou školu. Naděje vkládáme do dětí, které na Půdu začaly chodit v jedenácti, ve dvanácti letech a vrátily se i po covidu. Teď slaví patnáctiny a hledají brigádu. Bylo by fajn je podchytit a odchovat si tak posily.

Role knihoven ve společnosti prochází proměnou a Půda do toho skvěle zapadá. Podílíte se na rozvoji neformálního vzdělávání, spolupracujete se školami, rozvíjíte kreativitu, týmovou spolupráci, řešení problémů a další klíčové kompetence pro 21. století. Opravdu se mi líbí, že se nevěnujete jen nějaké úzké skupině uživatelů – soustavně podporujete děti a jejich učitele, knihovníky i nadšence z řad veřejnosti. Zároveň je propojujete a tím přispíváte k vytváření nových komunit. Která z těchto skupin je u vás nejaktivnější, případně o co je největší zájem?

Knihovny od nepaměti fungovaly jako místní centrum vzdělanosti a jejich hustá síť má obrovský potenciál se s formálním vzděláváním skvěle doplňovat. Je dostupná a otevřená všem. Přesto stále jsou nejaktivnější skupinou na Půdě děti z místních základek a nižšího gymnázia. Přijdou po škole, zkouší různé roboty, tvoří na 3D tiskárně, přivedou kamarády. Mám radost, že k nám začali chodit i vychovatelé s dětmi ze Střediska výchovné péče nebo z úterků, které máme ve spolupráci s Rodinným centrem PodAné Srdce, vyhrazené pro rodiny s dětmi s poruchou autistického spektra. O nedělích se často Půda stává cílem rodinného nedělního výletu.

Myslíte si, že Váš příklad mohou následovat kolegové z jiných knihoven, máte pro ně nějaké rady nebo tipy?

Jsem ráda, že si mě Půda našla a já ji. Ale nemyslím si, že by přesně taková Půda měla být v každé knihovně nebo, že by bez takhle prima zázemí robotika v knihovnách dělat nešla. Mám radost, že si roboti své místo v knihovnách našli, a líbí se mi, že každá knihovna k tomu přistupuje trošku jinak. Ideální je, když si to nastaví tak, aby to fungovalo s ohledem na vlastní personální a prostorové podmínky konkrétní knihovny. Líbí se mi i pestrost nabídky příležitostí knihoven, která odráží zájem a nadšení knihovnic a knihovníků. Netřeba to na sílu tlačit do robotů, stačí vědět, kteří sousedi se jim věnují a u nás se dál věnovat tomu, co naplňuje nás.

Začít se potom dá třeba s jedním Ozobotem v šuplíku, kterého budeme půjčovat dětem, které se s ním budou učit a objevovat víceméně samostatně. My budeme přihlížet, učit se s nimi a hledat cesty, jak tento jejich zájem a tuto novou komunitu v naší knihovně podpořit dalším robotem nebo třeba 3D tiskárnou, prostorem pro vrstevnický programovací kroužek atd.

Můžete doporučit čtenářům rodičům nějaké zdroje či knihy, které by jim pomohly zájem o programování a robotiku rozvinout třeba i doma? Na první pohled to může působit komplikovaně, tak proč se toho nebát?

Můžu doporučit výlet do Poličky, k nám do knihovny, na Půdu. Přijít si pohrát a vyzkoušet si to. Půdní roboti a má soukromá sbírka různých robotů, stavebnic a deskových her představuje už docela slušný přehled toho, co je na trhu k dispozici a zaujalo nás to. Fungujeme tak i jako poradna pro rodiče, když chtějí pořídit nějakou chytrou hračku svým dětem.

Z knížek je moc hezká trilogie Hello Ruby od Lindy Liukas. Inspirace z Půdy, postupně doplňujeme zde http://puda.knihovna.policka.org/o-nasich-robotech/ nebo můj starší web věnovaný různým robotům http://robotika.sandofky.cz/.

