Rozhovor s ředitelkou Knihovny Jiřího Mahena v Brně ing. Libuší Nivnickou

Knihovna Jiřího Mahena v Brně, druhá největší veřejná knihovna v České republice, oslaví 20. listopadu významné jubileum – 100. výročí otevření, které bylo od počátku spojeno s výraznou kulturní a literární osobností první republiky, Jiřím Mahenem. Mnohé z Mahenových vizí, plánů a ideálů, které ve své době neměly z politických ani finančních důvodů naději na uskutečnění, se knihovna v průběhu dalších let snažila – s ohledem na nové poslání knihoven – uvést ve skutečnost. Měl-li Jiří Mahen vizi knihovny uloženou ve svém pracovním stole, dnešní knihovna, kterou již více jak čtvrt století úspěšně vede ing. Libuše Nivnická, ji nemá v pomyslném šuplíku, ale jako součást své viditelné strategie.

Knihovna Jiřího Mahena se pod vedením paní ředitelky může pyšnit mnoha oceněními a nadstandardními počiny, kterými se řadí mezi jednu z nejlepších veřejných knihoven. V loňském roce obdržela cenu Ministerstva kultury ČR Knihovna roku 2021 v kategorii „významný počin v oblasti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb“ za projekt Knihovna Na Křižovatce. Pobočka KJM v Medlánkách se stala TOP komunitní knihovnou Jihomoravského kraje za rok 2020, toto ocenění převzala od hejtmana Jihomoravského kraje Mgr. Jana Grolicha, stejně jako poděkování Krajské hygienické stanice za pomoc při trasování během pandemie, které knihovně spolu s panem hejtmanem předala v červnu 2021 primátorka statutárního města Brna JUDr. Markéta Vaňková. A výčet dalších ocenění by mohl následovat.

Paní ředitelko, četná ocenění, která knihovna v minulosti získala, mohou vytvářet dojem, že vést takto úspěšnou knihovnu je pomyslná procházka růžovou zahradou. Ovšem všichni víme, že za každým oceněním stojí spousta dlouhodobé a náročné práce. Co Vy sama považujete za hlavní příčinu Vašich úspěchů, co je podle Vás klíčové pro úspěšnou práci veřejné knihovny?

Já sama se považuji za člověka, který dovede vymýšlet zdánlivě až fantazijní vize i pracovat s realitou. Tvrdím, že nejlepším motorem pro posun vpřed je trocha nesnází, ekonomické tísně, překážky. Pokud bychom měli všeho dostatek, nic by nás nenutilo vymýšlet nové cesty, být odhodláni překonat potíže. Je třeba vědět, kam směřujeme, umět přesvědčit a zapálit vlastní tým a dobře argumentovat směrem ven. Zároveň je nezbytné být trpělivý, nevzdávat se při prvém nezdaru. Důležité je také umění a ochota naslouchat. A to jak mezi kolegy, tak veřejnosti. Klíčoví jsou tedy lidé – lidé v knihovně s inovativním myšlením, lidé na straně zřizovatele i v partnerských organizacích. No a samozřejmě nic by nešlo bez přijatelného finančního zajištění činnosti knihovny, o které je třeba neustále bojovat.    

Tématem, kterému se v tomto čísle Duhy věnujeme, jsou koncepce knihoven. Nezřídka se stává, že si knihovna vytvoří koncepci, ale bez potřebné implementace a průběžného vyhodnocování zůstane jen vizí bez naplnění. Co je podle Vás předpokladem, aby se knihovně dařilo svoji vizi naplňovat, když se navíc často stává, že se v průběhu koncepčního období mohou vyskytnout nečekané situace, které je třeba řešit?

Máte pravdu v tom, že v hektickém každodenním koloběhu povinností velmi často nezůstává dostatek prostoru pro koncepční práci. Ředitele i vedoucí často „převálcovávají“ zadané šibeniční termíny či jiné neodkladné a nečekané záležitosti. Jak si vytvořit dostatek prostoru pro stanovení cílů, jejich implementaci a evaluaci? Nemám univerzální recept, ale osvědčilo se nám, že jsme si na základě procesu sebeevaluace stanovili sedm hlavních okruhů k řešení a v rámci nich konkretizovali postupné cíle na dva roky. Ale i ona konkretizace vyžadovala předchozí analýzy, získání dostatku dat potřebných k rozhodnutí a schůzky týmů. Ony dílčí cíle nemusí být jen hotová řešení, která nasadíme v celé knihovně, ale dobré je ověření záměru v pilotním projektu, následném vyhodnocení a případné korekci záměru. Je to opravdu časově náročné, ale vyplatí se.

Vy sama jste autorkou Koncepce strategie Knihovny Jiřího Mahena v Brně, příspěvkové organizace na období let 2022-2027. Můžete nám krátce představit, co je jejím cílem a z čeho jste při jejím vzniku vycházela?

Vize, kterou jsem  vytvořila, je výsledkem docela dlouhého procesu a intenzivní práce řady lidí v naší knihovně. Je založena nejen na mých znalostech a zkušenostech, ale také na názorech a zkušenostech dalších odborníků a knihovníků, kteří jsou v přímých službách v kontaktu s veřejností. S vybraným týmem jsme postupně modelovali různé scénáře pro budoucnost knihovny, hledali opatření pro jednotlivé varianty. Návazně jsme prošli procesem sebeevaluace, který nám pomohl definovat silné i slabé stránky a pojmenovat hlavní strategické cíle na dva roky.

Já sama jsem se při tvorbě vize soustřeďovala především na to, abychom ji zasadili nejen do souvislostí s mezinárodními trendy oboru, aby korespondovala s Koncepcí rozvoje knihoven v ČR na léta 2021 – 27 s výhledem do 2030, ale velmi intenzivně jsem pracovala s tím, aby odrážela a pomáhala naplňovat také cíle města Brna. Město Brno má vytvořenou svou vizi #Brno2050 i Strategii kultury a kreativních odvětví. Velmi mi pomáhalo, že jsem nebyla jen pasivním čtenářem těchto dokumentů, ale aktivně jsem se ve vybraných  pracovních skupinách podílela na jejich tvorbě.  

Největší důraz jsem ve výsledku položila na to, aby vize byla srozumitelná a měla lidský rozměr. Velkou váhu a roli proto hrají hodnoty, o které se vize opírá: Důvěra, úcta a tolerantnost, společenská odpovědnost, transparentnost, kolegialita a firemní hrdost, inovativnost, bezbariérovost a efektivita. Naše knihovna je knihovnou pro lidi, ostrovem lidskosti a pulzujícím srdcem města.            

VIZE: Knihovna je důvěryhodnou institucí, která motivuje, propojuje, stmeluje a obohacuje život obyvatel i návštěvníků Brna. Je vyhledávaným společníkem lidí a spolehlivým partnerem města.           

Ačkoli se často hovoří o vzdělávací roli knihoven, Vy sama uvádíte mezi hrozbami Vaší SWOT analýzy, že knihovna není automaticky vnímána jako také vzdělávací instituce a mezi slabými stránkami nedostatečné profesní vzdělávání zaměstnanců. Mezi oběma skutečnostmi lze najít určitou souvztažnost – více vzdělaní zaměstnanci mohou posílit vzdělávací potenciál knihovny. Jaké konkrétní kroky plánujete, aby se z uvedené hrozby a slabé stránky knihovny stala přes možnou příležitost její silná stránka?