V rámci projektu iMyšlení vznikly učebnice, které jsou dostupné na webu https://imysleni.cz/. Najdete tam i dva otevřené on-line kurzy (zdarma) jeden je zaměřený na robotiku a jeden na informatické myšlení. Stačí si kurzy proklikat a získáte slušný přehled s tipy, kde se dá začít s roboty i bez nich. Začít se dá i bez robotů, např. na stránkách

●       Hodina kódu, 

●       Bobřík informatiky, 

●       Umíme informatiku, (pro plný přístup bez omezení placené),

kde najdeme úlohy k řešení. Začít programovat se dá v on-line nástroji Scratch (https://scratch.mit.edu/), ke kterému jsou různé tutoriály přímo na stránce a děti zde snadno naprogramují vlastní hru nebo příběh. Mnozí učitelé a nadšenci sdílí své materiály, např.

●       Ondřej Merta,

●       Bastlírna HW Kitchen

●       Inspirace do výuky Centrum Robotiky, Plzeň

a mnohé další české i zahraniční. Inspirací jsou i sociální sítě, např. facebooková skupina Učíme informatiku, kterou spravuje Jednota školských informatiků, anebo na roboty a programování vycvičený Pinterest. 

Čím vyvažujete práci s roboty a počítači? Chodíte např. ráda do přírody? A jakou máte ráda literaturu?

Tohle je těžká otázka a svádí to k tomu říci, že roboty vyvažuji dalšími roboty. Mám štěstí, že jsem se našla a špatně se mi rozlišuje, kde končí práce a začíná zábava. Ale učím se hledat si více času na sebe i bez nich. Vyrůstala jsem ve skautu, takže příroda, hory, kolo, plavání, v zimě lyžování. To jsem si letos pravidelně užívala na hodinku, cestou z práce, na poličské sjezdovce. Čtu odbornou literaturu a z beletrie, dám na doporučení, ráda mám knížky, které nejsou moc náročné, ale zároveň v nich najdu něco, co mě někam posune, donutí k zamyšlení. Teď si vybavím, třeba Bradburyho Kaleidoskop a jiné povídky.

Prozradíte nám něco o tom, jaké máte plány s Půdou do budoucna?

Určitě chceme pokračovat v tom, co děláme. Pro místní být tvořivou a inspirativní dílnou. Zaujmout více dospělých. Podporovat a sdílet zkušenosti s knihovníky i učiteli, nejen informatiky. Nabídnout jim prostor. Sdílet materiály, pomáhat s jejich přípravou. Děti podporovat v účasti na soutěžích a vyhledávat pro ně také další příležitosti u nás i v zahraničí. Nastavit funkční pravidla, která umožní půjčování vybraných robotů nejen školám, ale i našim čtenářům, zejména dětem tak, aby mohly na svých projektech pokračovat i doma. Odchovat si návštěvníky, kteří se k nám budou vracet se svými projekty a ideálně s námi pak dál spolupracovat a předávat své zkušenosti dál.

Děkuji za rozhovor.

Hana Šandová vystudovala softwarové inženýrství na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Poté se věnovala správě počítačové sítě a podpoře uživatelů v Sociologickém ústavu AV ČR, v.v.i. Při rodičovské dovolené začala učit a stále učí informatiku na Gymnáziu Jana Keplera v Praze 6. Doplnila si magisterské studium, obor Učitelství informatiky pro 2. stupeň ZŠ a SŠ na Pedagogické fakultě UK. Od září 2019 působí v Centru technického vzdělávání Půda při Městské knihovně Polička a na ZŠ a MŠ Telecí, kde učí informatiku a podílí se na projektu Erasmus+ zaměřeném na robotiku. Ve své práci, která je zároveň jejím koníčkem, se zaměřuje především na rozvoj informatického myšlení prostřednictvím robotiky, hravého programování, 3D modelování a 3D tisku.