Konkrétní kroky směřující k silné stránce knihovny v oblasti neformálního vzdělávání jsou mixem několika důležitých věcí. Dobře nastavit obsah vzdělávacích programů, přejít od nahodilosti k systematičnosti, návazně využít vhodné marketingové nástroje. Programy musí být takové, aby byly pro veřejnost důležité, aby pomáhaly jejich osobnímu rozvoji a rozvoji kompetencí pro 21. století. To platí i ve vztahu k zaměstnancům. Dobře nastavit a realizovat kontinuální profesní vzdělávání je náročná disciplína. Ne jen z hlediska finančního, ale především obsahového a motivačního. Zdaleka ne všichni zaměstnanci mají potřebu se vzdělávat, nebo se chtějí vzdělávat v oblastech, které nejsou pro výkon jejich odbornosti prioritní. Proto je důležité nastavit dobře vzdělávací plán pro každého zaměstnance, hovořit s nimi o jejich potřebách a vysvětlovat potřeby organizace. Proto mezi našimi prioritními úkoly stojí také provádět hodnotící a motivační rozhovory a na základě nich stanovení cílů osobního rozvoje ve vazbě na potřeby organizace. 

Co byste na závěr doporučila veřejným knihovnám, které nemají svoji vlastní koncepci, proč by ji měly mít, jak ji co nejlépe vytvořit a jak zajistit její úspěšné plnění a naplnění?

Doporučila bych prostě ji udělat. Vedení knihovny, její zaměstnanci, zřizovatel i veřejnost dostanou jasnou zprávu, že cesta knihovny není chaos, ale promyšlené směřování. Mít vizi a strategii k jejímu naplňování, průběžně reagovat na vývoj potřeb veřejnosti a další vnější vlivy, je sice cesta vyžadující hodně času, ale rozhodně cesta, která se vyplatí. Vize nemůže být snem jednoho člověka. Je to, jak jsem již uvedla, týmová práce, naslouchání různorodým názorům a k tomu vynikají orientace v problematice oboru i širokých společenských souvislostech. Vizi je také nutné průběžně komunikovat  vně i uvnitř organizace. Nezapomínat na nové kolegy či kolegy, kteří nestáli přímo u jejího zrodu, vysvětlovat cíle organizace a motivovat je k tomu, aby je přijali za své. Pak se vize stává skutečností.    

Paní ředitelko, děkujeme za rozhovor a přejeme Vám i Vaší knihovně mnoho úspěchů.

Libuše Nivnická po maturitě na gymnáziu absolvovala Vysokou školu zemědělskou v Brně, Přírodovědeckou fakultu UK v Praze a Pedagogickou fakultu UK. V roce 2003 ukončila na Ústavu informačních studií a knihovnictví UK v Praze dvouleté studium Úvod do knihovnických a informačních služeb. V roce 1991 nastoupila jako vedoucí ekonomicko-správního útvaru do Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Od roku 1996 až do současnosti je ve funkci ředitelky. Ve své pozici iniciovala a vedla řadu projektů včetně mezinárodních. Nejvýznamnější byla studie a vlastní realizace rekonstrukce ústřední knihovny v letech 1999 - 2001, která představovala nejen stavební obnovu kulturní památky, ale především zcela nové pojetí knihovnických a informačních služeb. Účastnila se vybudování Mahenova památníku, pracoviště v Kleinově paláci, zcela nové pobočky na Jírové a rekonstrukce, modernizace a automatizace řady dalších poboček. V roce 2015 dokončila další rozsáhlou rekonstrukci Ústřední knihovny, která nabízí řadu nových a moderních služeb. Věnuje značnou pozornost publicitě knihovny a propagaci jejích služeb. Je místopředsedkyní SKIP ČR, členkou předsednictva VV SKIP, předsedkyní RV SKIP 09, zaměstnavatelské sekce a zástupkyní SKIP v Unii zaměstnavatelských svazů. Je tajemnicí ÚKR a členkou výboru České sekce IBBY. V roce 2005 byla za SKIP ČR zvolena členkou stálé komise pro veřejné knihovny IFLA, kde dosud působí. Mezi její zájmy kromě literatury patří zejména rybaření.

Zdroj: Slovník českých knihovníků